Evropská unie věnuje stamiliony eur na svou budovatelskou propagandu
Demokratické uskupení, jakmile se uvnitř projeví známky pochybností o své vlastní existenci, začne přemýšlet o podstatě - zejména, když tu pochybnost má polovina lidí. Diktatura použije propagandu, aby svou existenci obhájila.
Náklady na existenci EU jsou každým rokem vyšší a to přesto, že národní rozpočty členských států jsou každým rokem v hlubším deficitu. Schopnost pružně reagovat na vývoj na trhu i ve společnosti je za předpokladu rozšiřování EU a zároveň přesouvání rozhodovacích pravomocí do Bruselu stále horší. Měsíc od měsíce stoupá v členských státech nespokojenost občanů s institucemi Evropské unie a se způsobem jejího řízení. Stále většímu počtu lidí se nelíbí, že musí ze svých peněz sanovat po desetiletí nashromážděné problémy jiných států, přestože za ně nemohou. Občané států, které dostávají finanční pomoc na úkor nového zadlužení ostatních, navíc nehodlají ani v nejmenším ustoupit od současného způsobu života nad poměry a jejich politická reprezentace vědomě manipuluje s hospodářskými výsledky a lže při slibech o obsahu a termínech realizace reforem, jen aby získala další peníze.
Nespokojenost s EU ještě nikdy nebyla na takové úrovni, jako je tomu v současné době. Podle samotného Eurobarometru nedůvěřovalo počátkem roku 2010 Evropské unii 52 % jejích obyvatel. Na podzim už to bylo celkem 58 % a od té doby tento počet stále roste. Postupem času v jednotlivých státech výrazně posilují taková politická uskupení, která prosazují ryze národní zájmy – od ukončení financování problémových zemí, u nichž si mají problémy vyřešit ti, kdo je způsobili, přes odklon od společných politik, neboť stejně jako nikde na světě nejsou stejné výchozí podmínky problémů, nemůže existovat ani jednotné řešení, až po ukončení integračního politického projektu sociálních inženýrů a návrat k ryze obchodním vztahům či jejich novému nastavení.
Výše uvedená fakta, doložitelná nejen průzkumy Eurobarometru mezi občany jednotlivých států, ale dnes už také, s ohledem na rozvoj a rychlost informačních technologií a zdrojů, jen těžko utajitelnými čísly, by každé skutečně demokratické uskupení vedla k hlubokému zamyšlení a snaze o přehodnocení řady dosavadních kroků s cílem hledat možné alternativy.
Takový postup je ovšem v Evropské unii zapovězen. Evropská komise chce aktuálně zaměstnat až 1000 ryzích unijních propagandistů. Jejich úkol zní jasně: „prodávat déšť“ údajně vůči Evropské unii nepřátelsky naladěným lidem – přesněji vysvětlovat a obhajovat neobhajitelné, tedy správnost dosavadních kroků a dalšího stejného směřování EU (více zde). Náklady na tuto akci, která nese oficiálně punc „lepší komunikace“ a „budování společné budoucnosti“, jsou odhadovány na přibližně 258 milionů eur. Podstatná část z těchto prostředků je připravena pro akce s novináři v EU, kteří za to budou v médiích jistě nestranně informovat občany o dalších světlých zítřcích, které nás všechny společně čekají.
Nedávno řekl Václav Klaus, že „Evropská unie je institucí s vrozenou vadou a s velmi problematickým následným vývojem. Nevěřím ani tomu, že byla jejími iniciátory dobře myšlena. Možná byla dobře myšlena pro ně samé. Oni chtěli a chtějí Evropu, to znamená nás, řídit. Pro ty z nás, kteří nevládneme z Bruselu, v tom nic dobrého není.“ Souhlasím. A jak už to tak v současné podobě demokracie bývá, zaplatí i aktuální propagandistickou kampaň všichni. Tedy nejen ti, co jsou z integrace nadšení, ale také ti, kteří vidí budoucnost Evropy jinak. Té Evropy, která tu byla před současnou Unií a jistě tu bude i po ní. V EU je nyní přibližně polovina lidí, která ji v současné podobě nechce. Vidím to tak, že si tedy tato polovina lidí v Unii, hledající alternativy k současnému stavu, tu polovinu nákladů na propagandistickou kampaň pěkně za trest zaplatí. Inu, ony světlé budovatelské zítřky, plánované centrálně, byly zkrátka vždycky pěkně drahé...