Emigrovat z EU? Brzy to bude běžné
Nizozemská poslankyně somálského původu Ayaan Hirsi Ali proslula jako bojovnice za práva utlačovaných islámských žen. V roce 2002 se zřekla islámu a od té doby žila v úkrytech jako štvanec. Když jí policie konečně našla bezpečné bydliště, sousedé si soudně vymohli, že se musí odstěhovat, aby její přítomnost nesnižovala hodnotu jejich nemovitostí. Kvůli „ochraně lidských práv“ majitelů sousedních bytů se musela do čtyř měsíců vystěhovat.
Praha tolerantnější než Paříž
Odvážné názory neohrožovaly jen její vlastní život, ale staly se i komplikací pro její politickou stranu, která velmi stojí o hlasy muslimských voličů. Také pro vládu představovala Ayaan Hirsi Ali problém. Vyskytly se hlasy požadující odnětí Aliina nizozemského občanství pod záminkou nepřesných informací, které podala v žádosti o azyl v roce 1992.
Ayaan Hirsi Ali směřuje do azylu ve Spojených státech, kde bude pracovat pro organizaci American Enterprise Institute. Získá tak mnohem bezpečnější bydliště. Nizozemská vláda na oplátku získá chvilkovou vděčnost radikálních islamistů. „Sbohem, satanská Ayaan,“ napsal jeden návštěvník diskusního fóra na extremistickém serveru www.ummah.com.
Jde zřejmě o první případ politické emigrace z demokratické země, která je členem Evropské unie. Ilustruje postupný rozklad takzvaného evropského sociálního státu. Stát již není schopen plnit svou základní funkci: zajistit bezpečnost občanů.
„Před několika lety jsem byla v Praze,“ píše Agnes, účetní z Paříže, „a i když jako antirasistka jsem se styděla za ten pocit, připadala jsem si volná, relaxovaná a klidná, protože v Praze nebyli téměř žádní Arabové a muslimové jako u nás v Paříži, kde na mě mnozí muži a mladíci pohlížejí jako na méněcennou bytost, protože nenosím závoj. Nemluvě o antisemitismu, který je u nás na vzestupu. Je to velmi, velmi smutné.
Mnozí lidé s liberálními myšlenkami, kteří jsou arabsko-muslimského původu, se u nás cítí ohroženi vzestupem islámských integristů. Rovněž jsem cítila, že Francie již není vhodné místo pro výchovu dětí, pokud hledáte to, co moji prarodiče, když přijeli do Francie z východní Evropy: svobodu a nepřítomnost rasismu a antisemitismu.“ Zatím je předčasné stavět uprchlické tábory pro běžence ze západní Evropy. Konflikt jen doutná. Plně propukne teprve během příštích dvou desetiletí v souvislosti s demografickou revolucí v řadě starých zemí EU. Hovoříme-li v České republice o imigrantech, máme obvykle na mysli občany bývalého Sovětského svazu. Ale jednou se možná staneme cílovou zemí pro imigranty z Nizozemska, Francie, Belgie a dalších podobných zemí. Fantazie? Uvidíme za dvacet let. Možná dříve.
Nabízí se otázka, proč jsou západoevropské vlády tak absurdně velkorysé vůči kulturně nepřizpůsobivým imigrantům z Afriky a Blízkého východu. Odpověď: politický kalkul. V mnoha evropských zemích vládne levice nebo „střed“ s mnoha levicovými rysy. Imigranti (zvláště muslimové) v drtivé většině volí levici. Průzkum z Dánska ukázal, že přes 95 procent imigrantů s volebním právem volí komunisty, reformované komunisty, sociální demokraty nebo radikály. Jen asi 4 procenta volí liberály, konzervativce nebo lidovce.
Sociální stát žije z imigrantů
Zatímco v USA vykazuje devadesát procent imigrantů ekonomickou aktivitu, imigranti v západní Evropě převážně spoléhají na sociální stát. A sociální stát spoléhá na ně. Velkorysé dávky umožňují přistěhovalcům bezpracný život (zatímco občané z nových zemí EU, kteří by pracovat chtěli, příliš vítáni nejsou). Odměnou za sociální dávky volí noví občané doleva. Z hlediska politické aritmetiky je to logické. Z hlediska dlouhodobé ekonomické prosperity zničující. Možná, že Česká republika dožene ekonomickou úroveň Západu mnohem dříve než za dvacet let - protože tamní sociální stát směřuje do bezvýchodné situace.
Autor je analytik PPF a publicista
Vyšlo v MF Dnes 18. května 2006