Myslím, že to byl W, Churchill, kdo řekl, že demokracie není ideální, ale nic lepšího žel nemáme. Zajímalo by mě, jak by si tedy autor představoval tu „křesťanskou vládu“. To by jako vládli kněží, jo? Hmm. Kteří? No episkopálové asi ne:

"Biskupové Skotské episkopální církve (anglikánské) prohlásili, že v jejich církvi není soužití ve stejnopohlavním svazku překážkou ke kněžské službě. Toto prohlášení komentují pozorovatelé jako podporu Anglikánské církve v Kanadě a americké Episkopální církve, které byly v poslední době kritizovanány za žehnání stejnopohlavním svazkům a za biskupskou konsekraci rozvedeného gaye žijícího otevřeně v homosexuálním partnerství."

Nebo snad ano? :)))

nad tím, že holandští "neznabohové" chtějí uzákonit sex od 12 a vůbec netuší, že v daleko religióznější Maltské republice to mají.
Ale co by člověk mohl chtít od američana (našel by tu Maltu vůbec na glóbusu?). A v nedělní škole se takové věci asi sotva učí.
Prostě jen předvádí, že jeho vzdělání je tak na úrovni rychle kvašených politruků, co si přečetli pár brožurek.

Ano, to je dobrá otázka. Má být křesťan konzervativec vázán loajalitou k své zemi i přesto, že se stát stane zkažený a dekadentní ?
Moje odpověď zní jasně NE. Naopak v takovém případě má být křesťan konzervativec nekompromisním zastáncem své víry, má právo na kritiku a není ničím takovému státu vázán. Nemusí žít s žádným nečistým svědomím. A v případě, že by takový kverulantský stát chtěl být navíc agresivní či militantní vůči jinému morálnímu křesťanskému národu, je povinností křesťana obrátit se proti vlastnímu národu třeba i se zbraní v ruce.

Znáte tu klasickou poučku, "leader musí existovat automaticky, zvolit se nedá"? Tedy, když někde chybí přirozený vůdce, tak prostě chybí, a násilné hledání někoho aspoň trochu vhodného, to nezachrání.

Totéž platí pro ideje. Když prostě křesťanství už prostě nedokáže být pro lidi útěchou a nosnou ideou, tak už to může zabalit:( Lidi už nepřesvědčí, totálně se míjí s jejich skutečným životem.

1. Nejsem si vědom, že bych cokoli komukoli zakazoval (víru, náboženství, náboženské úkony apod.) Jediné, proti čemu se stavím je, abyste vy měli nějakou možnost svou morálně naprosto bezcennou víru vnucovat někomu, kdo o ni nestojí - pakliže toto považujete za "zakazování", v tom případě se shodneme, že "zakazuji".

2. Ta zprofanovaná fráze o "náboženství jako opiu lidu" byla původně vyřčena křesťanskými filosofy někdy v polovině 19. století a byla míněna jako pozitivní charakteristika (opium jako lék, utišovatel bolesti atd.). O pár desetiletí později už opium a opiáty získaly punc nebezpečných drog, takže tu samou frázi bylo možné použít jako pejorativum.
Můj osobní názor: Platí do určité míry obojí; náboženství může tišit sociální napětí, ale jeho nadužívání vede k neřešení narůstajících rozporů, které se posléze objeví relativně náhle a v nezvládnutelné podobě - příkladem by mohla být francouzská revoluce. Je to dost podobné, jako když se bolesti břicha "řeší" analgetiky a pak se z toho vyklube slepé střevo, které mezi tím stačilo rupnout.

3. Do VUML jsem chodil, protože jsem to měl nařízeno zaměstnavatelem - byla to jedna z podmínek setrvání pracovního poměru.
Nenaučil jsem se tam téměř nic, co by se neprobíralo v rámci normální vysokoškolské výuky. Tím "téměř" myslím, že jsme tam měli např. vystoupení tajemníka KV KSČ pro náboženské věci (doufám, že ten titul po tolika letech moc nekomolím). Pokud byste čekali nějaké plamenné výlevy na hlavy kněží, byli byste hořce zklamáni, jeho postoje (pokud nekecal - a k tomu neměl racionální důvod) byly smířlivě vztřícné až kolegiální. Spíš to vypadalo na určitý souzvuk dvou přibližně stejně antidemokratických totalitních ideologií (daný tím, že v té době bylo jasně dáno, který z kohoutů je na tomto dvorku pánem).
Zažil jsem tam naopak i lektory, na které bylo z pléna pokřikováno: "vole, když to neumíš, tak proč to chodíš učit?!".

4. Je mi velice líto, že Riccimu sebrali pas a obtěžovala ho STB, v ničem podobném jsem se nikdy neangažoval, spíš jsem podle svých nevalných možností tahal lidi z průserů. Na druhé straně jsem po roce 89 potkal pár křesťanských aktivistů (aby to nezůstalo na nich, tak i dalších politicky pronásledovaných), u nichž jsem se po bližším seznámení naprosto nedivil, že byli svého času vykopnuti (a jsem toho názoru, že by je vykopl jakýkoli racionálně uvažující vedoucí pracovník pro naprostou neschopnost a talent totálně rozeštvat kolektiv). Zase jsem poznal jiné lidi, kteří měli za komunistů politické potíže (a mnohdy za tím bylo více osobní animozity než politiky jako takové), kteří dokázali i za krajně nepříznivých okolností odborně růst.

