Kompletní rekonstrukce toho, jak chtěli psychiatři odstranit Klause

Redakce Prvnizpravy.cz se pokusila rekonstruovat plán lékařů z podzimu 2009 na diskreditaci prezidenta Václava Klause.

Už před rokem disponovala redakce Prvnizpravy.cz korespondencí, která potvrzovala existenci plánu lékařů, psychiatrů a psychologů kritických k prezidentu Václavu Klausovi na základě zfalšovaných lékařských posudků prohlásit prezidenta za duševně neschopného zastávat svůj úřad.

Po roce ale redakce získala další emaily této skupiny (od zdroje jim blízkého), které vyplňují prázdná místa a pomáhají poskládat celý obraz toho, jak se tehdy plán lékařů vyvíjel.

Jan Hnízdil a Martin Jan Stránský, hlavní iniciátoři nápadu, pravost korespondence nikdy nepopřeli, proto můžeme všechny v ní uvedené informace brát jako věrohodné.

Na jejich základě jsme se pokusili rekonstruovat, jak debata mezi lékaři probíhala a kdo všechno byl do plánu zasvěcen.

Jaro 2009. Hnízdil sonduje možnosti

Ambulantní lékař Jan Hnízdil píše na jaře 2009 právnímu oddělení České lékařské komory a žádá o konzultaci ve věci nucené hospitalizace pacienta, který ale nespadá do jeho působnosti. Nikoho nejmenuje, pouze se v obecné rovině snaží zjistit, jaká by byla šance „na dálku vyšetřit“ vysokého manažera“, o kterém má obavy, že může škodit svému okolí. Na mysli má prezidenta Václava Klause.

V jeho hlavě (nebo v hlavě někoho, kdo mu tento nápad vnukl) se tak zrodil plán a Hnízdil začíná zjišťovat reálnost jeho provedení.

„Člověk, který není mým bezprostředním pacientem, zastává vysokou manažerskou funci. V průběhu výkonu funkce u něj došlo k dekompenzaci hluboké osobnostní poruchy, svým chováním se stal nebezpečným sobě i spolupracovníkům, zpřetrhal všechny kontakty s rodinou a na svoje patologické chování ztratil náhled. Z medicínského hlediska není pochyb o závažné poruše. Jakým způsobem mohu jako lékař intervenovat? Mohu se obrátit na soud se žádostí o nucenou hospitalizaci ? Který soud je příslušný? Jak má tento návrh vypadat, aby se jím soud musel zabývat?“ napsal Hnízdil 11. května 2009 České lékařské komoře.

Za právní oddělení ČLK mu odpověděl JUDr. Miloš Máca dopisem ze dne 22. května 2009. Hnízdilovi radí, jak postupovat.

„Nejvhodnější by bylo podat podnět registrujícímu praktickému lékaři pacienta, který by např. pozvánkou na kontrolu či preventivní prohlídku mohl pacienta motivovat k dobrovolné návštěvě. Bylo by totiž zcela kontraproduktivní ho dopravit k hospitalizaci pomoci různých donucovacích prostředků např. z místa jeho zaměstnání či bydliště a až posléze žádat souhlas soudu, neboť by toto jednání by s největší pravděpodobností zakládalo podezření z trestného činu omezování osobní svobody, zejména proto, že informace o zdravotním stavu pacienta a možné diagnóze jsou zatím pouhou domněnkou nepodloženou konkrétním vyšetřením. Toto vychází mj. i z nálezu Ústavního soudu ČR, který konstatoval, že osobní svoboda má přednost před zájmem na určení diagnózy,“ napsal Máca.

Druhým možným postupem je podle něho podání podnětu soudu. „Avšak nikoliv k hospitalizaci bez souhlasu pacienta dle zákona č. 20/1966 Sb., ale k zahájení řízení ve věci omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. Podle § 186, odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, může tento návrh podat též zdravotnické zařízení, které se tímto stává účastníkem řízení. Rozhodnutí soudu samozřejmě v žádném případě nelze předjímat a řízení o tak závažné otázce není věcí jednoduchou, nicméně jestliže podezření na diagnózu je skutečně vážné, mohl by tento postup vést minimálně k zadostiučinění, že jste pro pacienta podezřelého z duševní choroby a pro jeho okolí udělal vše, co bylo v mezích zákona ve Vašich silách. Pro podání bude v tomto případě příslušný okresní soud dle trvalého bydliště pacienta,“ odpověděl.

Z dalších zmínek v korespondenci víme, že Hnízdil svůj záměr konzultoval i se soudci.

Léto 2009. Politici a právníci vyhrožují prezidentovi

Nejen Hnízdil konzultoval svůj záměr se soudci, ale během léta, kdy hysterie kolem Lisabonské smlouvy sílila, konzultovali situaci i sami soudci mezi sebou. Například předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se několikrát nechal slyšet, že existují ústavní mechanismy, jak se prezidenta – který by odmítal podepsat Lisabonskou smlouvu – zbavit. Na to konto vzniklo několik právních rozborů a analýz havlistických právníků, s oblibou citovaných v médiích, které tuto myšlenku rozvíjely.

Podobnými úvahami se na svém blogu a ve svých komentářích v tisku zabýval i havlistický politolog Jiří Pehe. Ať už šlo o jeho vlastní smyšlenky či citace z prací výše zmíněných právních „expertů“, vyprodukoval na toto téma hned několik článků.

O tom, že je třeba prezidenta Klause zbavit svéprávnosti podle článku 66 Ústavy, hovořili také představitelé politické scény – od tehdejšího předsedy ČSSD Jiřího Paroubka přes poslance Strany zelených až po poslance Evropského parlamentu Jiřího Havla. Strana zelených dokonce zašla tak daleko, že v předvolebním klipu vyhrožovala Václavu Klausovi nepřímo smrtí.

Hnízdilův plán tak nemusí být nutně jen jeho vlastním nápadem, ale – alespoň ve svých základních konturách – se zdá být naplněním výše zmíněných úvah. Je také možné, že celá diskreditační kampaň měla oporu ve vyšších patrech české politiky a mohla vzniknout na základě politické objednávky.

Podzim 2009. Lékaři se radí, jak na Klause

Bitva o Lisabonskou smlouvu se vyostřuje a zastáncům proevropské integrace a nepřátelům prezidenta doslova tečou nervy. Klaus odmítá Lisabonskou smlouvu podepsat a klade si podmínky. Například požaduje záruku, že Charta základních práv nijak nezpochybní Benešovy dekrety.

Hnízdil proto oprášil svůj jarní nápad a rozhodl se jednat. Podle informací redakce začala poslední fáze Hnízdilovy korespondence někdy kolem 13. října 2009. Protože se vývoj často překotně měnil, budeme tedy lékaře sledovat téměř den po dni.

Úterý 13. října 2009

Hnízdil navazuje na rok starou korespondenci s Martinem Janem Stránským, ve které si se známým Klausovým kritikem a vydavatelem časopisu Přítomnost, jinak také potomkem prvorepublikového politika, notoval ohledně zdravotního stavu prezidenta. Nyní se rozhodl korespondenci obnovit.

Dne 13. října mu píše e-mail, ve kterém mu načrtl svůj nápad a přiložil i právní posudek Miloše Máci.

