Naposledy se prezident vyjádřil k tomuto fenoménu v souvislosti s kauzou Bátora: „Co je či není politicky korektní navíc definuje - zcela samozvaně - jedna skupina lidí, která si vydobyla zcela neuvěřitelnou pozici v médiích a která nám suverénně a autoritativně říká, co smíme a co nesmíme. Je to fenomén celosvětový, evropský i český. Kdo se mu odvažuje vzdorovat, stihne ho lavina ataků, které vedou k jeho společenskému znemožnění, často i ztrátě zaměstnání, i k osobní ostrakizaci. Přesně to se u nás dnes děje s Ladislavem Bátorou."
více: Klaus: Malá česká hilsneriáda aneb další případ diktatury politické korektnosti
„Děkuji za odvahu pozvat právě mne, známého svými politicky nekorektními názory," zahájil svůj proslov před časem při debatě se studenty expremiér Mirek Topolánek. "Moje hlavní doporučení, ve vašem i našem zájmu, prosím vás úpěnlivě, buďte politicky nekorektní," dodal Topolánek. Podle něj jen takto myslící lidé, kteří na sobě navíc pracují, uniknou osudu pasivní většiny, odsouzené, aby "s nimi bylo celý život manipulováno a byli oběťmi dnešní bulvární mediální masáže".
K tématu politická korektnost
Již zde není svoboda slova
Podle zpěváka Daniela Landy se kvůli nadvládě politické korektnosti o svobodě slova již fakticky nemůže hovořit. „Ve chvíli, kdy vyslovíte svůj názor, tak pocítíte dopad. Pokusy o mediální či ekonomickou likvidaci tady jsou. V Německu přicházejí lidi o práci jenom kvůli výrokům, které nejsou proti nikomu namířeny, jenom konstatují nějakou skutečnost. Jsou vyhazováni moderátoři, jsou vyhazováni ředitelé bank. Žijeme nyní v době, kdy podobně jako v době komunismu nesmíte vyjádřit svůj názor. Musíte buď lhát, anebo mlčet. Politická korektnost působí to, že většina lidí v tomto státě musí lhát, anebo mlčet," řekl ParlamentnímListům.cz Landa.
S politickou korektností jsme podle Landy došli tak daleko, že občané o mnoha problémech vůbec nesmí hovořit, jinak musí v opačném případě počítat s tím, že je média budou napadat a přiřazovat k fašistům a rasistům.
více: Dan Landa pro EUportal.cz: V Česku již není svoboda slova
Teror politické korektnosti zavírá ústa
„Za chvíli už opravdu nebudete moci říci nic. Zase si zavřeme ústa o kousek na další západ, abychom někoho nepoškodili, za chvíli zase kousek a budeme nakonec tak korektní, až nebudete moci třeba říci, že se vám nelíbí Evropská unie. K tomu se přidává absolutní kontrola, všichni znají náš pohyb, mohou zjistit, s kým hovoříme po telefonu. Budoucí evropská totalita může být opravdu dokonalá. Žijeme v zemi, kde poslanci, tedy zákonodárci hovoří o tom, že mluvit do mobilu není bezpečné. Není to neuvěřitelné?" ptá se Landa.
„Teror politické korektnosti není jenom v tom vyloučit některá konkrétní témata, ale vyvolat strach, aby lidé vůbec promluvili. To je smyslem exemplárních případů typu bátoriády. Příště bys mohl být na řadě ty, když si nedáš pozor," řekl ParlamentnímListům.cz tajemník prezidenta Ladislav Jakl.
více: Konflikt na mítinku: Klausův Jakl se pohádal s novinářem
Regulace myšlení a represe proti odpůrcům
Konečným cílem systému politické korektnosti je podle politologa Vojtěcha Bellinga dosáhnout autoregulace lidského myšlení. „Omezení svobody projevu je pouze prostředkem k tomu, aby se některé pojmy a celá témata vytěsnila nejprve z mluveného a psaného projevu a v zápětí i z lidského vědomí. Nahradí je pak nové vzorce a představy, podrobené kontrole politické korektnosti. Tento systém vychází z postmoderních teorií jazyka jako vlastní formy myšlení, podle nichž jeho struktura ovlivňuje samostatné lidské vědomí," říká k tomu Belling.
