Česká republika by mohla mít bez problému už dlouhé roky vyrovnaný rozpočet. Dokonce by za takového jistě žádoucího stavu možná měla i polovinu poslanců. A navíc těch, kterým jde opravdu o občany a jejich Českou republiku. V případě štíhlého státu s vyrovnaným rozpočtem by totiž hodně lidí ani nemělo důvod kandidovat a nechat se zvolit...
Vít Bárta řekl nahlas a do dokumentu před čtyřmi lety napsal to, co se v České republice jinak děje už od doby počátku devadesátých let. „Musíme směřovat k posilování ekonomické a sekundárně politické moci. Propojení ekonomické a politické moci potvrzují statistiky, že 40 procent zakázek v EU pro soukromé bezpečnostní agentury je zadáváno veřejným sektorem. Z toho vyplývá, že nemůžeme oddělovat ekonomickou a politickou moc. Je třeba si přiznat, že my jako top management se chováme stejně jako dosavadní elity a společenský systém minimálně nepodporujeme - například děláme maximum pro minimalizaci daňové zátěže, korumpujeme, podporujeme protekcionalismus.“ Všem jeho zastáncům připomínám, že když stanovoval své politické cíle v roce 2008, neměl v politické straně žádnou funkci a pozici a nesděloval následující slova na mítinku politické strany, ale svým zaměstnancům v soukromé společnosti a o to je to horší: „Vybudování koalice s ODS na magistrátu s VV v roce 2010. Ovládnutí radnice Prahy 1 a Prahy 5 v roce 2010. Rozvoj vztahů s politiky ČSSD. A v roce 2014 získání 30 procent ODS v Praze, nebo Věci veřejné získají 30 procent rady magistrátu.“ Do aktivní politiky pak s těmito cíli osobně vstoupil.
Jenže je tím výjimečný? Ani zdaleka. Výjimečný mezi ostatními je jen tím, že to na něj prasklo. Ve své podstatě postupoval zcela v duchu učení Machiavelliho Vladaře, což je oblíbená četba například Miroslava Kalouska. Ten byl měl mlčet, když jde o Bártu, neboť už dvacet let nedělá nic jiného. Za jeho politického života v rozhodovacích funkcích bohatly firmy jeho přítele Hávy. Mlčet by však měla i ODS, jejíž vrcholní představitelé udělali z veřejných peněz zase Viamont, JVK Transport a řadu dalších, ale i ČSSD, která má zase své koně. Ti všichni, narozdíl od Bárty, své vize dotáhly do konce. Paradoxně tak z tohoto srovnání vycházejí nejlépe komunisté, ovšem když si vzpomenu na jejich kauzu s naskočení na úplatky za protlačený zákon místopředsedou Dolejšem, nedělám si iluze o tom, že jim k podobným praktikám jen chybí potřebný počet procent ve sněmovně a možnost nějaké posty obsadit, což se zatím nestalo.
Úplně stejné je to pak s financováním lidí uvnitř politických stran. Bárta opět není nějak výjimečný. Snad jen tím, že loajalitu poddaných si dokázal zajišťovat ze svého (ať už čímkoli), zatímco ODS, ČSSD i Lidovci z TOP09 to dělají uhnízděním svých lidí do pozic ve státních podnicích či na ministerstvech a to nikoli z kapes lidí jako je Kalousek, ale z veřejného rozpočtu.
A samotné financování politických stran? Skutečnost, že předseda Věcí veřejných Radek John tvrdí, že ABL sponzorovala politickou stranu miliony korun, zatímco tato to zásadně popírá, přičemž John pak bere zpátečku a jako předseda strany začne mlžit ve stylu „nemohu vědět všechno, na to máme ve straně lidi, kteří se o to starají“, zatímco ten, kdo se o to stará je poslanec Babák, který si při objasňování kde vzal 6 milionů pro VV nemůže vzpomenout (!), zda minulý rok prodal akcie za třicet nebo čtyřicet milionů, je jen jiným provedením stejného modelu dosavadního financování parlamentních politických stran. Myslím, že takový Gross by se musel usmívat pod fousy, kdyby nějaké měl.
Vše výše uvedené se bude dít bez výjimek tak dlouho, dokud bude náš stát takovým byrokratickým přerozdělovacím nástrojem veřejných prostředků z daní občanů a na dluh, jakým v současné podobě je. Vše výše uvedené je také důvodem, proč jsem odpůrcem přerozdělování veřejných peněz a různých politicky motivovaných dotačních programů a podpor podle toho, kdo se zrovna podílí na vládě a jaké má kde kamarády a přátele v tom či onom podnikatelském oboru. Dokud bude jako princip platit to, co ve své vizi v roce 2008 popsal Vít Bárta, tedy kalkulace v podnikání s tím, kolik zakázek zadává veřejný sektor, nikdy se nic nezmění. V takovém případě se vždy se najdou tací, kteří cestou znásilnění politiky budou usedat do ministerských křesel s cílem dostat se k takovým zakázkám. U nich si totiž pak opravdu většinou nemusíte ve skutečnosti dělat hlavu s nějakou soutěží volného trhu.
A mimochodem, kdyby se Radek John dostal k podobným materiálům na Víta Bártu, na poslance Babáka a politickou stranu Věci veřejné, které je nyní předsedou, v době, kdy točil na Nově Na vlastní oči, dostal by ten díl, co by připravil, jistě cenu za investigativní novinařinu...