„Vážený pane kolego, dovoluji si navázat na naši loňskou korespondenci ve věci zdravotního stavu pacienta V.K. Obávám se, že dekompenzace jeho poruchy výrazně pokročila a stal se nebezpečným sobě, rodině, občanům ČR i EU. V rámci stávajícího společensko-politického uspořádání mu není pomoci. Konzultoval jsem problém s ČLK (viz. příloha) a několika soudci. Jediným efektivním způsobem terapie je návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům (svéprávnosti) Kterýkoliv občan se s tímto návrhem může obrátit na soud v místě bydliště pacienta, popíše jeho zdravotní obtíže a přiloží posudek lékaře (formulář „návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům“ je ke stažení na webu). Soud je povinnen ustavit komisi expertů a zdravotní stav pacienta posoudit. V případě, že by návrh podala skupina lékařů, odpadá podmínka lékařské zprávy. S několika kolegy zvažujeme podání tohoto návrhu. Zajímal by mne Váš názor, případně ochota se k němu připojit, nejlépe s dalšími kolegy lékaři a psychology. Další materiály ke kompletaci diagnózy pošlu večer. Děkuji za zprávu. Srdečně. J. Hnízdil.“

Stránský mu ještě týž den večer odpovídá. Upozorňujeme, že emaily nejsou nijak upravovány a jsou ponechány v původním znění, i s chybami, kterých je obzvláště u Čechoameričana Stránského vícero.

„Vážený pane doktore, děkuji za analízu z ČLK.  Zajímavý je poslední odstavec. bylo by možné podat žádost nikoliv ze strany zdr. zařízení ale ze strany skupiny lékařů? Navrhuji následující: Pokusím se otázku předložit kolegovi Hubálkovi a získat jeho pohled na věc. Prosím Vás, aby jste Vy či kolegové přemýšleli o formulaci žádost a aby jste zároven zjistil, kdo by byl ochoten žádost podepsat a podat. S pozdravem Martin Stránský“.

Protože Stránský svoji účast na plánu lékařů po dotazech médií bagatelizoval, podívejme se znovu, co píše. Stránský navrhuje, že osloví Stanislava Hubálka a zjistí jeho stanovisko. Nápad se mu evidentně zalíbil a už udílí pokyny, na co by se měl Hnízdil zaměřit.

Stanislav Hubálek je psycholog a prominentní soudní znalec v tomto oboru. Je znám svými dlouhodobými protiklausovskými postoji. Angažoval se například v někdejší výzvě „Děkujeme, odejděte“, která byla namířena proti ODS a ČSSD v době opoziční smlouvy.

Středa 14. října

Hnízdil na Stránského mail ihned reaguje a ještě podrobněji vysvětluje svůj záměr. „Vážený kolego, moje představa je postupovat důsledně po medicínské linii, nekomentovat politické souvislosti, na excesech chování doložit diagnózu a s odvoláním na nebezpečnost pacienta pro sebe samotného i okolí požádat soud o přezkoumání zdravotního stavu, resp. zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům. Myslím, že by se to dalo realizovat velmi rychle.“

A v jiném svém dopise píše: „Motivem našeho návrhu musí být výlučně zájem pacienta – V.K., který se v důsledku dekompenzace osobnostní poruchy dostává pod drtivý tlak médií a mezinárodní politiky, se svými názory je izolován, což ještě více prohlubuje jeho poruchu a vede k eskalaci patologického chování. Jako lékaři jsme si vědomi jeho ohrožení a považujeme za povinnost podniknout kroky k ochraně jeho zdraví. Tím bychom se elegantně vyhnuli riziku přímé konfrontace s V.K., neboť jednáme v jeho zájmu a jakékoliv politické motivy vylučujeme. Vše musí být korektní a medicínsky zdůvodněné. Já bych do toho šel určitě, mám další dvě kolegyně, pokusím se získat další. Myslím, že by stačilo tak deset lidí. Mohli bychom se tomu přes víkend věnovat a po neděli případně podat. Návrh může být stručný, se stanovením přesné diagnózy ať si poradí soudem určená komise expertů. Je to jistě nestandardní postup, podle mého názoru se ale nestandardní situace jinak řešit nedá. Jsem si jistý, že by to mělo velký ohlas doma i v zahraničí. Dr. Hubálka chovám v hluboké úctě, jeho názor pro mne bude moc důležitý.“

Hnízdil se také přiznává, že návrh konzultoval se soudkyní, „která se na podobné případy specializuje. Ujistila mne, že návrh může podat kdokoliv, jeho součástí má být lékařská zpráva. Totéž vyplývá z příslušného formuláře na webu. Účastníkem tedy nemusí být zdravotnické zařízení.“

Z téhož dne (14. října ) pochází i další Hnízdilův dopis, jehož příjemce neznáme.

„Vážený pane kolego, děkuji za odpověď, s diagnózou V.K, jak ji stanovil kolega Mikota, bezvýhradně souhlasím. Otázkou je, zda počínání pacienta jen nečinně přihlížet a diskutovat, nebo se o něco pokusit. S Dr. Mikotou souhlasím i v tom, že prostředky, které nabízí současný politicko-společenský systém, mu není pomoci. Nestandardní situace si podle mne žádá nestandardní řešení, jakým je třeba návrh soudu na zbavení způsobilosti k právním úkonům (tedy ustavení komise nezávislých odborníků, která by způsobilost posoudila),“ píše Hnízdil.

Lékař si je vědom toho, že překračuje rámec své profese a zneužívá ji k politickým účelům, proto ujišťuje, že aktivita by se měla striktně držet medicíny a budit zdání, že v ní o politiku vůbec nejde.

„Motivem takového návrhu musí být výlučně zájem pacienta – V.K., který se v důsledku dekompenzace osobnostní poruchy dostává pod drtivý tlak médií a mezinárodní politiky, se svými názory je izolován, což ještě více prohlubuje jeho poruchu a vede k eskalaci patologického chování. Jako lékaři jsme si vědomi jeho ohrožení a považujeme za povinnost podniknout  kroky k ochraně jeho zdraví. Tím bychom problém společensko -politický převedli na problém medicínsko-odborný a vyhnuli se riziku přímé  konfrontace s V.K., neboť jednáme v jeho zájmu a jakékoliv politické motivy vylučujeme. Vše musí být korektní a medicínsky zdůvodněné,“ píše.

„Já bych do toho šel určitě, mám další dvě kolegyně, zájem projevil MUDr. Martin Jan Stránský, slíbil konzultovat psychologa Dr. Hubálka. Myslím, že by stačilo tak deset lidí,“ dodává.

Hnízdil potřebuje i psychiatry a psychology, sám je totiž jen ambulantní lékař, Stránský je také jen lékař. „Klíčová je profese psychiatra a psychologa – pokud by se angažovat DR. Mikota, Vy, případně další, mělo by to značnou váhu. Akce jedince nemá význam. Samotný návrh může být stručný (formulář je ke stažení na webu), poukaz na největší excesy chování, nástin diagnózy, návrh vyslechnutí některých odborníků z řad psychologů a psychiatrů. Jsem si jistý, že by to mělo velký ohlas doma i v zahraničí. Dr. Mikotu chovám v hluboké úctě, moc by mne zajímal jeho názor, případně ochota jeho, Vaše a dalších kolegů akci podpořit. Děkuji za zprávu. Zdravím. J.H.“

Čtvrtek 15. října

Stránský slíbil, co splnil a v odpovědi z 15. října 2009 posílá v příloze odpověď od psychologa Hubálka.

Hubálek s návrhem taktéž souhlasí. „Myslím na to léta. Smysl ve smyslu šance, naděje na úspěch to nemá, ale mediálně to může být pikantní. nemělo by se mluvit o psychologické poruše, to je nesmysl, ale o podezření z duševní choroby, poruchy či vážné osobnostní vady. Je důvodné zvažovat odborné posouzení duševního stavu, neboť je podezření že trpí vážnou poruchou struktury osobnosti a svým chováním v důsledku této poruchy osobnosti může být nebezpečný sobě nebo svému okolí. Je také třeba posoudit jeho poznávací a ovládací funkce, včetně struktury svědomí a hodnotové orientace, neboť jsou pochybnosti o tom, že je schopen naplnit ústavou daný slib, že svoji funkci bude vykovávat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a v zájmu lidu této země. Proto by mělo být ustanoveno konzilium soudních znalců z oboru psychiatrie a klinické psychologie k vyšetřené posuzovaného a podání znaleckého posudku. S pozdravem S. Hubálek.“

Stránský také komunikoval s Dr. Bekem a zjišťoval jeho názor. Pak přechází k dalším návrhům, které podle něho mohou přispět ke zdaru plánu.