Neomarxista Herbert Marcuse v souvislosti s politickou korektností razil takzvanou represivní toleranci. V eseji s názvem Represivní tolerance Marcuse volá po omezení svobody projevu a práva shromažďovacího u těch skupin, které podle jeho názoru odvádí společnost od cesty k tomu, co chápe jako historickou možnost zlepšit společenské vztahy - jedná se mj. o fašisty, militaristy, rasisty, odpůrce ochrany životního prostředí a odpůrce rozšiřování role státu v ekonomice. Kdo je fašista a rasista ale samozřejmě určují sami neomarxisté. Nálepku fašisty tak nejednou dostal od levice například Václav Klaus. Označil ho takto kupříkladu modernistický kněz Tomáš Halík.
více: Halík by za války podporoval Hitlera, řekl klausovec Bátora
Kulturní marxismus
„Politická korektnost je kulturním marxismem, režimem, který trestá názorovou rozdílnost a stigmatizuje společenským kacířstvím stejně jako inkvizice trestala náboženské kacířství. Jeho ochranou známkou je netolerance. Vystupování proti affirmative action (pozitivní diskriminaci) se posuzuje tak, že člověk je rasista," říká k tomu v knize Smrt Západu konzervativní publicista a bývalý poradce Ronalda Reagana Pat Buchanan.
Abychom pochopili, co to znamená být politicky nekorektní, musíme vědět, co to je politická korektnost a co za ní ve skutečnosti stojí. Politická korektnost má kořeny v neomarxismu. Rozdíl neomarxismu oproti staré levici je v tom, že zatímco tradiční marxisté akcentovali význam ekonomické základny, neomarxisté nové levice přenesli svou novou podobu třídního boje do nadstavby - do tradičních společenských institucí, hodnot, kultury a morálky. Dnes to již není třídní boj, ale kulturní válka, kdy neomarxisté prostřednictvím médií, intelektuálů a kultury diktují společnosti „politicky správné" neomarxistické hodnoty.
více: Ideologie politické korektnosti a západní civilizace
Nový proletariát
Stará dělnická třída totiž mnohdy zburžoazněla a nechtěla svrhnout vládnoucí systém. Novým proletariátem se tedy staly rozličné zájmové skupiny. Feminismus tvrdí, že muž vládne nad ženou a vykořisťuje ji, podobně ekologistická hnutí říkají, že člověk vykořisťuje zvířata a přírodu. Obhájci homosexuálů zase razí to, že tato minorita je heterosexuálním pojetím partnerského svazku a tradiční rodiny utlačována. Mnozí hlásají, že rodina vůbec je určena k utlačování žen muži a utlačování dětí jejich rodiči, proto by měla být zničena.
Tradiční sexuální morálka preferující manželství a partnerskou věrnost zase prý brání svobodnému sexuálnímu naplnění jednotlivců. Vlastenectví a národní hrdost jsou výrazem imperialismu a rasistické nadřazenosti vůči přistěhovaleckým kulturám z třetího světa, proto je nutné v rámci multikulturalismu podporovat přistěhovalecké kultury na úkor imperialistické a „rasistické" domácí kultury. Mezinárodní obchod se stal novým imperialismem, v němž bohatý Sever utlačuje chudý Jih. Politická korektnost je tedy jazykový nástroj, nový orwellovský newspeak, který má omezovat svobodu slova a má zakázat vyjadřovat se kriticky o neomarxisty hájených minoritách.
Newspeak a perzekuce
„Současní „inženýři lidských duší" jsou poučenější. Změnili radikální levicovou politiku do nového vydání novořeči. Proto normotvorné guerilly politicko-mediálních elit již nemluví o cenzuře, ale o politické korektnosti či o rozumné regulaci slova z důvodů etických a humanistických. Soustavné mizení svobody projevu je nepochybně jedním z nejnápadnějších příznaků chřadnoucí demokracie. V posledním desetiletí prošla tato kdysi elementární demokratická svoboda tak intenzivním převýchovným lágrem politické korektnosti," řekl redakci prezidentův vicekancléř Petr Hájek.
