Až Schengen skončí, zůstanou nám tu po něm jen problémy
Někteří lidé jásali nad tou novou „příležitostí“ v Evropě. Nebude tu však věčně, o tom jsem přesvědčen. Její zrod byl založen na nerovnosti a na té také svou cestu skončí. Velké státy Evropy prostě, zcela logicky a oprávněně, myslí primárně na sebe, ne na Evropu. A už vůbec ne na nějaké lidi z menších států.
Tvrdím, že základním důvodem pro vznik Schengenu byly výhradně zájmy těch velkých států, které s touto myšlenkou přišly a v současné podobě ji realizovaly. Nešlo o nic jiného, než umožnění jejich lidem, aby bez problémů mohli cestovat po Evropě, řídit si své podniky ve střední a východní Evropě a pracovat zde bez omezení a jejich občané mohli bez problémů cestovat po ostatních státech Evropy. Druhým cílem bylo zajistit vyšší příjmy z cestovního ruchu ve starých státech Schengenu. Za důkaz pro mé tvrzení pokládám fakt, že podmínky pro státy přistupující do Schengenu nebyly rovné s těmi státy, které v něm už byly.
Schengen s sebou přinesl další negativa. Ačkoli lidé mají radost z toho, že mohou cestovat po Evropě jen s občankou, jejich faktická a skutečná osobní svoboda utrpěla. Citlivé osobní údaje o nich díky praxi sdílení databází nyní sdílí místo vlastního státu byrokratické a politické aparáty států všech. Kvůli organizovanému zločinu, zahrnujícímu ty nejhorší trestné činy, který v podobě Schengenu dostal dárek volného pohybu bez kontroly, nyní bezpečnostní služby všech států sledují cestou využití elektronických výdobytků své občany plošně. Prý kvůli prevenci před terorismem... (o vzniku například Evropského vízového informačního systému (VIS), nejrozsáhlejší světové databáze biometrických údajů, si můžete přečíst zde, o projektu EU pod pracovním názvem „Databáze pro svobodu a bezpečnost“ pak z pera například Benjamina Kurase zde - z tohoto pohledu je jednotné koordinované sčítání lidu v Unii hned čitelnější.)
Ze stejných důvodů, z jakých podle mě Schengen vznikl, také zanikne. Stane se tak v okamžiku, kdy velké státy vyhodnotí, že nikoli pro Evropu a ostatní, ale pro ně už prostě není výhodný. Jako vzorový příklad nám může posloužit Francie. Stejně jako nedodržela přístupová pravidla při vstupu do eurozóny a společně s Německem si prosadila výjimku z kritérií výše státního deficitu, postavila nyní Schengenu stopku v okamžiku, kdy se jí příliv imigrantů vymkl kontrole. Není se co divit, prostě si jen chrání své zájmy, bez ohledu na ostatní. Přitom je to právě Francie, která mezi prvními vlítla na Libyi a způsobila svým vojenským zásahem úprk lidí z této země do Evropy, stejně jako z ostatních zemí, kde podporuje rádoby demokratické změny, přičemž o podstatě demokracie nemají lidé v převážně muslimských státech mnohdy ani páru.
Stejně jako nemá šanci na úspěch současná Evropské unie, nemá šanci na přežití ani Schengen ve své stávající podobě. Řeči o tom, že někdo z politiků činí své kroky v zájmu Evropy jsou stejně falešné, jako představa, že spojení sedmadvaceti zadlužených států přinese blahobyt pro všechny. Hranice mezi oblastmi, kde žijí skupiny lidí, měly svůj smysl odpradávna. Nejsou ničím špatným. Jejich primárním úkolem je chránit. A to je přesně to, co současné multikulturalistické Evropě s příklonem k imigraci lidí s každé problémové části světa, žalostně chybí. Až Schengen skončí, a on skončí hned, jakmile se stane pro velké státy EU nepotřebným, zůstanou nám tu po něm jen problémy. Jenže to netrápí nejen politiky, kteří si budou užívat svého důchodu, ale bohužel ani ty, kteří nyní žijí v opojení, když s občankou v ruce mohou zdánlivě bez kontroly přeskočit přes hranici o kousek dál.
PS: A mimochodem, zkuste si hlídané hranice představit jako plástev medu (nebo cokoli podobného - třeba konstrukci trupu vojenské lodě. Zrušte příčky a nechte jen obvod. Stane se ten celek pevnějším a odolnějším vůči vnějším i vnitřním vlivům...?