Bývalá spolupracovnice Kateřiny Jacques podporuje ve Straně zelených feministické porno
K názorovému střetu nedávno došlo mezi členy SZ. Některým vadí, že strana stále zabředává do ideologie lidských práv. Vše odstartovala tisková zpráva, kterou rozeslala před nedávnem na stranické diskuzní forum bývalá spolupracovnice místopředsedkyně strany Kateřiny Jacques Andrea Cerqueirová.
Týkala se „Otevřeného lesbického festivalu eLnadruhou“, který se konal v polovině května v Praze.
V tiskové zprávě byla řeč mimo jiné o feministickém pornu, které je doporučováno jako cosi zajímavého a podnětného.
Některým straníkům už ale takové záležitosti připadají nemístné a v debatě se ohrazují proti tomu, aby se Strana zelených angažovala v takto pochybných projektech.
Na diskuzním fóru SZ se tak rozhořela debata na téma vhodnosti důrazu SZ na extrémní zájmy homosexuálů a s tím spojené kulturní akce.
Ozvali se členové strany s tím, že podobné aktivity a témata nepatří do zásadní stranické ideové výbavy. Popularizace témat jako je homosexualismus, feminismus a další totiž považují za nemravnou, o „feministickém pornu“ ani nemluvě. Má to Strana zelených zapotřebí? ptají se s tím, že věc sexuality je intimní záležitostí a jejich veřejná prezentace není nijak ušlechtilým počinem. Do politiky takové téma zkrátka nepatří, protože nabourává vkus a mnoho lidí může znechutit, zlobí se například jeden člen strany.
Tím si ale proti sobě poštval zastánce a propagátory sexuálních menšin. Vedoucí genderové odborné sekce Strany zelených Zuzana Hlucháňová se proti nesouhlasné reakci ohradila. „Stigmatizaci odlišných identit“, kterou rozpoznala v nesouhlasném příspěvku svého kolegy, klade za vinu „strachu z neznámého“. A diskutujícímu doporučila literaturu a studium zahraničních materiálů zeleného hnutí.
Tím ale jen rozpoutala další kolo debaty. Přísný tón feministky totiž nadzvihl ze židle další straníky, kteří se svého kolegy zastali.
Jeden z nich, předseda krajské organiazce SZ Olomouckého kraje Jiří Roubík, dokonce oficiálně požaduje, aby ve vnitřních předpisech SZ nebyl zakotven princip gender jako povinnosti. Takové usnesení přijala programová konference SZ v Olomouckém kraji.
Stěžuje si na to, že mnohá „politicky korektní“ témata nebyla nikdy prodiskutována ani nikým demokraticky odsouhlasena a poznamenává, že při svém vstupu do SZ neměl o lidskoprávním pilíři coby součásti stranické víry žádné tušení. Jednoduše proto, že žádný takový tehdy neexistoval. Proč bych měl být svým členstvím v SZ vázaný k propagaci sexuálních menšin? ptá se s tím, že není sám, kdo byl takto nemile překvapen.
Zastává se také myšlenky ideové konference, kde by se o podobné záležitosti mohlo hlasovat a straníci by se tak mohli vyslovit k tomu, zda má SZ být stranou hájící udržitelný rozvoj nebo stranou, která prosazuje partikulární zájmy sexuálních, náboženských, rasových či jiných menšin. Podle něj by to bylo poctivé nejen kvůli straníkům, ale i kvůli voličům. Sám má ale jasno – podobných nesmyslných dogmat by se měla strana rázně zbavit – jedním z nich je i „gender“.
Ve svém odporu není sám. I jiní zelení naznačují, že se jim důraz na lidská práva nelíbí a že souvisí ve skutečnosti s vlivem pravdolásky na Stranu zelených.
Vytýkají už zmíněné Kateřině Jacques, že její před časem předsednictvem SZ přijaté tvrzení – že „lidská práva jsou pro zelené stejně důležitá, jako ochrana přírody“ – bylo především její iniciativou, nebylo nikdy širokou základnou odsouhlaseno a nemá ve straně jednoznačnou oporu.
Další ze straníků tak například tvrdí, že chce-li být strana přijatelná pro široký okruh lidí, nemůže hájit okrajové zájmy a vyhraněné názory. Tyto konkrétní (propagace homosexualismu, feminismu apod.) navíc mohou odpuzovat řadu případných voličů. Proč dělat z homosexuality politický program a proč by to měla být právě Strana zelených? ptá se.
Hlucháňové navíc vyčetl, že pouze obviňuje a arogantně poučuje jiné. Proč bych měl homosexualismus podporovat a proč bych se měl seznamovat s dějinami lesbického feminismu, když jsem ve straně kvůli ochraně krajiny, přírodního prostředí a dědictví? ptá se Hlucháňové.
Podle dalšího zase postoj Hlucháňové působí kádrovacím dojmem a chybí už jen vylučování ze strany těch, kdo pro menšiny nehorlí tolik, jako ona.
Hlucháňové ale přispěchal na pomoc vedoucí odborné sekce pro lidská práva Josef Šmída, který se nechal slyšet, že je debatou šokován – podle něj jsou napadány fundamenty zeleného hnutí, když se o lidských právech coby pilíři SZ pochybuje. Označil nesouhlasné reakce za kontrarevoluci ve Straně zelených.
Podle Šmídy jsou zelení naopak ve skutečnosti „feministickou organizací“ a snahy o předefinování takového diskurzu označil za marné.
Otázkou zůstává, zda s lidsko-právním aktivismem minulého a zjevně i současného vedení Strany zelených má normální, mimopražský zastánce ochrany životního prostředí organizaci, která vyjadřuje jeho priority.
www.prvnizpravy.cz