Daniel Landa pro EUportal.cz: Blaničtí rytíři zachrání národ, když je v sobě probudíme
Zpěvák, skladatel a automobilový závodník poskytl exkluzivní rozhovor serveru EUportal.cz, kde hovoří o Václavu Klausovi, Václavu Havlovi, české politice, Evropské unii a vlastenectví.
Co teď děláte? Kdy se můžeme dočkat další desky? Máte už v šuplíku nějaké nové písničky?
To teď přesně nemůžu říct, protože na podzim připravujeme koncertní šňůru, dál chystáme na příští rok nové hudební dílo na jeviště, takže je toho hodně. Deska se musí vejít do chvíle, kdy jakoby nic nemám. Jestli taková chvíle letos nastane, tak se bude psát a když nenastane, tak se prostě psát nebude.
Jestli jsem to správně pochopil, tak tedy připravujete nějaký nový muzikál?
Ano, bude to sice muzikál, ale nerad se uchyluju k tomuto pojmu. Raději mám termín hudební divadlo, protože část českých diváků si pro muzikál vytvořila takovou škatulku určité komerčnosti a nekvality, což je mi velmi líto, a proto se snažím zdůrazňovat, že to je divadelní představení. A to je pro mě velká zábava. Studoval jsem hudebně-dramatickou konzervatoř, takže jenom dělám to, co jsem si kdysi vybral.
Teď už přejdeme k politickým tématům. Vy podobně jako český prezident Klaus často hovoříte o vlastenectví, národní hrdosti a národní suverenitě. Jaký vy máte názor na současného prezidenta, který zdůrazňuje některá tato témata podobně jako vy?
Je především velmi důležité, že tady stojí v nějaké vysoké politické funkci nějaký protipól současnému trendu. Prezident často vyslovuje protichůdný názor, než který člověk čte od oficiálních představitelů EU, politiků naší země, nebo v médiích od žurnalistů, kteří to tlačí prounijním směrem velmi silně. Takže jsem rád, že něco takového ze strany prezidenta zaznívá, protože se tak díky tomu může rozpoutat svobodná diskuse. Bohužel, nevím jestli je skutečně opravdu svobodná, protože v Česku máme takový zvyk, když někdo vysloví názor, který se nám nelíbí, tak okamžitě na takového člověka začínáme házet špínu, aniž bychom se věcně a bez emocí zabývali tím, co ten člověk říká. Největší chybou podle mě je, že v těch diskusích na všech stranách panují emoce. Díky prezidentovi zazní z úst našeho nejvyššího ústavního činitele do prostoru veřejné diskuse, že ten trend, kudy se ubírá EU, vůbec nemusí být příznivý a do budoucna pozitivní. A to je dobře.
Dá se tedy říct, že máte společné to, že oba plujete proti proudu?
Ano, dá se to tak říct.
Naopak bývalý prezident Václav Havel vás velmi silně napadl za váš projekt Ordo Lumen Templi. Jaký je váš názor na našeho exprezidenta?
V případě, kdy se chce vyjádřit takto zásadním způsobem, který měl na mé další působení velký dopad, tak si myslím, že by měl téma prohovořit také s tím, koho kritizuje. Z jeho strany nedošlo k žádné komunikaci. K nějakému kratšímu setkání došlo před mnoha a mnoha lety. Kolem toho večera na Vyšehradě se mě pan Havel na nic neptal, stejně mě odsoudil a strčil do škaltulky „nebezpečný“. Kde chybí komunikace, chybí i nějaký vyvážený názor. Myslím si, že pan Havel vystřelí, aniž by znal hlubší podstatu věci častěji.
Řada politiků se hlásí k vaší hudbě. Třeba místopředseda Senátu z ČSSD Zdeněk Škromach Parlamentním listům řekl, že by s vámi klidně rád zašel na pivo. Vy byste s ním šel?
Času není nazbyt, ale na druhou stranu proč s ním nezajít na pivo? On se mě několikrát zcela nezištně zastal, přestože asi tuší, že nejsem sympatizantem levice. V zásadě bych se snažil to setkání využít, abych ho přesvědčil, že některé věci prosazované zde levicí jsou namířené proti poctivě podnikajícím občanům. Takže určitě bych s ním na pivo zašel. (smích)
Jsou vám někteří čeští politici sympatičtí? Znáte se třeba s Janem Vidímem…
Jasně, s Janem se znám, ale jediný politik, kterého znám opravdu dobře, je takový spíš půlpolitik. Je to Martin Barták, se kterým se znám již dlouho od doby, co mi léčil různé úrazy z bojových sportů a dalších disciplin. Přestože my jsme se viděli dost málo, když on působil v politice, tak se domnívám, že se na něm odrazilo jak to v politice chodí. Já mu v rámci mého obecného názoru na politiku pořád důvěřuju. Ctím presumpci neviny, navíc jeho verze zní úplně jinak než ta, kterou předkládají média a je pro mě daleko důvěryhodnější. Tím, že je nestraník, tak mám pocit, že mu to nyní celé přistane na hlavě v rámci mocensko-politického zápasu. Bohužel má co chtěl, šel tam dobrovolně. Politika je pro mě tak neprostupná a nechutná, že se pomaličku začínám od ní čím dál víc odvracet. Obecně to vnímám spíše jako opravdový hnus a to nejen v rámci posledních událostí kolem vlády. Nestačím zírat.
