Rasismus? K Romům se chováme nejlépe za dobu jejich existence
Přestože v průběhu posledních několika set let nikdo neznal pojem „rasismus“, kupodivu pohlíželi lidé na Romy podobně, jako dnes. Problém tedy asi nebude v tom, co dnes nazýváme rasismem, ale v chování a vyznávaných hodnotách.
Po roce 1400 některým z nich uvěřili v Římě jejich verzi důvodů svého příchodu. Podle dochovaných dokumentů tvrdili, že se například provinili odpadlictvím od křesťanské víry a touží najít odpuštění. Získali tak nejprve ochranné listy od německého císaře a českého krále Zikmunda a později i ochranný list papeže Martina V. Výsledkem bylo však následné tvrdé vystřízlivění. V roce 1427 je pařížský arcibiskup za jejich následné činy exkomunikoval a vyloučil z církve. Následovalo vypovídání z jednotlivých zemí v Evropě na základě královských nařízení.
Uplynulo 300 let a nic se nezměnilo ani v jejich chování, ani na důsledcích při postihu. „Pod ztrátou hrdla vypovězení a jednomu každému svobodně o život připraviti dovolených škodlivých cikánů“, znělo ve vládním patentu z roku 1710. Dospělí muži měli být bez rozdílu provazem na hrdle trestáni, ženám a dospívajícím mělo být uříznuto pravé (v Čechách) nebo levé (na Moravě) ucho. To kvůli snadnější identifikaci, čímž „by se zamezilo té cikánské čeledi a lůze obyčejné zapírání“, tj. výmluvy na neznalost zákona.
Ani Karel VI. na tom o pár let později nebyl lépe. Po zkušenostech s kočovnými Romy v zemi jeho patent z roku 1721 umožňoval při dopadení romských skupin stínat mečem nebo věšet na šibenici dokonce už i ženy a v případě potřeby používat k pronásledování dokonce vojska. O pět let později vydal rozhodnutí směřující „ku konečnému vykořenění oné, do tohoto království českého se zase vluzující, škodlivé sběře cikánské“.
Uplynulo dalších necelých 200 let a bylo tu nařízení rakouské vlády proti „cikánskému zlořádu“. Podle zákona z roku 1885 bývali Romové pro tuláctví trestně stíháni vězením a nucenými pracemi, někdy jim byly odebírány děti a byli vraceni do své domovské obce. A naše první republika? V roce 1927 byl vydán Zákon číslo 117 Sb., obsahující pro další postup jasnější identifikaci: „jest rozuměti pod pojmem cikán nejen osobu, náležející k cikánskému plemeni, nýbrž i tu osobu, která žije po způsobu cikánů“. Jak to pak dopadlo za Hitlera všichni víme. Při ukončení druhé světové války se k nám po roce 1945 z deportace vrátilo podle dochovaných pramenů jen asi 600 až 1000 Romů. Všichni ostatní od té doby a jejich potomci, kteří jsou u nás dnes, přišli jako kočovníci většinou z Rumunska, Maďarska, Balkánu a východní části Slovenska.
Po celou dobu existence Romů v Evropě mezi nimi byli vždy tací, kteří se dokázali uplatnit a tehdejší většinová společnost je dokázala nejen vzít mezi sebe, ale řadu z nich i respektovat. Stejné je to i dnes. Bohužel je shodné i to, že většiny Romů se to, nikoli kvůli nám, ale kvůli nim samotným, prostě netýká. Stačí se podívat na pár statistik z oblasti školství, zaměstnanosti, přestupků, nebo z oblasti páchání trestných činů a do věznic. A můžete se klidně podívat v desetiletích zpět a porovnávat.
Až tedy zase někdo bude mít chuť označit současnou českou společnost v roce 2011 za rasistickou, ať porovná současné chování společnosti k Romům s historickými fakty. Zatímco většinově se způsob chování Romů za stovky let v podstatě nezměnil, přístup ostatních k nim zaznamenal velký pokrok v jejich prospěch. Jistě, skuteční rasisté se určitě v naší většinové společnosti najdou. Ovšem to asi stejně, jako mezi Romy. V žádném případě to ale neznamená, že bychom měli být kvůli několika excesům jedinců káráni za to, jak se většinová společnost k Romům chová obecně. Nemají si totiž podle mě na co stěžovat. Mají se s námi nejlépe za dobu své historické existence.