„Navrhuji, aby jste s kolegy okamžitě sepsal žádost na soud více méně přesně dle návhu od doktora Hubálka. Rád se na ní podívám. Zároveń bych navrhl, aby jste co nejrychleji dal dohromady seznam fundovaných signatářů.  Bylo by nejlepší  soustředit se na doktory v oboru psychologie / psychiatrie s tím, že budou chtít vidět návrh a případně ho modifikovat. Slovník, který používá dr. Hubálek je perfektní, nic víc, nic míň. Poté, co sepíšete žádost se mohu zeptat doktora Hubálka, jestli by to neokomentoval, případně i podepsal. Já se postarám o mediální propagaci-to dovedu.  Souhlasím, že prakticky se nám asi nepodaří odstranit VK, ale o to tu vůbec nejde – je to velice důležitý a bezprecedentní krok, který zaůjme a který přispěje k jeho další diskreditaci. Tlak roste-všimněte si dnešní dopis Jiřiny Šiklové.  Závěrečně upozorňuji, že čas je optimální, měli bychom to dosáhnot přes víkend a podat v pon. či úterý. V případě potřeby, můj mobil v USA je 2xxxxxxx.“

Když text shrneme, vidíme, že Stránský myšlenku plně podporuje. Přichází s vlastním návrhem, aby Hnízdil napsal okamžitou žádost soudu v intencích Hubálkova doporučení. Slibuje, že ji zkontroluje. Navrhuje také vytvořit skupinu signatářů a radí, na které se obrátit. Slibuje, že se na některé obrátí sám a poprosí je o spolupráci. Nabízí také, že se postará o mediální propagaci. A navrhuje, aby se s věcí spěchalo, k čemuž nabízí i telefonický kontakt k urychlení komunikace.

Pátek 16. října

Když měl Hnízdil v ruce vyjádření Stránského a Hubálka, oslovil mailem další lékaře.

„Přeposílám vyjádření Dr. Stránského a Dr. Hubálka. V příloze jsem připravil pracovní verzi návrhu zbavení způsobilosti. Prosím o Vaše připomínky a doplňky. Obratem je zapracuji. Na dalších signatářích intenzivně pracuji, bez Vaší pomoci to nepůjde, moje kontakty v oboru psychiatrie a psychoterapie jsou limitované. Zkuste prosím s návrhem seznámit své spolehlivé kolegy. V medializaci určitě problém nebude, ani u nás, ani v zahraničí,“ píše Hnízdil 16. října.

Hodně si věří a zároveň cítí, že je třeba jednat rychle, proto mění svůj pracovní program a dokonce zůstává v Praze přes víkend.

„S ohledem na zájem návrh urychleně realizovat jsem změnil program a zůstávám o víkendu v Praze. Můžeme návrh finalizovat mailem a pak se v sobotu nebo v neděli sejít podpisu konečné verze. Tu by měl ještě shlédnout právník. Máte nějakého?“ ptá se oslovených kolegů.

V jiném mailu z téhož dne večer pak Hnízdil (v dopise neznámému adresátovi) trochu rekapituluje, kdo všechno by mohl jeho plán podpořit.

„Vážený pane kolego, iniciativa se slibně rozjíždí, podporu přislíbili Dr. Stránský, Dr.Pothe. Dr. Stránský je v jednání s Dr. Hubálkem. Já zase s R. Honzákem. Čekám na vyjádření Dr. Chvály, Dr. Poněšického, mgr. Roubala,  Dr. Jarolímka, Dr. Šavlíka a dalších. Velmi mne povzbudilo vyjádření Dr. Mikoty. Bohužel na něj nemám spojení. Chtěl bych Vás poprosit o přeposlání návrhu a zjištění, zda by jej podpořil. Někteří potenciální signatáři se vyjádřili, že pokud by se připojil Dr. Mikota, nebudou váhat.  Stejně tak prosím o Vaše stanovisko. Děkuji. Srdečně. Jan Hnízdil. P.S. Dr. Stránský už nechal návrh posoudit právníkům.“

Sobota 17. října

Pátý den od chvíle, kdy Hnízdil začal obvolávat případné spojence, získal konečně spojení na docenta Mikotu, na jehož úsudek velmi spoléhal.

Mikota pracuje jako tréninkový psychoanalytik, je členem České psychoanalytické společnosti.

„Vážený pane docente, podařilo se mi získat Vaši adresu od Dr. Beka. Moc by mne zajímal Váš názor na iniciativu popsanou níže a v příloze, případně ochota se k ní připojit. Děkuji za zprávu. Srdečně. Jan Hnízdil.“ V příloze mu poslal korespondenci s právním oddělením ČLK a popis svého plánu.

Pondělí 19. října

Mikota mu odpovídá po dvou dnech. Protože Hnízdil používá pro korespondenci email své manželky (která má jiné příjmení), Mikota si myslí, že komunikuje s lékařkou a oslovuje ji jako kolegyni.

„Vážená paní kolegyně,  také si myslím, že p. president naší zemi i celé EU škodí svým postojem k Lisabonské smlouvě. Ten návrh na (úplné) zbavení způsobilosti k právním úkonům však považuji za nešťastný (viz též článek Petra Třešňáka v Respektu z minulého týdne o komunistických „plných zbavovačkách“, jež jejich obětem doslova znemožňovaly vlastnit peníze, t.j. např. koupit si rohlík). Takový postup by z něj mohl udělat mučednického proroka všech zavilých euroskeptiků,“ napsal Mikota.

Nápad by ale nezavrhoval úplně, navrhuje jeho modifikaci, která by měla větší šanci na úspěch. „Existuje i možnost částečného zbavení způsobilosti k právním úkonům. K tomuto opatření se sahá např. u kverulantů, notorických sudičů. Soud (na doporučení dvou psychiatrů a jednoho nebo více psychologů) shledá kverulanta nezpůsobilým podávat stížnosti. Nejsem právník a jako psychiatr jsem za bývalého režimu neměl povoleno psát soudně-znalecké posudky. V legislativě na toto téma se příliš nevyznám. Předpokládám však, že by se v tomto případě mohla omezit způsobilost např. na účast v politickém životě. To už by bylo věcí expertů a právníků, jak tuto nezpůsobilost vymezit tak, aby p. president nadále mohl být občanem této republiky aniž by jí škodil. Srdečně zdraví Václav Mikota“

Úterý 20. října

Hnízdil Mikotovi odpovídá druhý den ráno. Svůj nápad se snaží obhajovat. „Vážený pane docente, moc děkuji za odpověď a názor. Motivem návrhu je snaha upozornit na skutečnost, že názory, postoje a chování V. K.mohou souviset s vážnou osobnostní poruchou (jinak si je vysvětlit neumím). Psycholog Babiak a psychiatr Hare už řadu let dokládají rychlý nárůst počtu psychopatů mezi manažery a politiky a varují před společenskými škodami, které působí. Sami si kladou otázku, jak problém v současném politickém systému řešit.“

„Hledal jsem proto jinou cestu. Politickým nástrojem V.K. je provokace, jakákoliv kritika je živou vodou jeho narcizmu. Podle mého názoru na něj proto platí jestě větší provokace. Nejde tedy o to, aby jej soud úplně zbavil způsobilosti, po konzultaci ČLK to je ale jediná legální a legitimní forma. O tom zda bude pacient zbaven způsobilosti úplně, částečně nebo vůbec, může rozhodnou až soud na základě posudku nezávislých expertů. Samotné podání návrhu ( musel by být ale důkladně dopracován, aby byly odborné argumenty přesvědčivé), by podle mého názoru mělo velký symbolický význam. Pokud by se nabízela jiná účinná možnost, jak zabránit dalším morálním, společenským i ekonomickým škodám, které V.K. působí,  rád se připojím. Když vidím dr. Šiklovou, jak za všech režimů bojuje, je mi stydno. Otázkou zůstává, zda jste ochoten o konzultacích tohoto návrhu vůbec uvažovat, případně se aktivně podílet na jeho dopracování ( Vámi zmíněný způsob používaný u kverulantů považuji za velice zajímavý), nebo zvážit ještě jiné možnosti. Zda se tedy vůbeco něco pokusit nebo chování V.K. dál jen trpně přihlížet. Ještě jednou děkuji. Srdečně. Jan Hnízdil.“

Nad Mikotovými slovy ale stále přemýšlí a Mikotův nápad vydat se cestou jen částečného zbavení způsobilosti se mu jeví stále více jako schůdnější. Proto píše ještě týž den druhý dopis, ve kterém Mikotu oslovil ještě jednou. Už i proto, že v prvním Mikotově mailu nedostal odpověď na otázku, zda by se Mikota k plánu připojil.