„My jsme tady zažili socialismus v bolševické podobě, tak jsme na omezování svobody více citliví. Západ si touto zkušeností neprošel. Tam je v kurzu socialismus menševického typu," řekl redakci premiérův poradce pro lidská práva Roman Joch s tím, že na západě je již svoboda slova poměrně výrazně omezována a lidé jsou za své názory perzekvováni. „Například studenti či profesoři jsou mnohdy za politicky nekorektní názory vyhazováni ze škol," dodal Joch.
více: Roman Joch: Peklo v masce politické korektnosti
Podle politologa a právníka Vojtěcha Bellinga je politická korektnost založena na přesvědčení, že ideje určitého konkrétního politicko-hodnotového proudu, v podstatě výlučně levicově-liberálního, mají nárok na univerzální platnost. „Představitelé těchto idejí obratným manipulačním uměním s maximálním využitím možností státu a jeho nástrojů v kulturní sféře (veřejnoprávní média) dosahují podřízení norem lidského jazyka, lidského chování, politického konání a nakonec i lidského myšlení těmto idejím," říká k tomu Belling.
Konečným cílem a všudypřítomným prvkem politické korektnosti je podle Bellinga eliminace kulturní či civilizační identity, která má dosud vůdčí roli v určité oblasti. Vzhledem k tomu, že politická korektnost je specificky západním fenoménem, představuje dosažení jejího cíle souběžnou likvidaci západní identity.
více: Hájek se opět pustil do médií: Političtí rasisté, Havlovi extremisté
„Změna pravidel používání jazyka patří k nejzjevnějším symptomům politické korektnosti, a to všude ve světě. Namísto tradičně užívaných pojmů vytváří politická korektnost nové obraty či náhradní termíny měnící současně i význam pojmenovávané věci. Dosavadní pojem je přitom ve chvíli svého nahrazení okamžitě tabuizován. Klasicky uváděným příkladem je vývoj označení příslušníka černošské etnické skupiny ve Spojených státech. Namísto pojmu ,negro‘ politická korektnost v minulosti přišla s výrazem ,colored‘. Ve chvíli, kdy význam tohoto termínu začal být opět problematizován, změnila jej politická korektnost na ,black‘. Zanedlouho byl pak tento pojem opět nahrazen ,African American‘," dodává k tomu Belling.
více: Senátoři se pustili do "cikánů". Nepracují a řádí
Tyranie menšin
Česko-židovský spisovatel Benjamin Kuras říká, že politická korektnost je marxistického původu. „Dala by se popsat jako myšlenková cenzura a tyranie pomyslných nestandardních menšin a menšinových idejí nad standardní většinou a většinovým myšlením, které jsou podle její teorie odpovědné za všechny nešvary, zlozvyky a zločiny lidstva. Menšinové a cizí hodnoty povyšuje nad zavedené hodnoty většinové a domácí. Její nedílnou součástí je multikulturalismus, který je náhražkou někdejšího marxistického internacionalismu," řekl ParlamentnímListům.cz Kuras.
Záměrem politické korektnosti je podle něho rozleptat myšlenkové a hodnotové struktury západní demokracie zevnitř. Vzděláním, propagací, medializací, politizací a osočováním nositelů standardních idejí, hodnot a zvyklostí, označováním nálepkami jako nacionalismus, xenofobie, bigotnost, pozůstatky imperialismu, rasová či ideová arogance. „Její strategií je rozleptávat dlouhodobě a pracně budované ideové a hodnotové struktury, na nichž stále tak vratce stojí demokratický Západ. Demokracie přestala být vládou většiny a ochráncem práv jednotlivců a stala se handrkováním nátlakových skupin a skupinových privilegií," dodává Kuras.
Příklady
Vojtěch Belling udává několik konkrétních příkladů politické korektnosti. Například se v souvislosti se zapalováním aut ve Francii nemluví o arabských muslimských imigrantech, nýbrž „francouzských mladících", v případě romských zlodějů či výtržníků se v České televizi hovoří o lidech ze „sociálně vyloučených lokalit".
více: Kubera: Nechci, aby se kvůli vtipům o Cikánech zavíralo do vězení
Dnes je také například velice nebezpečné objednat si v USA u černé číšnice bílou kávu tradičním termínem „white coffee". Vznikly i politicky korektních vydání Bible či modlitebních knih. Vedle Boha Otce se tak v těchto verzích objevuje rovněž „Bůh Matka".
Pozitivní diskriminace směřuje k etnickým menšinám, náboženským skupinám i neheterosexuálně orientovaným osobám (nezapomeňme, že podle jazyka politické korektnosti neexistují dvě, ale hned pět pohlaví). V Británii se Vánoce již kvůli muslimům nesmí nazývat „Christmas", nýbrž neurčitě „Xmas". V některých belgických ulicích se nesmí také například prodávat alkohol či vepřové, aby to nepopudilo muslimy.
Autor: Lukáš Petřík