Respektu mám D.O.S.T. Kvůli antisemitismu
Když jakoukoli kritiku židovského národa, náboženství či státu Izrael označíme za antisemitismus, dosáhneme tím toho, že daný pojem rozmělníme. Když ulicemi Londýna či Paříže chodí muslimové s transparenty v překladu „připravte se na skutečný holocaust“, nebo „holocaust nebyl, ale bude“, jde o skutečné nebezpečí, které se nevyplatí podceňovat. Nelze je srovnávat s tím, že se poradce ministra účastnil přednášky, které se zúčastnili i lidé s antisemitskou minulostí. Zajímavé je, že zatímco o tom prvním se v českých médiích téměř mlčí, o tom druhém napsala Silvie Lauder samostatný článek.
Pravděpodobně vrcholem takto selektivního informování o antisemitismu v českých médiích je týdeník Respekt. Většina lidí neví přesně, co slovo antisemitismus znamená, ale všichni několikrát ve škole, v televizi i v rozhlase slyšeli, že je to něco velice špatného. Mnoho lidí se domnívá, že antisemitismus je nenávist k židům. To je i není pravda. Antisemitismus v původním slova smyslu znamená nenávist k lidem židovského původu, a to na základě jejich etnického původu. Existují však snahy rozšířit význam tohoto slova na nenávist ke všem lidem semitského původu, tedy nejen židovského, ale i arabského, tuniského, nebo dokonce maltského.
Antisemitismus tedy nemá nic společného s náboženstvím. Antisemita nenávidí lidi židovského původu na základě jejich původu, je mu jedno, zda se hlásí k židovskému náboženství a jaký mají názor na stát Izrael. Skutečný antisemita nenávidí každého, kdo je židovského původu, a tedy i ty z konzervativně-nacionalistického tábora, ať už to byl v minulosti legionář, spisovatel a lékař František Langer, nebo v současnosti spisovatelé a signatáři akce D.O.S.T., Benjamin Kuras a Alexandr Tomský. Jak tedy může jít o antisemitský projekt? To si snad Silvie Lauder myslí, že tito dva muži jsou natolik hloupí, že by sami strkali hlavu do oprátky?
Vedle antisemitismu existuje také antijudaismus, to je odpor k židovskému náboženství. Antijudaismus není hnutím zaměřeným ani tak proti jednotlivým židovským věřícím, jako spíše za jejich obrácení ke křesťanství. Je logické, že je nepopulární hlavně u věřících židů, zatímco ty sekularizované nezajímá. Třetím podobným hnutím je antisionismus, a tedy odpor k židovskému státu Izrael. Toto hnutí bylo typické pro socialistické země po Šestidenní válce roku 1967 a dnes je rozšířeno hlavně mezi levicovými intelektuály v západní Evropě. Západoevropští antisionisté jsou obvykle více či méně nakloněni islámu a trpí oikofobií, tedy opakem xenofobie, strachem z civilizace, ve které žijí. V ČR je antisionismus rozšířen hlavně v kruzích blízkých hnutí Ne základnám.
Když jsem napsal e-mail autorce článku i redakci týdeníku Respekt, že v případě článku "Ještě nemáme D.O.S.T." šlo o velmi nešťastný text, který mohl vést v očích mnoha lidí naopak k legitimizaci antisemitismu, nedočkal jsem se odpovědi. O to větší bylo mé překvapení, že celé znění mého emailu se objevilo na stránkách Věry Tydlitátové. Pokud nedokáží odpovědět na e-mail a naopak dál šíří jeho obsah, i já se musím proti nim ohradit takto veřejně. Skutečné nebezpečí pro český i židovský národ, není v akci D.O.S.T., nýbrž v islámu.
Aktualizace: Na stránkách Věry Tydlitátové se v diskusi pod článkem objevil nyní už nejen text e-mailu, který nebyl určen ani jí, ani veřejnosti, ale také odkaz na můj článek a příspěvek podepsaný "Martin Skála St.". Hledal jsem toto jméno v souvislosti s KDU-ČSL na internetu, ale nikde jsem jej nenašel. Je tedy pravděpodobné, že jde o fiktivní osobu, která má vytvářet dojem, že KDU-ČSL vinou mého působení v této straně přichází o voliče.
Pokud se mýlím, a jde o skutečného člověka, vyzývám Vás, pane Martine Skálo starší, abyste napsal přímo mně, co Vám na mých článcích vadí a s čím konkrétně nesouhlasíte. Na blogu Věry Tydlitátové jste sice vyjádřil svou nespokojenost s mojí osobou, ale neuvedl jste žádný konkrétní důvod. Zajímavé však je, že přesně tímtéž stylem hrozili někteří pravděpodobně též fiktivní lidé KDU-ČSL v jejích interních i veřejných diskusích, pokud bude i hlasy některých jejích členů zvolen Václav Klaus prezidentem republiky roku 2003.