„Vážený pane docente, dovoluji si Vás ještě jednou oslovit. Vaše úvaha o možnosti částečného zbavení právní způsobilosti, ke které lze přistoupit např. u kverulantů a notorických sudičů, mne velmi zaujala. Návrhovat úplné zbavení způsobilosti není důvodné a bylo by i kontraproduktivní.  Jednoznačně jde o omezení způsobilosti vztahující se na účast v politickém životě. Jsem si jistý, že pokud by se návrh v tomto duchu přepracoval, podpořila by jej řada kolegů. S jistotou psychosomatik Šavlík, velmi pravděpodobně psychoanalytik Pothe a další. Podstatné ovšem je, zda byste byl ochoten se na přepracování návrhu podílet a poté jej podpořil. Děkuji za vyjádření. Srdečně.J.Hnízdil.“

Mikota pak zřejmě Hnízdilovi odpověděl telefonicky, účast na plánu Hnízdilovi přislíbil.

Když si Hnízdil odpoledne píše se Stránským, přeposílá mu svou korespondenci s Mikotou a pochlubí se, že „v dnešním telefonickém rozhovoru pan docent potvrdil ochotu návrh po zmíněných úpravách podpořit a podepsat.“

„Při té příležitosti jsem jej poprosil, zda by nekoncipoval medicínskou argumentaci návrhu (stručné zdůvodnění, některé excesy chování V.K., které nás vedou k podezření na osobnostní poruchu..). Pan docent mi to přislíbil s tím, že je hodně zaneprázdněný, ale že se vynasnaží. Mohl bych Vás poprosit o spoluporáci na konečném znění návrhu? Byl byste ochoten se k verzi navržené doc. Mikotou připojit? Děkuji za zprávu. Srdečně. Jan Hnízdil“

Do komunikace se aktivně zapojuje i dětský lékař Petr Pöthe, který Hnízdilovi posílá text prohlášení 3. sjezdu slovenských psychiatrů, kteří se v době vlády premiéra Vladimíra Mečiara vyslovovali k jeho osobnosti. Na sjezdu Mečiara vyzvali, aby ve vlastním zájmu odešel z politiky. Pöthe i Hnízdil si myslí, že by tento dokument pro ně mohl být inspirací.

„Psychiatri v liste konštatovali, že obavy zo zániku demokracie u nás, ako aj ich svedomie, im viac nedovolia mlčať, pretože ako odborníci na duševné zdravie už dlho s obavami sledujeme, ako narábate s mocou. Nemáme síce právo vyjadriť sa k Vašej osobe z hľadiska psychiatrického nálezu, cítime však povinnosť vyjadriť sa k Vášmu správaniu sa v politike a vo verejných vystúpeniach. Prejavujete v ňom veľkú dávku intolerancie, mocensko-autoritárskych tendencií a účelových prekrúcaní pravdy, teda klamstiev, ktoré šíria nenávisť. U svojich prívržencov živíte predstavu, že akási zlá časť Slovenska je Vaším nepriateľom, ktorého treba zastrašiť a umlčať. Keby ste boli naším pacientom, urobili by sme všetko pre rozvinutie Vašich zdravých ľudských kvalít, ktoré iste máte, a pre zbavenie sa Vašich kŕčovitých sklonov ovládať a manipulovať druhých aj za cenu potláčania ich osobnej slobody, konštatovali delegáti košického rokovania,“ píše se ve staré agenturní zprávě, kterou Pöthe Hnízdilovi přeposlal.

Hnízdil Pöthemu děkuje za zaslaný materiál a přeposílá i jemu korespondenci s Mikotou. Opět potvrzuje, že se Mikota telefonicky zavázal plán podpořit. „Mohl bys prosím přičinit pár poznámek k medicínské argumentaci návrhu? O totéž jsem požádal Dr. Beka, společnými silami bychom to pak doladili,“ prosí také Pötheho.

Jeho text týkající se Mečiaovi pak rozesílá všem, se kterými je v dané věci v kontaktu. „Určitě se nám to hodí. Současně Vás prosím o pomoc při finalizaci konečné vezre návrhu v intencích doporučení doc. Mikoty,“ obrací se na kolegy.

Středa 21. října

Hnízdil poté obesílá kolegy mailem, ve kterém je informuje o nejnovějších událostech. Děkuje za připomínky, které dostává. Naznačuje také, že by jejich plán mohl být právně napadnutelný a proto poprvé připouští možnost, že by nakonec aktivita vyústila pouze ve formu otevřeného dopisu, jehož pracovní verzi přikládá.

„Vážení kolegové, každým dnem mi přicházejí další připomínky k návrhu, aktuálně od právníků. Někteří poukazují na riziko, že by V.K. mohl na podání reagovat žalobou na ochranu osobnosti. S ohledem na těsné spojení V.K. se špičkami plzeňské  právnické fakulty beru toto upozornění velmi vážně. K úvaze jsou i jiné formy iniciativy, podobné slovenským psychiatrům, například výzva adresovaná V.K. formou osobního (otevřeného) dopisu – v příloze posílám pracovní verzi. Předpokládám, že tato, vůči V.K vstřícná forma, není právně napadnutelná. odání návrhu zbavení způsobilosti k právním úkonům by mohlo být dalším krokem. Děkuji za vyjádření k formě i obsahu. Srdečně.J.Hnízdil.“

Téhož dne večer „zaneprázdněný“ Mikota posílá opravenou verzi Hnízdilova otevřeného dopisu na společný mailing list. Vadí mu některé formulace, které jsou podle něj příliš ostré. „Vážení kolegové, dopis p. presidentovi se mi líbí, navrhuji však (aby se zbytečně neurážel) některé věty formulovat jinak. Lehce přeformulovaný návrh posílám v příloze,“ napsal Mikota.

