Pravdoláskařský puč v ODS podle Rokytky vyvrcholil během Sarajevského atentátu a v době předsednictví Mirka Topolánka.
Začátky byly hezké, ale ti pravdoláskaři...
„Zakládal jsem ODS. Bylo to v době, kdy jsme potřebovali stavět hráze různým vlastizrádcům a jiným pravdoláskařům. Bohužel tato strana zklamala očekávání nejen moje, ale i později otce zakladatele Václava Klause. Já jsem na to přišel dřív. On jako otec byl zahleděn více do svého dítěte, takže jednou díky tomu přijal i čestné předsednictví této strany. Ale nakonec se ukázalo, že to politické směřování je dál neúnosné pro něj i pro další, proto také stranu opustil," řekl ParlamentnímListům.cz Rokytka.
Podle Rokytky se strana zásadně změnila pod vedením Mirka Topolánka. „Změnila se v lobbistickou skupinu, které spíše než o prosazování idejí a obhajobu národních zájmů v EU šlo o prosazování zájmů konkrétních jednotlivců a podnikatelských skupin. Viz případ ministra Řebíčka, ale i dalších. Všichni známe jméno Marek Dalík. Takže pro slušné lidi přestalo být prakticky možné v této straně dále zůstávat," myslí si redaktor Haló novin.
Falešný a prázdný Topol a podělaný Nečas
Zakládající člen ODS zhodnotil i dosavadní tři stranické předsedy. „Začátky s otcem zakladatelem byly krásné, ale potom už to bylo postupně trošku horší. Ale samozřejmě nejlepší předseda ODS v její historii. Mirek Topolánek. Co říci? Falešný a prázdný je asi tak nejvýstižnější. V současnosti se zdá, že takřka nesoudný, protože oslavu 20 let ODS na Žofíně proměnil svým vystoupením skutečně v takovou trapnou událost. Mnoho zakládajících členů a členek se rozhodovalo po jeho projevu, zda nemají odejít ze strany, protože přežili Sarajevo a řadu věcí, ale na tohle již neměli chuť. Zazněla tam taková slova, že tohle si mohl nechat pro schůzi své základní organizace v Ostravě a neznevažovat skutečné oslavy jubilea," pokračuje Rokytka.
Podle něho se vkládaly velké naděje do Petra Nečase i ze strany otce zakladatele. „Ale ukázalo se skutečně, že je to slabý předseda i premiér. Jednou říkal, když se měl stát ministrem, že se na té funkci buď udělá, nebo oddělá a nakonec se, jak se říkalo, podělal. To se s ním vleče a teď převažuje touha být v nějaké funkci," hodnotí premiéra jeho stranický exkolega.
KSČM - jediná strana národních zájmů
Milan Rokytka i vysvětlil, proč vstoupil do KSČM. Byl za tím jeho odpor k pravdolásce a snaha hájit národní zájmy, ke kterým podle něho nakonec patří i sociální politika a sociální stabilita národa.
„Já jsem šel stále rovně, zatímco ODS uhnula směrem někam k pravdolásce a začaly se tam objevovat různé ty disidentské prvky a další lidé, kteří podle mého neprospívali národu ani vlasti. V době, kdy tyto tendence začaly převažovat, zůstala KSČM jedinou stranou důsledně hájící národní zájmy. A to tím, že nedoporučovala vstoupit do EU kvůli špatně sociální demokracií vyjednaným podmínkám. Ukázalo se jako pravda, že za těchto podmínek nebylo správné vstupovat do EU," míní Rokytka.
Lisabonská smlouva a protektorát Böhmen und Mähren
„KSČM jako jediná parlamentní strana nedoporučovala schválit Lisabonskou smlouvu a zde se právě ukázalo velké selhání Topolánkovy vlády a Topolánkovy ODS, která i přes taková ta, jak říká pan prezident, silácká slovíčka, silácká gesta, nakonec lidově řečeno sklapla kufry a došlo k Topolánkově podpisu smlouvy, které historie určitě zhodnotí jako velkou zradu národních zájmů, protože Lisabonská smlouva dle právních expertů vytváří horší postavení pro Českou republiku než byl protektorát Böhmen und Mähren za Třetí říše. Což je možná trochu šokující pro vaše čtenáře, ale je to skutečnost, kterou lze snadno ověřit na právních dokumentech," říká Rokytka.
