Vlastenec a hrdina František Peřina
Před několika týdny jsem pozval jednoho z největších hrdinů naší doby, pana generála Františka Peřinu, abych mu pogratuloval k jeho nádherným 95. narozeninám, a užasl jsem nad tím, co všechno lze za jeden lidský život udělat. Pan generál mi mimo jiné vyprávěl, že na Pražském hradě byl prvně přijat již v roce 1934, což je neuvěřitelných 72 let.
Už před válkou patřil k elitě československého letectva. V červnu roku 1939 uprchl z okupované vlasti, aby mohl aktivně, jako pilot, bojovat proti nacismu. Během tří týdnů války ve Francii sestřelil jedenáct nepřátelských letounů. V bojích u Paříže byl sestřelen a zraněn. Podařilo se mu uprchnout a přes severní Afriku se dostal do Anglie, kde se zařadil do jednotek RAF. I zde vynikal a sestřelil nejméně 12 nepřátelských letounů.
Po válce se vrátil do vlasti a znovu vstoupil do naší armády, ale po komunistickém převratu z ní byl propuštěn. V obavě před zatčením v roce 1949 ze své vlasti opět uprchl. Sám si pilotoval své letadlo a přistál v americké okupační zóně v Německu. Opět byl přijat do anglického letectva. Když z něj v roce 1955 odešel do civilu, začal pracovat u firmy, která vyráběla součástky pro americký kosmický program.
Důkazem, že přes tuto svou složitou životní pouť zůstával českým vlastencem, je to, že se brzy po pádu komunismu vrátil zpět do své vlasti. I přes svůj úctyhodný věk zůstával činnou autoritou našeho společenského života a nám všem naléhavě připomínal, jak úžasnou hodnotou je svoboda, jak snadno ji lze ztratit, ale i to, že pro její návrat stojí za to přinést i ty největší oběti.
Příklad pana generála Peřiny by nám měl být mementem, že dějiny neskončily a že svobodu je třeba chránit a bránit v každé době. Skláním se před jeho památkou a chtěl bych vyjádřit své přesvědčení, že jeho vzkazu naší době dobře rozumíme a že na něj nezapomeneme.
Václav Klaus, Národní památník na Vítkově, 22. 5. 2006
www.klaus.cz
/titulek redakce/