I tento dopis má redakce Prvnizpravy.cz k dispozici. Otiskujeme ho v plném znění:

„Vážený pane prezidente, s narůstajícími obavami sledujeme některé Vaše názory, postoje a způsoby chování. Z celé řady nestandardních projevů je třeba zmínit například ignorování zákonnosti při jmenování soudního čekatele Langera, ideologický boj s ochránci životního prostředí nebo popírání demokratických principů  v souvislosti s negativním postojem k podpisu parlamentem i vládou ČR již schválené Lisabonské smlouvy. Máme důvodné obavy se domnívat, že tyto projevy mohou signalizovat probíhající vážnou duševní chorobu, poruchu či osobnostní vadu, která není jen přechodného rázu. V důsledku této poruchy  se dostáváte pod značný tlak médií a mezinárodní politiky, se svými názory jste izolován, což ještě více prohlubuje zmíněnou poruchu a vede k eskalaci patologického chování. Jako v příslušných oborech kvalifikovaní lékaři a psychologové jsme si vědomi ohrožení, kterému jste vystaven a považujeme za svoji profesionální povinnost Vás na závažnost situace a zdravotního stavu upozornit.“

„Jsme hluboce přesvědčeni o nutnosti odborného posouzení Vašeho zdravotního stavu, neboť je podezření že trpíte vážnou  poruchou struktury osobnosti a svým chováním, v důsledku této poruchy, můžete být nebezpečný sobě nebo svému okolí. Doporučujeme proto posoudit Vaše poznávací a ovládací funkce, včetně struktury svědomí a hodnotové orientace, neboť máme důvodné pochybnosti tom, zda jste schopen plnit ústavou daný slib, že svoji funkci budete vykovávat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a v zájmu lidu této země.“

„Je v zájmu Vašem i v zájmu občanů ČR, aby bylo neprodleně ustanoveno konzilium znalců z oboru psychiatrie a klinické psychologie k vyšetření a podání znaleckého posudku. Věříme, že naše doporučení přijmete.“

Hnízdil druhý den ráno rozesílá tento upravený dopis svým adresátům. „Vážení kolegové, doc. Mikota obratem upravil dopisi pacientovi V.K.  – viz. níže, tato varianta se mu líbí, mně také. Pokud máte nějaké připomínky, zašlete je prosím, abychom výzvu mohli co nejdříve odeslat. Děkuji. Jan Hnízdil.“

Neděle 25. října

Následovaly tři dny, během kterých přesně nevíme, co se dělo. Je ale evidentní, že se mezi lékaři strhla diskuze o tom, zda je tento otevřený dopis vhodný – přece jen šlo o velký úkrok od původního plánu obrátit se na soud a požádat o vyšetření prezidenta skrze znalecké posudky.

Hnízdil naznačuje, že intenzivní debata probíhala i telefonicky. Hnízdil tuto debatu rekapituluje:

„Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si shrnout výsledky dosavadních jednání. 1. Původní návrh na částečné zbavení způsobilosti k právním úkonům byl právníky označen za rizikový. 2. S kolegy Mikotou a Stránským jsem koncipovali alternativní návrh – výzvu adresovanou přímo p.p. V.K. Tato forma nezískala přesvědčivou podporu.   3. Z intenzivní mailové i telefonické komunikace vyplývá, že všichni sdílíme obavy o zdraví p.p. V.K., nenalézáme však způsob, jak na tuto nestandardní situaci reagovat.  Navrhuji proto svěřit se s našimi obavami nejvyšším profesním, stavovským a mravním autoritám a požádat je o konzultaci. Osloveny by měly být: Česká lékařská komora – Komise pro etiku a Vědecká rada, Česká psychiatrická společnost JEP, Psychoterapeutická společnost JEP a Ústav lékařské etiky. Tento způsob považuji za naprosto korektní. Z mé strany jde o návrh jistě poslední. Pokud s ním souhlasíte, zašlete mi prosím co nejdříve osobní údaje (jméno, odbornost, adresa, mail). Vyčkám do 2.11.2009 a poté bych jej, bez ohledu na počet signatářů, přeposlal uvedeným institucím, Vám v kopii. Předpokládám, že mailové podání je k projednání dostačující, pokud by to bylo nezbytné, zaslali bychom podnět dodatečně v dopise s  vlastnoručními podpisy. Máte-li možnost, přizvěte k podpoře kolegy. Děkuji. Dalšimi maily Vás nebudu obesílat. Srdečně. Jan Hnízdil“

Skupina se tedy nakonec rozhodla pro oslovení zdravotnických institucí. Není tedy pravda, jak Hnízdil a Stránský v médiích tvrdili, že by si nevěděli rady, jak aktivitu dotáhnout do konce a proto ji ukončili. Pouze se někteří původního návrhu zalekli a alternativa ve formě pouhého otevřeného dopisu jim zase přišla málo a proto se rozhodli pro kompromis – medializovat otevřené dopisy různým stavovským autoritám medicínského oboru.

Toto resumé posílá Hnízdil celkem devíti lékařům, které tak je možno považovat za klíčovou skupinu, která se na plánu byla ochotna podílet.

Najdeme mezi nimi kromě Stránského, Pötheho, Mikoty a Hubálka také Luboše Beka, gynekoložku Marii Šťastnou, psychosomatika Jiřího Šavlíka, psychoanalytičku Věru Fischelovou a psychoterapeuta Radkina Honzáka.

Redakce už dříve zmíněné účastníky oslovila a poprosila je o vyjádření. Vesměs svou účast na debatě popírali, nebo reagovali popudlivě.

„Máte mylné informace, nejsem autorkou ani řádky,“ napsala například Věra Fischelová, psychoanalytička a tréninkový analytik, spolu s Mikotou členka České psychoanalytické společnosti. Když pak byla konfrontována s korespondencí, odpověděla: „Prosím, abyste mne už nezatahoval do Vašich detektivních činností. Jsem dost stará a nemocná a chci se – pokud možno – zabývat věmi příjemnými. Tak to prosím respektujte.“

Stanislav Hubálek zase upozorňuje na to, že věci jsou vytržené z kontextu a překroucené. „Byl jsem v této věci požádán o konzultaci, co by se dalo dělat, kdyby VK dlouhodobě odmítal plnit ústavní povinnosti a pak o podpis dopisu lékařské komoře. Odpověděl jsem, že těžko mohu jako psycholog psát lékařské komoře a o jejich iniciativě se domnívám, že nemá smysl, že nemá šanci, naději na úspěch,“ odpověděl. „Napsal jsem jim, že jakkoliv osobnost VK považuji za bizarní pro míru egocentrismu a narcismu, považuji jejich dopis lékařské komoře za nesprávný a rizikový ve smyslu pokusu o zneužití psychiatrie.“

Bez zajímavosti přitom není, že Hubálek se stejnými argumenty útočil na Václava Klause už v 90. letech. Redakce Prvnizpravy.cz má k dispozici článek, který sepsal levicový novinář (komentátor Práva) Alexandr Mitrofanov za asistence psychologa Hubálka a psychiatra Petra Příhody, kdysi tajemníka Petra Pitharta. Jmenuje se „Král je nahý“ a Hubálek v něm popisuje Klausovu povahu podobnými slovy, jako dnes.

„S lidmi, kteří se nabourávají do soukromé korespondence se nebavím,“ odpověděl Radkin Honzák. Na další dotaz pak reagoval ironicky: „Ujišťuji Vás, že do svých soukromých věcí si lézt nenechám. A pokud jde o věci veřejné, měl jsem v úmyslu vyhlásit vojenskou juntu v jejímž čele bych stanul jako první demobilizovaný vojín-absolvent v záloze na světě. Z této pozice jsem pak chtěl vyhlásit válku Malajsku. Za tím účelem jsem kontaktoval několik zbrojířů a Villonovu sličnou zbrojmistrovou (moje styky na Francii). Skutečným cílem mého plánu však bylo zmocnit se státního pokladu a utéct s ním do Polska. Nicméně když jsem zjistil, kolik ve státní kase je, rezignoval jsem na své plány a spiklence, kteří měli udělat kus špinavé práce jsem hodil přes palubu (parníku Vltava). To je mé doznání,“ napsal Honzák.

Pondělí 26. října

Druhý den večer své resumé Hnízdil potvrzuje dalším mailem, ve kterém odpovídá na dotaz jednoho z lékařů.

