Řešení tzv. „romské otázky“. Jednou provždy
Problémem naší společnosti je, že máme neustále potřebu dělat nějaké rádoby dobro. Přestaňme s novodobou převýchovou Romů. Smiřme se s tím, že vidí svět jinak než my a respektujme to.
Nikdo z nás nemá právo na to, aby jinému určoval, co je pro něj dobré a co ne. Romové mají svou kulturu, svůj jazyk a své zvyky a tradice, do kterých jsme se jim před mnoha desetiletími nabourali a ve jménu konání dobra jsme je začali převychovávat k obrazu našemu. V současné době v těchto kolejích jedeme stále dál. Bijeme se do prsou a tvrdíme, že Romům my pomůžeme jejich větší vzdělaností, lepším přístupem na trh práce a zejména pak jejich plošnou integrací mezi většinovou společnost. Jenže ptal se jich také někdo někdy plošně, jestli to opravdu chtějí, nebo jen přišel někdo nahoře a řekl, že takto to prostě bude a hotovo? Onou integrací totiž ve skutečnosti není nic jiného, než zpřetrhání jejich dosavadních vazeb a zvyků, které tomuto národu umožnily přežít do dnešní doby. Ne, Romové nejsou nepřizpůsobiví. Naopak. Romové jsem jedním z nejpřizpůsobivějších národů světa. Ale hlavně jsou prostě sví.
Tzv. „romská problematika“ by neexistovala, kdyby ji takto nenazvali a nezačali z ní těžit, mnohdy pod pláštěm navoněného dobra všehoschopní, zástupci majoritní společnosti. Romští předáci se toho jen chytli a dokázali toho v rámci různých dotačních programů beze zbytku využít. Dnes už se zdá, že z toho uzavřeného kruhu není cesty zpět. Přestože oficiální politikou je u nás rovný přístup ke všem a diskriminace je zákony zapovězena, naleznete diskriminaci a nerovný přístup v každém vládním materiálu, když tento je uveden slovem Rom, resp. jeho ekvivalenty – a v textu ještě mnohokrát. Jsem přesvědčen, že je to uměle a úmyslně udržovaný stav poukazování na rozdíly, které je prý potřeba vymazat. Ne, není. To jen někteří z nás mají mnohdy kvůli osobnímu prospěchu falešné spasitelské sklony.
Vzpomenete si, jak něco podobného dopadlo s Indiány v Americe (byť jistě za jiných podmínek i způsobů)? Co dnes zbylo z jejich kultury, zvyků a tradic, kromě komerčních ukázek? Je mi z toho smutno. Podle mě bychom měli jednou provždy definitivně zapomenout na to, že plošně nějakými umělými navoněnými programy předěláme Romy k obrazu našemu. Zdůrazňuji slovo plošně, neboť přesně tak to teď děláme. To díky plošnému přístupu nemají šanci se mezi nás dostat například ti, kteří by chtěli a měli na to. To my jsme všem bez rozdílu dali cejch jako důsledek našeho vlastního chybného přístupu. Neoprávněně tak mají tento cejch i ti Romáci, kteří si ho nezaslouží - o to těžší to mají v životě mezi námi a o to víc musí každý den něco zbytečně dokazovat.
Přestaňme mluvit o nějaké „romské problematice“. Přestaňme z Romů dělat plošně méněcenné hlupáky, kteří potřebují naši ochranu. Ve skutečnosti by tam, kde by přežil skoro každý Rom, nepřežila většina z nás. Romové prostě vždy viděli svět jinak, vidí ho jinak a vždy ho budou vidět jinak – a je to správně a dobře – a do té doby, než se jejich vnímání (resp. skutky) dotkne práv třetích osob, měli bychom to respektovat. Nenuťme je lákáním ve zlatém obalu na to či ono, aby byli jiní.
Romům samotným by pak podle mě pomohlo, kdyby mezi sebou měli opravdové vzory, ke kterým budou mít přirozený respekt a úctu. Jenže takové jim jen těžko vyrobíme my, protože jakmile by uměle vyrostli za naší pomoci, ostatní Romové v nich uvidí jen „ty, co vylezli po zádech gadžů“ a nikdy si jejich přirozený respekt nezískají. Bohužel vidím v České republice jen řadu dlouhou takových, kteří se sami za ty vpředu označili a dnes místo skutečné pomoci příkladem v terénu mezi Romáky jen těží z přerozdělování dotací z teplých kanceláří.
Přestaňme se plést do života Romů. Přestaňme je převychovávat k obrazu našemu. Přestaňme s jejich plošnou integrací. Ukončeme všemožné dotace na řešení tzv. „romské problematiky“. Pokud chceme něco řešit, pak vždy pro všechny stejně, bez rozdílu příslušnosti. V oblasti různých dávek a podpor zaveďme přísný systém zásluhovosti, provázaný s plněním základních povinností - a pozor, nejen pro Romy, ale celou společnost. Jeden můj přítel z nejbližších mi jednou řekl takové zajímavé heslo: „Když ti někdo něco dává, okamžitě si to vezmi.“ A přesně o tom to je. Do té doby, dokud budeme stále něco dávat, na druhé straně bude vždy někdo, kdo si to prostě vezme - Romák i gadžo. Jakmile to nebude v nabídce, bude se muset začít prostě starat sám o sebe a to je nejlepší lék na všechny sociální neduhy. Koneckonců i v České republice je dost Romáků, kteří se dokázali vyšvihnout nahoru a nikoho z nás k tomu nepotřebovali.
Přestaňme prostě žít umělé životy podle nějakých analýz, pseudovýzkumů a tabulek. Žijme tak, jak je nám od přírody dáno - se vším, co rozmanitý život přináší. Jakékoli předělávání přirozenosti s sebou vždy přináší jen nové problémy k nějakému řešení, které by bez předchozího zásahu neexistovaly.