„Toto vše KSČM odmítala a jistě není náhodou, že právě proto jí bylo pravdoláskařskými médii včetně České televize dále otloukáno pochybení z padesátých let, kdy však žádná KSČM neexistovala, tehdy byla KSČ. Mnozí nepochopili, že KSČM vznikla skutečně až po listopadu ´89. Ztotožnila se s požadavkem více demokracie, nikoli však zrazování národních zájmů a výprodeji národního bohatství," dodal bývalý člen ODS.
Klaus si zaslouží podporu v některých věcech
Rokytka zhodnotil Václava Klause i jako prezidenta. „Jeho role se v počátcích ukázala jako pozitivní a to se projevilo i v dozvuku tím, že ho i pro první prezidentské období volila, protože v něm viděla menší zlo. Postupně díky jeho pravicové rétorice pozice KSČM oslabily a nemohl počítat s podporou strany v druhé volbě. Nicméně nikdy tam nedošlo k nějaké větší roztržce, což se projevilo i při druhé prezidentské volbě, kdy KSČM nasadila Janu Bobošíkovou, která je známá jako skutečná vlastenka a jako ta, která neváhala pojmenovat problémy s Lisabonskou smlouvou a sudetskými Němci," řekl Rokytka.
Podle Rokytky si Klaus zasloužil pochvalu a podporu za jeho neuznání Kosova tím, že zde nejmenoval českého velvyslance. Podle něho je ale škoda, že si Česká republika nikdy nevytvořila společný koncept zahraniční politiky napříč politickým spektrem a tím pádem zde jsou strany, které stojí na straně národa a pak zde jsou ti, kteří se spojují s cizími mocnostmi.
Zahraniční politika
„Momentální lídr té či oné politické strany se pak snaží zavděčit tu Bruselu, tu jiným metropolím a takhle se zahraniční politika prostě dělat nedá. V tom mě oslovila KSČM, že se snaží o vyváženější zahraniční politiku a snaží se podporovat naše ekonomické zájmy. Nedělá hlouposti s tibetskou vlaječkou či snahou bojkotovat olympiádu, protože zde přece jenom jsou mocnosti, které mají obrovský ekonomický potenciál a my se nemůžeme tvářit, že tady nejsou, případně se je dokonce snažit popudit zbytečnými planými siláckými gesty, protože to občanům našeho státu práci, peníze, ani další výhody nepřinese. Nakonec se ukazuje, že lísání se k určitým velmocím nemusí být tak výhodné, protože když se změní administrativa, padne i ta slavná raketová základna a telefonuje se premiérovi v noci do panelového bytu a to opravdu není důstojné suverénního státu," říká k tomu Rokytka.
Potřeba dostat se na neevropské trhy
Rokytka oceňuje, že prezident podporuje ekonomickou diplomacii a navazování spolupráce s neevropskými státy, které mají potenciál. „Bohužel vládní představitelé místo toho, aby to podpořili, tak to spíše sabotují tím, že zrušili řadu obchodních i diplomatických zastoupení. Ekonomická diplomacie na všechny světové strany je důležitá. Dobře je také, že prezident včas odhalil rizika překotné evropské integrace a eura. Vidíme jasně, že se jižní křídlo eurozóny hroutí. My nakonec bohužel za účasti Nečasovy vlády, což je možná i za hranou zákona, budeme nuceni garantovat takto vzniklé dluhy a možná je i splácet, i když jsme je neudělali. Jsou to miliardy," zlobí se Milan Rokytka na podle něj rozpočtově nezodpovědnou vládu.
„Ukazuje se, že Evropa již nemá potenciál rozvoje, ten ztratila. V mimoevropských zemích jsou stále dobré vazby z minulosti a poptávka po našem zboží, bohužel té poptávce nevycházíme moc vstříc. Exportní záležitosti potřebují osobní styk, to si pan prezident uvědomuje, snaží se o to, ale necítí tam takovou podporu, která by měla být ze strany vlády. Oceňují to jen podnikatelské kruhy. V těchto ekonomicky vynořujících se zemích je důležitým signálem i podpora ze strany politiků a prezident to nemůže zvládat vše sám," míní Rokytka.
Autor: Lukáš Petřík
www.parlamentnilisty.cz