„Děkuji za zprávu. Pokud máte na mysli poslední variantu, tou není výzva V.K, která nezískala potřebnou podporu, nýbrž  podnět odborným společnostem, ten jsem Vám poslal až včera večer, zapracoval jsem do ní ještě dnešní připomnku Dr. Fischlové – viz příloha. Tato varianta se mi též jeví jako naprosto korektní. Jestliže jste ochoten se připojit, zašlete mi prosím osobní údaje -  tituly, odbornost, adresu a kontaktní mail. Doplním je pod text s ostatními, za týden uzavřu a odešlu. Nedělám si velké iluze o výsledku, i to, že na problém upozorníme snad k něčemu bude. Nedokáží se smířit s tím, že bychom zůstali úplně neteční.“

Redakce Prvnizpravy.cz má text dopisu k dispozici:

„Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolujeme si Vás oslovit v otázce týkající se zdravotního stavu pana prof. ing. Václava Klause, CSc., Dr. h. c., prezidenta ČR. S narůstajícími obavami sledujeme některé jeho názory, postoje a  činy. Znepokojuje nás, jak charakter i obsah jeho projevů a názorů sklouzává do pozice, která je, z čistě lékařského hlediska, čím dál více nestandardní. Na mysli máme například ignorování zákonnosti při jmenování soudních čekatelů, rychlé a nedbalé odsouzení mezinárodních organizací (Dětský fond OSN, EU), ideologický boj s ochránci životního prostředí a popírání demokratických principů, v souvislosti s jeho negativním postojem k podpisu parlamentem i vládou ČR již schválené Lisabonské smlouvy. Jsme opakovaně konfrontováni s očividnou absencí ochoty pana prezidenta nejen uznat jakýkoliv opačný názor, ale dokonce se i agresivně vyhýbat přímé konstruktivní diskuzi s těmi, kteří nesdílejí jeho stanoviska.“

„Máme důvodné podezření, že pan prezident Klaus jedná pod vlivem závažných, možná patologických, změn duševního stavu nebo poruchy osobnosti, které nejsou jen přechodného rázu. Dostává se tak pod značný tlak médií a mezinárodní politiky, se svými názory se izoluje, což ještě více prohlubuje zmíněný proces a jeho projevy v jednání. Jako lékaři se obáváme, že může být nebezpečný jako sobě, tak, vzhledem k úřadu který zastává, celé ČR.“

„Domníváme se, že by zdravotní stav pana prezidenta Klause měl být odborně zkoumán. Za indikované považujeme především znalecké posouzení jeho poznávacích a ovládacích funkcí, struktury svědomí a hodnotové orientace včetně posouzení míry testování reality. Máme pochybnosti, zda je za těchto okolností schopen  plnit  Ústavou ČR daný slib, že svůj úřad bude zastávat  podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, v zájmu lidu této země.“

„Jsme si vědomi závažnosti a neobvyklosti této situace. Považovali bychom za neprofesionální stanovovat diagnózu na dálku a nechtěli bychom se dopustit porušení lékařského tajemství či lékařské etiky. Nenalézáme však žádný způsob, jak dostát naší profesionální povinnosti a na tuto situaci reagovat. Dovolujeme si Vás proto, jako nejvyšší odborné, stavovské a mravní autority, požádat o projednání tohoto podnětu, vyslovení názoru a doporučení.“

Úterý 27. října

Komunikace mezi lékaři pak náhle ustává ve chvíli, kdy se Hnízdil mylně domníval, že byl kontaktován z Hradu. Pisatel, vydávající se za prezidentova tajemníka Ladislava Jakla, poslal ze smyšlené adresy, kterou Jakl – jak několikrát dosvědčil – nemá a nepoužívá, e-mail, ve kterém Hnízdila upozorňuje, že o aktivitě lékařů se na Hradě ví. „Samozvaný pane, bavíte se dobře……? Zdraví L.J. P.S. Nebojte, máme Váš zastydlý aktivismus plně pod kontrolou,“ píše neznámý vtipálek.

V tu chvíli dostal Hnízdil strach. Kolegům tento mail přeposílá a suverénně tvrdí, že jde o výhružku od prezidentova tajemníka, ač pro to nemá žádný důkaz. „Možná Vás zaujme mail z Hradu, který mi právě přišel. Fungující kontrolní mechanizmy jsou známkou vyspělé demokratické společnosti. Srdečně. Jan Hnízdil.“

Opět se tedy ukazuje, že není pravda Hnízdilovo a Stránského tvrzení, že lékaři dobrovolně ukončili svoji debatu proto, že se nedokázali shodnout na žádném výstupu. Ve skutečnosti plánovali otevřené dopisy různým komorám a v tomto záměru je zastavil až údajný Jaklův mail. Paradoxně se tak lékaři zalekli ve chvíli, kdy si z nich vystřelil neznámý pisatel.

Nutno dodat, že se onen šprýmař dlouhodobě vydával nejen za Ladislava Jakla, ale třeba i za pátera Halíka.

Další oslovení

Zdroj blízký skupině lékařů ale prozradil i další jména lidí, kteří byli skupinou lékařů osloveni. U něterých se to podařilo potvrdit, u jiných nikoli, protože se je nepodařilo kontaktovat.

Osloven prý byl například psychiatr Petr Příhoda. Ten ale podle svého vyjádření účast na podobné iniciativě odmítnul. „Je to jednoduché. Nevšiml jsem si, že by Václav Klaus trpěl takovou duševní poruchou, která by zdůvodnila zbavení nebo omezení jeho svéprávnosti. Navíc mi ona iniciativa připadala jaho politický happening, který neodpovídal mému vkusu,“ napsal pro Prvnizpravy.cz.

Jak už ale bylo zmíněno výše, za asistence Příhody, tehdy ještě tajemníka Petra Pitharta, a jeho kolegy Stanislava Hubálka vznikl už před lety útočný text na tehdy ještě premiéra a předsedu ODS Václava Klause.

Ne přímo Hnízdilem, ale nejspíše někým z jeho skupiny pak byl osloven německý psychoanalytik Jan Poněšický, který také publikoval několik kritických článků o Václavu Klausovi – kde jinde, než ve Stránského Přítomnosti. Poněšický má také blízko k pravdoláskařským kruhům, je přítel Michaela Kocába, udržoval styky i s Janem Sokolem, někdejším neúspěšným kandidátem na prezidenta  – vydali spolu knihu Člověk a jeho postavení ve světě“.

„Dr Hnízdil, kterého dobře znám, se na mne přímo neobrátil, a já si nemyslím, že je možno plus správně se snažit zbavit pana presidenta způsobilosti. Sám coby psychiatr, psycholog a psychoanalytik jsem se též jednou odvážil o něm publikovat v Přítomnosti článek zrcadlující jeho neurotickou osobnost, jež však patří do psychopatologie všedního dne. Škoda, že jeho sebestřednost, touha po vyniknutí a porážení „protivníků“ mu někdy znemožňuje objektivní vidění, což může mít škodlivé následky. Ale za to je plně odpovědný!“ odepsal v reakci na dotaz redakce. Na další dotaz, kým byl osloven, reagoval neurčitě: „Jen jsem o tom slyšel a dostal jakýsi mail s touto informací, nevím již od koho.“

Zasvěcen do plánu byl i psychoanalytik Jiří Šimek, který se vydává za „učitele morálky“. Ten považuje celou záležitost za absurdní nedorozumění. Lékaře vehementně obhajuje. „Ti lékaři a psychologové jsou dostatečně soudní, aby věděli, že není možné, aby svou aktivitou, o které fantazírovali, ale nerealizovali(!) v konečném důsledku zbavili svéprávnosti a tudíž i funkce hlavy statu našeho pana prezidenta. Všichni totiž vědí, že: Soudce, pokud by se vůbec jejich podáním zabýval (spíše by je odložil), musel by ustanovit soudního znalce, který by pana prezidenta řádně psychiatricky vyšetřil. Vyšetření provedené na základě novinových článků u soudu totiž neplatí. Nedovedu si představit (a oni jistě taky ne), že by psychiatr, soudní znalec, nalezl dost důvodů doporučit pana prezidenta znesvéprávnit,“ napsal Šimek. Opomíjí ale, že lékaři neusilovali o zbavení svéprávnosti )o tom mluvili jen na počátku, než jim právníci vysvětlili nemožnost takového kroku), nýbrž zamýšleli částečné zbavení prezidenta způsobilosti k právním úkonům, což je zásadní rozdíl.

