S českým lvem na prsou aneb Jarda Jágr je king
Autor:
LP | Publikováno: 12.5.2011 | Rubrika:
Zamyšlení
Na Jaromíru Jágrovi dlouhodobě oceňuji, že se snaží nevynechat pokud možno žádnou možnost reprezentovat svou vlast. Beru ho jako hokejistu, který hraje nejen doslova se lvem na prsou, ale i se lvem v srdci.
Není to jenom letošní šampionát se skvělými výkony našich hokejistů, ale líbilo se mi, že i vloni Jágr popíchnul i některé zámořské hvězdy s tím, že by se neměly vyhýbat reprezentaci, a že reprezentovat národ je čest. Vloni bylo mistrovské zlato o to cennější, že bylo tvrdě a s bojovností vydřeno týmem outsiderů.
Letos to jde lehce, skoro jako po másle. Tým je sehraný, výborně kombinuje a předvádí elegantní hokej. Skoro Labutí jezero. Může se ale stát, že smolně prohrajeme v semifinále. I přesto by si náš tým zasloužil obdiv a úctu za to, s jakým týmových duchem a nasazením proplul až sem.
V době sportovních klání drží národ při sobě a Češi jsou opět vlastenci. Škoda, že to je po výtce jen při hokeji nebo při fotbale. Přitom hokej ukazuje, že kdybychom chtěli, můžeme být dobří, držet při sobě i být úspěšní i v dalších oblastech.
Jak to vypadá s naším hokejem, záleží na každém hráči a jeho ochotě obětovat se duchu týmu. Stejně tak je to i národem. Za vše dobré i špatné si můžeme sami. Mnozí nadávají na místní poměry a myslí si, že u nás udělá pořádek Brusel či jiná okupační velmoc. Není tomu tak.
Stejně jako v hokeji se čeští hokejisté musí spoléhat jeden na druhého, tak i v reálném životě závisí vše na nás. Jsme v Evropské unii již sedm let a žádný ráj na zemi se nekoná. EU naopak mnohdy spíš ještě škodí. Stačí zmínit nesmysl s fotovoltaikou či zákazem žárovek, zemědělskými dotacemi a tisíci zbytečných a hloupých bruselských regulací. Již nějakých osmdesát až devadesát našich zákonů pochází z Bruselu a my máme minimální šanci je ovlivnit.
Myslím si tedy, že bychom měli bojovat a sebevědomě pracovat pro svou vlast jako Jaromír Jágr, který válčí na ledu, i když se týmu nedaří, a nevolá o nějakou pomoc zvenčí. Záleží na každém z nás, zda budeme žít s pomocí Boží ve svobodné suverénní zemi svobodných a suverénních občanů, či ne.
Líbí se mi, že Jágr si na nic nehraje, není nafoukaný a snaží se odvést svůj kus poctivé práce pro tuto zemi. Líbí se mi také, že se nestydí za svou křesťanskou víru a nestydí se veřejně pokřižovat.
"Vždycky jsem byl silně věřící (pravoslavný křesťan – pozn. autora), ale u nás v Česku, když někdo řekl, že věří, tak si druzí klepali na čelo... Tady se za to nestydím, to je největší změna. A cítím, že tohle jsem já. Obava z toho, že se mi někdo bude smát, ve mně už není. Ztratil jsem ostych říkat názory na tyto věci. Tady v Rusku se za to nikdo nestydí. Je to spíš naopak – když je někdo nevěřící, tak se ostatní diví,“ uvedl jednou Jágr.
Byl bych rád, abychom se jako Jágr snažili bojovat za svou vlast a abychom jako on důvěřovali a věřili v Boha. A nebyli vlastenci jenom při hokeji…
