Bohumil Stašek: V těchto temných dobách věřme v Boha a národ
Ano, smutný čas se ukázal na obloze. Černé mraky zahalily tu oblohu. Nastaly doby, kdy se zdá, že staleté řády světové se pukají, lámou a trhají, a kdy svírá nás úzkost, aby v tomto světovém zemětřesení se nerozpadl nás domov, naše drahá země, naše otčina. V takových dobách musíme především pevně věřit. Věřiti v sebe, věřiti v národ, věřiti v život, budoucnost a především v Pána Boha, který, když tisíc let náš národ v nejhroznějších dobách udržel, zachoval a jemu žehnal, jistě jej vyvede i z dnešních hrozných nebezpečí a převede jej na cesty, po nichž bude kráčeti k své lepší a šťastnější budoucnosti. Proto pryč s defétismem, pryč se sebevražednými myšlenkami o malosti, slabosti a marnosti naší národní práce! …Proto stavme na této půdě a s důvěrou v pomoc Boží budujme na těchto základech naši vlast, aby byla šťastným domovem a otčinou všech věrných Čechů.
z Kázání Mons. Bohumila Staška během pouti ke sv. Vavřinečkovi na Chodsku
dne 13. srpna 1939
Bohumil Stašek (17.2.1886, Klabava - 8.8.1948, Praha) byl český římskokatolický kněz, církevní hodnostář a politik.
Od roku 1932 zastával funkci vyšehradského kanovníka.
Byl členem Československé lidové strany, v letech 1923-1925 šéfredaktor Lidových listů, v letech 1930-1938 zemský předseda Československé lidové strany v Čechách, 1925-1939 poslanec Národního shromáždění. Vystupoval proti prohradní orientaci strany a jejího předsedy Šrámka.
V letech 1939 – 1945 byl za odbojové aktivity vězněn v koncentračním táboře v Dachau.
Na pouť ke sv. Vavřinečkovi nad Domažlicemi se 13. srpna 1939 sjelo podle úředních odhadů na sto dvacet tisíc lidí. Klatovské gestapo bylo prostřednictvím svých konfidentů v plné činnosti a v domažlických kasárnách byli připraveni němečtí vojáci se strojními puškami, ručnicemi a granáty. Kázání Mons. Staška se pak pro okupanty stalo další záminkou k jeho zatčení. Byť jej mnozí z jeho přátel přemlouvali, aby odcestoval do ciziny, ten odpovídal, že ví, co na něho zde čeká, a že je na všechno připraven. 1. září 1939 byl Mons. Stašek skutečně zatčen, přičemž K. H. Frank, který ho dal zatknout, prohlašoval: „Pokud budu živ, Stašek z koncentračního tábora nevyjde.“ Po svém zatčení byl Mons. Stašek uvězněn na Pankráci, vyslýchán, následně přemístěn do koncentračního tábora v Oranienburgu, kde strávil necelý rok. Z Oranienburgu byl odvezen do Dachau, kde byl vězněn až do osvobození tábora v květnu 1945.