Podle Šimka šlo o politickou provokaci, která by veřejně „ukázala absurditu postojů pana prezidenta“, říká v souvislosti s Klausovým odmítáním podepsat Lisabonskou smlouvu. Prezident ji ale nakonec podepsal. „No, a tím oni kolegové přestali o znesvéprávnění pana prezidenta fantazírovat, protože jinak je jim docela jedno, co pan prezident dělá,“ popisuje Šimek. „Pokouset se z té věci dělat dnes aféru je skutečně velmi nešťastné. Jsou to lidi bez mocenských ambicí, bez politických cílů, do toho obrazu, který se snažíte vytvořit, prostě nesedí. Kromě toho své fantazie nerealizovali a neexistuje tedy dokument, který by je usvědčoval z něčeho nekalého,“ uzavřel.

Osloven byl i liberecký klinický psycholog a psychoterapeut Petr Moos, ten ale zaujal postoj mlčení. „Zmíněnou skupinou jsem osloven opravdu byl, také jsem byl požádán, ať se k celé věci vyjádřím, avšak jsem tak neučinil, nevyjádřil jsem se a nechal jsem to být. Celkově mi tato akce přišla nesmyslná a trochu dětinská. Navíc zcela mimo etický kodex lékařů, kteří by měli vlastně veřejně provádět konzilium nad pacientem, ke všemu proti jeho vůli. Ale to je pouze můj osobní názor,“ vysvětlil.

Hnízdil a spol. také poprosili o vyjádření i psychoterapeuta Vladislava Chválu. I ten byl ale k úspěchu akce skeptický. „Myslím, že jsem byl osloven a že jsem reagoval – byl jsem skeptický k úspěchu takové akce.“

Na to, zda byl osloven, si matně vzpomíná i lékař Miroslav Hudec z České Lípy. Hudec je psycholog a člen Strany zelených. V minulosti – podobně jako Stránský – kandidoval do Senátu. „Na tuto iniciativu lékařů si vzpomínám, a je docela možné, že mi i přišla nějaká výzva k vyjádření, ale už si přesně nepamatuji, zda jsem na ni vůbec reagoval. Pokud bych se měl vyjádřit nyní, bral bych tu iniciativu zbavit pana prezidenta svéprávnosti spíše jen jako jakýsi druh recese,“ napsal Hudec v reakci na dotaz redakce.

Podle zdroje redakce mohl být kontaktován i psychoterapeut Jan Holeyšovský, který má osobní vazbu na duchovního Tomáše Halíka, psycholožka Iva Wedlichová či Ondřej Peč, psychoanalytik a kolega Šimka, Mikoty a Fischelové. I tito lékaři mají kritický vztah k prezidentu Klausovi – Holeyšovský například před časem napsal dopis organizátorům protiklausovské petice „Už dost“, ve kterém popisuje, jak se zúčastnil happeningu v předvečer narozenin Václava Klause. „Rád podpořím všechny, kterým vadí jeho vyhraněně protievropská a podezřele proruská politika, jeho trapná antiekologie spolu s jeho nedůstojně arogantním a sebestředným vystupováním. Ano, jeho jednání ve mně vyvolává znechucení a občas i pocity bezmoci a vzteku nad tím, že i já jako občan České republiky musím být reprezentován touto kontroverzní a problematickou osobností.“ Organizátorům ale vytýká, že si na happeningu počínali vůči prezidentovi urážlivým způsobem, což může být pro jejich zájmy kontraproduktivní.

Reakci Holeyšovského, Peče a Wedlichové se ale redakci nepodařilo získat – ani jeden z nich na dotaz redakce neodpověděl.

Lékaři to nekončí

Kromě lékařů, psychologů a psychiatrů byla ale o plánu zpravena celá řada dalších lidí blízkých exprezidentu Václavu Havlovi, třebaže nemůžeme přesně říci, v jaké fázi se o něm dozvěděla.

Zajímavé totiž bylo, jakou měla záležitost ozvěnu ve sdělovacích prostředcích ještě dříve, než se celou aféru podařilo rozkrýt redakci Prvnizpravy.cz.

Hnízdilovi totiž bylo nejspíše líto, že jeho aktivita vyzněla – kvůli obavám lékařů i jeho vlastním – do ztracena, a tak se alespoň pokusil do médií naznačit, že něco takového měl v plánu. Za záminku si vzal událost s neznámým pisatelem a rozhodl se o svém plánu veřejnosti pochlubit v Lidových novinách v článku nazvaném „Listopad zastydlého aktivisty“. „S několika kolegy lékaři jsme si koncem října vyměňovali mailem názory na chování pana prezidenta,“ píše v něm Hnízdil a potom na několika dalších řádcích stručně popisuje své obavy nad prezidentovým duševním zdravím. „Obáváme se, že může být nebezpečný jak sobě, tak – vzhledem k úřadu, který zastává – svému okolí. Máme pochybnosti, zda je za těchto okolností vůbec schopen plnit ústavou daný slib, že bude svůj úřad zastávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Asi týden jsme se s kolegy mailem radili, jak na tuto vážnou situaci reagovat, abychom se nedopustili porušení lékařského tajemství nebo etiky. Nejdřív jsme zvažovali poslat dopis přímo panu prezidentovi,“ napsal.

Ladislav Jakl na článek v Lidových novinách zareagoval textem „Hnízdo zášti a lži“, kde se od mailu distancoval. V tu chvíli se na scéně objevuje Martin Jan Stránský a Hnízdila se zastává – odvolává se na blíže nespecifikovanou mailovou korespondenci, kterou nikdy nepředložil, ale která podle něj dokazuje, že zmíněný mail skutečně pochází od Jakla. Podobně se do debaty pustil i duchovní Tomáš Halík, který rovněž tvrdil – ano, toto je adresa, ze které Jakl komunikuje. Ten to ale rezolutně odmítl.

Hnízdil pak v reakci na Jakla napsal pokračování své obhajoby – druhý článek pod názvem „Podivný příběh pana Jakla a pana Hyde“, který muž už ale v Lidových novinách neotiskli, údajně se obávali, že by se záležitost vymkla z rukou a už si s ní nechtěli dále pálit prsty. Proto článek uveřejnil nas vém soukromém webu jen Pöthe.

Jaká byla role Lidových novin?

Redakce Prvnizpravy.cz má i další emailovou komunikaci z této doby, která dokazuje, že v mailech, které psal Tomáš Halík Lidovým novinám, a ve kterých se Hnízdila zastával, byl jako spoluadresát v kopii uveden politolog Jiří Pehe, tvrdý antiklausovec s vazbami na nadnárodní kruhy a globalistické organizace Davida Rockefellera.

Halík tehdy do redakce LN napsal, že v jeho počítači je mnoho emailů od Ladislava Jakla a to ze zmíněné emailové adresy. Halík se tak snažil naznačit, že Jakl a pisatel, který chtěl vystrašit Hnízdila, jsou jedna a táž osoba.

Ne všichni ale Hnízdilovi jeho smyšlený příběh uvěřili. Například redaktor Neviditelného psa Jiří Wagner, který s LN spolupracuje, napsal Hnízdilovi, který se dožadoval otisknutí dalšího příspěvku, že kauza je vykonstruovaná a že jde o nesmyslnou výměnu názorů. Hnízdil se hájil tím, že LN slíbily tisk publikovat, ale Wagnera nepřesvědčil.

Redakci Prvnizpravy.cz se ale podařilo zjistit, že koketování Lidových novin s myšlenkou otisknout text, který by prezidenta Klause označoval za duševně nemocného člověka, začalo už mnohem dříve, rok předtím, než se Hnízdil pustil do svého plánu.