Řekl jsem před chvilkou, že se vám líbí, že prezident Klaus pluje proti proudu oficiálního směřování a dalšího utužování Evropské unie. Ve své písni Eurosong jste Evropskou unii silně ironizoval. Byl byste raději, aby Česká republika byla samostatným státem a nebyla v Evropské unii?
To je na širokou diskusi a záleží na tom, jak má Evropská unie vypadat…
…jak vypadá v současné podobě…
No právě, já se obávám, že současná podoba je nic. Současná podoba EU jsou ekonomicko-politické záležitosti, ale Evropská unie postrádá jakéhokoli ducha, jakoukoli skutečnou vizi. My se bavíme o něčem, co nemá vlastně tvar. Já si bych velmi přivítal, aby nastala seriozní diskuse o tom, kam to má celé směřovat, jakou to má mít strukturu a kdo má vládnout.
Obávám se toho, že se tady vytváří nová byrokratická supervelmoc, nová říše, a jak už víme z historie, v těchto říších se národy ztrácejí. Nějaká část říše je bohatá a jiná chudá. Národy té říše si o svých záležitostech nerozhodují sami. Rozhoduje to centrální vládce, který do jednotlivých zemí nedohlédne a nezná místní podmínky a občané či poddaní centrální moci zase nedohlédnou do dalekého centra. Tím pádem může ještě více bujet korupce u těch gubernátorů provincií. To už známe ze starých knih. Z toho mám obavu.
Byl bych velmi rád, aby kompetence a rozhodování o naší budoucnosti zůstaly v našich českých rukou, totéž se týká zákonů. Proto jsem příznivcem Evropy národních států, kde si státy velmi dobře uvědomují svou vlastní identitu, navazují na svou historii a tradice, rozvíjejí dál svojí kulturu a koeexistují ve filozofickém a ekonomickém propojení. Ale ne v takovém propojení, aby to ty státy zničilo a zrušilo jejich svrchovanost. Opravdu vládnout si musí sami.
Na tuto otázku už jste asi odpovídal hodněkrát. Co pro vás znamenají pojmy národ a vlast?
Národ znamená náš rod, jak je to vlastně obsaženo v pojmu samotném. Obří rodina. Součástí národa mého národa je člověk hovořící stejným jazykem, který vyrůstal ve stejném prostředí. Součástí národa se mohou stát i cizinci, kteří naši vlast obývají, kteří tady pracují, kteří tady odvádějí daně a chovají se podle našich společenských norem a přijímají náš národ za svůj. Vlast je kus země, který ten národ obývá od nepaměti. Je to pocit vlastní země, něčeho, co patří nám. Už z pojmu samotného je zřejmé, že to je vztah k něčemu, co je mi hluboce vlastní, co je mé do hloubky kořenů. Dnes jsou pojmy národ a vlast zametané pod stůl, ale přitom hovoří sami za sebe. No a pak je tady stát, který je určitým právním vyústěním, systémem, ve kterém ten národ žije.
Ve svých písních se často zabýváte historickými tématy. Všimnul jsem si ale, že často zpíváte o českých národních prohrách: 1938, 1968, Bílá Hora, Moravské pole. Přemýšlete, že byste také napsal něco vítězství? Třeba o bitvě u Zborova či o letcích z Anglie?
O letcích z Anglie už jsem se zmínil. Uvidím, jak to připluje. Chystám zpestřit svůj repertoár o některé věci vyjadřující se k současným trendům, takže možná něco vznikne. Ale budu-li mít pocit, že to není dostatečně kvalitní, tak to nevznikne a ještě počkám.
Čím to je, že zatím jste psal a zpíval spíše o těch národních porážkách?
Nevím. Ta prohra je svým způsobem fascinující, protože vzbuzuje velké emoce. V mém případě ty události, které jste jmenoval, jsou velké emoce, které člověk prožívá, když má představivost a schopnost ponořit se do historie. Vítězství je hezká emoce, ale žádná naše vítězství nebyla tak velká ve srovnání s tím, jak drtivé byly prohry a jejich důsledky.
Není to o tom, že součástí toho národa nejsou jen současně žijící, ale právě i ti předkové, kteří tu jsou svým způsobem s námi?
Ano, já ty předky cítím. Když chodím po této naší zemi, lesem, po hradech, po mostech, místy bitev, tak ty předky cítím a oni se pak zjevují v těch písních.
V jedné písni zpíváte, že by už měli vyjet blaničtí rytíři…
No vyjet… Spíš se probrat. Ta pověst o blanických rytířích je velmi pěkná psychoanalytická skrývačka, protože když vezmeme horu Blaník jako hlubinu duše, tak ten vzkaz je jasný a jednoduchý: v případě, že bude českému národu nejhůř, tak se v každém Čechovi musí probudit blanický rytíř, tedy rytíř se všemi vlastnostmi a ctnostmi rytíře, a pak tváří tvář takovému rytíři bude každému nepříteli úzko. Včetně těch nepřátel,jako jsou závist, lenost, poraženectví a podobně. Takže nejde o vnější nepřátele, ale myslím si, že nás nejvíce likvidují naši vnitřní nepřátelé, tedy naše vlastnosti.
Takže nemáme čekat, že nás zachrání blaničtí rytíři, ale máme je probudit sami v sobě…
Oni nás zachrání, když je v sobě probudíme. (smích)
Druhá část rozhovoru vyjde ve středu