Volební paralely 1946/2006
Naskýtá se otázka, zda lze vůbec nalézt paralely mezi volbami v roce 1946, které předurčily osudy naší země na rozhodující část druhé poloviny XX. století, a volbami, před nimiž stojíme letos. Na první pohled se zdá, že velmi obtížně. V roce 1946 se naše země vzpamatovávala z nejstrašnější války v lidských dějinách, brutální německé okupace, byla v eufórii z osvobození, plná naivního optimismu, velkých očekávání a radikalismu opřeného o pocit, že začíná éra nové, lepší budoucnosti, která vyžaduje radikální rozchod s neuspokojivou minulostí. Dnes žijeme v době zcela jiné. Od zásadního společenského převratu uplyne letos již 17 let, naše demokracie se zdá stabilizovaná, ekonomika rychle roste, životní úroveň se zvyšuje, zemi nikdo neohrožuje.
Přesto však řada otázek, které stály před voliči před 60 lety a na něž, jak dnes víme, nenalezli správné odpovědi, se nám, byť v pozměněné podobě, stále vrací. V roce 1946 převážil pocit, že kapitalismus a liberální ekonomický systém jsou pouze eufemistické názvy pro vykořisťování člověka člověkem, že pouze omezení či dokonce zrušení soukromého vlastnictví může zajistit prosperitu a rozvoj celé společnosti a že k tomu je nezbytné obětovat svobodu jednotlivce posílení moci státu, jehož prostřednictvím bude sociálně-inženýrskými metodami vytvořena nová spravedlivá společnost. Volby v roce 1946, v nichž zvítězila komunistická strana, byly zásadním krokem, v prosazení tohoto vývoje. Pak následoval únor 1948 a 40 let totality, která zemi přivodila bezprecedentní ekonomický i společenský úpadek.
Je s podivem, že i po 60 letech, s touto historickou zkušeností, znovu stojíme před zásadní volbou, zda naše osudy mají záviset na naší svobodné iniciativě a odpovědnosti, či zda je svěříme do rukou všemocného státu, regulujícího všechny oblasti našeho života. Systém založený na občanské svobodě, odpovědnosti a svobodném trhu přitom jasně prokázal a prokazuje svou naprostou převahu nad všemi sociálně-inženýrskými etatistickými pokusy o řízení společnosti. V roce 1946 nám volby otevřely cestu do uskupení zemí, neodvratně směřujících ke stagnaci, úpadku. Dnes je volba neméně vážná. Dnes se znovu rozhoduje o tom, zda budeme patřit mezi prosperující, či neodvratně stagnující a upadající část světa. Tzv. evropský sociální stát, měkká verze socialismu, ovládl v uplynulých desetiletích západní Evropu a my jej již 8 let usilovně budujeme i u nás. Ten je příčinou ztráty konkurenceschopnosti a propadu Evropy ve srovnání s USA a Asií. Naše současná prosperita je pouze krátkodobá. 8 let činíme vše pro to, abychom se stali stejně sklerotickou a nepružnou ekonomikou, jakou má dnes staré jádro Evropské unie. Až toho dosáhneme, až se plně zharmonizujeme se standardy a politikami, jež jsou nám z Bruselu vnucovány, zajistíme si k současné vysoké nezaměstnanosti navíc i ztrátu konkurenceschopnosti a ekonomickou stagnaci.
V nadcházejících volbách proto rozhodneme o tom, zda chceme takto pokračovat, zda naší prioritou do budoucna má být přerozdělování postupně zmenšujícího se bohatství, nebo vytváření podmínek pro jeho vytváření cestou flexibility a konkurenceschopnosti. Rozhodneme o tom, zda tak jako po roce 1946 budeme pokračovat v tradici české poslušnosti a servility vůči mocnému zahraničí, zda se budeme raději mýlit s Bruselem, než mít pravdu proti němu, být ji schopni účinně na mezinárodním fóru prosazovat a přispět tak k překonání krize dnešní EU, k reformám, které Evropské unii vrátí prosperitu.
V roce 1946 voliči nerozhodli správně a důsledky "reálného socialismu" jsme byli nuceni bolestně překonávat celá 90. léta. Fanatičtí obhájci minulého režimu dnes znovu získávají na síle, reálně se již podílejí na moci a netají se ambicí na další posílení svého vlivu. Budeme-li se stejně mýlit i po 60 letech a prodloužíme "nesnesitelnou lehkost bytí" našeho současného socialismu o další 4 roky na dlouhých 12 let, o to více budeme nuceni obětovat poté. Doufejme, že se to nestane.
www.cepin.cz