Už v březnu 2008 totiž Hnízdil sepsal text o Václavu Klausovi, který ukázal několika svým nejbližším přátelům a ti na něj reagovali. Součástí debaty byl i velmi urážlivý text o Václavu Klausovi z pera psychosomatika Jiřího Šavlíka nazvaný „Paradox“. Příspěvky velmi zaujaly šéfredaktora Magazínu Lidových novin Jana Mullera, který se s Hnízdilem zná a navštěvuje ho. Při návštěvě u Hnízdila četl Muller text v lékařově počítači a projevil zájem debatu publikovat v Lidových novinách, údajně s poznámkou, že jde o spontánní aktivitu lidí různých odborností.

Muller tehdy požádal Hnízdila, aby zjistil od ostatních účastníků debaty, zda by s tím souhlasili. Hnízdil tehdy svým kolegům psal, že ručí za korektní jednání ze strany Lidových novin, že text by zpracoval pověřený redaktor a vše by samozřejmě vyšlo jen pod podmínkou souhlasu zúčastněných. Jmenoval také osobnosti, které by mohly být být osloveny – například Tomáše Halíka, Jiřinu Šiklovou či hlavního vojenského psychologa. Redaktor by prý vybrané osobnosti navštívil a dohodnul se s nimi na konečné podobě textu, který by pak jednotliví účastníci dostali k autorizaci.

Před časem jsme také upozornili na to, že o plánu lékařů mohl vědět i bývalý šéf civilní rozvědky Karel Randák. Toho Hnízdil označuje za „přítele“ a vyjadřuje naději, že by Randák mohl svým vlivem zajistit, aby se podařilo potrestat redaktora serveru Prvnizpravy.cz, který o případu informoval a plán lékařů odhalil.

Zajímavostí je, že Randák je členem správní rady tzv. Protikorupčního fondu podnikatele a finančníka Karla Janečka. V ní zasedají především lidé z okruhu tzv. pravdolásky – pivovarník Stanislav Bernard, ekonom Tomáš Sedláček a herec a moderátor Jan Kraus. Právě Kraus si nedávno Hnízdila pozval do své televizní talk show a společně Hnízdilův plán bagatelizovali a zesměšňovali prezidenta.

Ukazuje se tak, že v případu lékařů – minimálně ve chvíli, kdy byl odkryt a jeho protagonisté se dostali do potíží – se angažovalo mnoho kádrů pravdolásky, které přispěchaly na pomoc, aby aféru vyžehlily. Angažmá Halíka, Peheho, Krause či případné angažmá Randáka potvrzuje domněnku, že nešlo jen o nevinný žert lékařů a psychologů, ale mnohem promyšlenější útok s cílem zdiskreditovat prezidenta.

KDO JE KDO
Kdo věděl o plánu prohlásit prezidenta psychicky nemocným

Jan Hnízdil, ambulantní specialista.
Hlavní autor nápadu, podle určitých spekulací ale mohl jednat na základě politické objednávky, jak naznačují některé indicie.

Martin Jan Stránský, lékař a politik, stínový ministr zdravotnictví za VV, vydavatel časopisu Přítomnost.
Spolutvůrce iniciativy, nechal návrh posoudit právníkům, jednal s Hubálkem a Bekem o jejich zapojení

Slavomil Hubálek, psycholog.
Pomáhal formulovat některé věty, radil, jak návrh pozměnit, aby byl úspěšný. V tvrzení pro Prvnizpravy.cz ale uvedl, že se od iniciativy distancoval. Jednal se Stránským.

Václav Mikota, psychoanalytik.
Pomáhal formulovat některé věty, radil, jak návrh pozměnit, aby byl úspěšný. Souhlasil s účastí na plánu. Pracuje s Fischelovou jako tréninkový psychoanalytik České psychoanalytické společnosti.

Peter Pöthe, psychoanalytik a dětský lékař.
Přislíbil Hnízdilovi podporu, věděl o finálních rozhodnutích. Na svém webu zveřejnil Hnízdilovu obhajobu, když se věc dostala do médií. Hnízdil o něm píše, že iniciativu určitě podpoří.

Marie Šťastná, gynekoložka.
Oslovena Hnízdilem, o plánu věděla, stejně jako o finálních rozhodnutích.

Luboš Bek
Hnízdil ho požádal o poznámky k návrhu, původně ho oslovil Stránský.

Jiří Šavlík, psychosomatik.
Blízký kolega Hnízdila, Hnízdil o něm píše, že iniciativu určitě podpoří. Šavlík četl Hnízdilovy návrhy. Už dříve formuloval texty, ve kterých zpochybňoval duševní zdraví Václava Klause.

Radkin Honzák, psychoterapeut.
Osloven Hnízdilem, údajně se měl od iniciativy distancovat, na dotaz redakce to ale odmítl potvrdit.

Věra Fischelová, psychoanalytička.
V minulosti ostře kritizovala Václava Klause. Pracuje s Mikotou jako tréninkový psychoanalytik České psychoanalytické společnosti. Oslovena Hnízdilem, byla mezi adresáty finálních mailů, formulovala připomínky k návrhu některých dopisů, na dotaz redakce ale odmítla odpovídat.

Petr Příhoda, psychiatr (etická komise ČLK), učitel morálky, chartista, působil jako tajemník Petra Pitharta.
Osloven Hnízdilem, ale odmítl iniciativu podpořit. Před 13? lety sepsal společně s Hubálkem a Alexandrem Mitrofanovem do Stránského Přítomnosti lehce dehonestační článek o Václavu Klausovi, ve kterém rozebírá jeho povahu.

Tomáš Halík, duchovní, politický aktivista.
Vystupoval na obranu Stránského s Hnízdilem, když věc pronikla na veřejnost

Jiří Pehe, politolog.
Přidán v mailing listu při Hnízdilově korespondenci s redakcí Lidových novin, kde se Hnízdil dožadoval pokračování polemiky s tajemníkem prezidenta Ladislavem Jaklem

Jan Poněšický, psychoanalytik.
Podle zdroje mohl být také osloven, Poněšický tvrdí, že přímo Hnízdilem osloven nebyl a už si nevzpomíná, kdo mu tedy psal. Podle mailů, které má redakce k dispozici, ho ale oslovil přímo Hnízdil, který píše, že čeká na jeho vyjádření. Poněšický nicméně trvá na tom, že prezident Klaus má neurotickou osobnost, na toto téma napsal před časem článek do Stránského časopisu Přítomnost.

Vladislav Chvála, psychoterapeut, sexuolog.
Zná se s Hnízdilem, potvrdil, že byl lékaři osloven, ale prý se k iniciativě vyjádřil skepticky. Z mailů vyplývá, že ho oslovil sám Hnízdil.

Petr Moos, psycholog.
Byl lékaři osloven, ale nijak na oslovení nereagoval, považuje aktivitu za dětinskou.

Jiří Šimek, psychoanalytik, učitel morálky.
Kolega Pötheho, Mikoty, Fischelové, zná se i s Příhodou. Byl lékaři osloven, jejich počínání obhajuje, korespondenci považuje za pouhé fantazírování.

Karel Randák, bývalý šéf civilní rozvědky.
Hnízdil v korespondenci vyjádřil naději, že „přítel Randák“ se postará o vyšetření úniku korespondence a jejím zveřejnění redaktorem serveru Prvnizpravy.cz.

Miloš Máca, právník ČLK.
Hnízdilovi odpověděl na obecně formulovaný dotaz, později se ho ale zastával, i když věděl, že Hnízdil informace chtěl kvůli svému „plánu“.

Čtěte také:

Konali lékaři klausofobové na politickou objednávku?

Plán lékařů na svržení Klause: Podáno trestní oznámení

Šokující intriky lékařů: Sesazení Klause připravovalo více lidí

KLAUS BLÁZNEM. Známí čeští lékaři chystali komplot proti prezidentu republiky

Šokující intriky lékařů: Klause chtěli prohlásit kvůli Lisabonu za blázna

3023 čtenářů | 44 komentářů | 

|  

Twitter  Linkuj  Google  Facebook  Vybrali SME