5. Bible je kniha, jejíž nejstarší pasáže vznikly v Mezopotámii před nějakými 8 tisici lety a nemají nic společného ani s křesťanstvím ani starším iudaismem. Její nejmladší pasáže vznikly pár století po údajném ukřižování údajného Krista v době, kdy se o církvi jako takové nedá mluvit a křesťanství mělo do značné míry odlišnou podobu od té dnešní (mnohem více asi připomínalo současné islámské fundamentalisty). Její hodnota jako pramene o dějinách církve je velmi malá (asi jako hodnota Leninových sebraných spisů vůči poměrům za kulturní revoluce v Číně), její hodnota coby pramen poznání křesťanství spočívá pouze v tom, že dokumentuje jakási "idologická východiska", která byla později nejrůznějšími způsoby překrucována. Je také třeba si uvědomit, že se v citlivých detailech jednotlivé verze liší, a že např. celý katolicismus až někdy do minulého století vyznával překlad biblických knih pořízený sv. Jeronýmem do latiny (sekundárně překládaný do národních jazyků, zpravidla až po reformaci), zatímco současný ekumenický překlad je výsledkem týmové práce mnoha odborníků, a je daleko kvalitnější.
Četl jsem ji, vím zhruba, co tam je, ale rozhodně nepatřím k těm, kteří by se něco podobného učili nazpaměť - na to má příliš nízkou hodnotu.
Pokud se týká rozporů v Bibli, těch jsou tam spousty - včetně toho, že nejstarší biblické texty připouštějí existenci dalších bohů kromě toho izraelského (který pak byl metamorfován na křesťanského) - takže se tu dají najít argumenty i proti samotnému monoteismu. Chce to ovšem nečíst jen propagační materiály z kostela, ale i publikace, které se zabývají kritickým rozborem biblických textů.

6. Křesťanství je kolektivistická ideologie, podobně jako komunismus a socialismus. "Individualističtí křesťané" jsou prostě jako pejsci, kteří maximálně využívají délku řetězu, uvázaného páníčkem na krk. Se skutečnou svobodou nebo individualismem jako takovým to nemá nic společného.

7. Máte pravdu v tom, že protestantismus souzní s kapitalismem lépe než klasický římský katolicismus, spíš jde ale o to, že méně míchá ideologii se společenskou a ekonomickou praxí. (Jinými slovy, čím méně se míchá křesťanství do života společnosti, tím více ta společnost prosperuje, ale ono to platí v podstatě pro jakoukoli ideologii.)

8. Pokud se týká slavení Velikonoc, tak tento svátek se slavil v +- shodné době už za Keltů - což je histiricky doloženo např. z římských zdrojů (a astronomicky orientované objekty, umožňující stanovit období Velikonoc Kelty na našem území předcházejí o řádově tisíce let, jejich existence sahá v podstatě do doby příchodu prvních zemědělců na naše území). Potom si na podobnou dobu v Palestině umístili Židé Pesah - svátek útěku z "egyptského zajetí" (S největší pravděpodobností byli z toho Egypta vykopáni v době, kdy se restituovala egyptská společnost a egyptský stát po mezidobí mezi střední a novou říší. Předkové Židů patrně patřili mezi kočovníky, kteří oslabený egyptský stát na konci střední říše vyvrátili. Židé byli v Egyptě v té době populární asi tak, jako u nás Němci v roce 1945, a to vojsko za nimi faraón poslal nejspíš proto, aby se nikdo z nich nemohl vátit zpět.).
Evropské Velikonoce se musely od Pesahu oddělit jednak v souvislosti s emancipací křesťanství od židovství, jednak proto, že v severněji ležící Evropě nastávaly odpovídající změny v přírodě (např. rození / líhnutí mláďat) o něco později.
Řada velikonočních rituálů (malovaná vejce, speciální pečivo, svěcení květenství vrb, mrskání žen a dívek) má prokazatelně předkřesťanské kořeny a lze doložit, že s nimi katolická církev bojovala ještě v prvních stoletích 2. tisíciletí n.l.
Takže jako vysokoškolák obeznámený s problematikou považuji za naprosto marginální záležitost, že v té době křesťané oslavují smrt jakéhosi bůžka.

9. V zásadě nechápu, proč Ricci rozhorleně komentuje, "že chci zase něco zakazovat", když konstatuji, že křesťané (především v římskokatolickém prostředí) měli po celá staletí zakázánu četbu Bible, a tento zákaz trval až do doby, kdy jeho realizace přestala být fyzicky proveditelná (tedy někdy do 19. století), a za pádem tohoto zákazu byla především snadná dostupnost Bible (i to, že konkurenční církve protestantské postavily svou misijní strategii na zpřístupňování Bible věřícím).
Naopak, kritickou četbu Bible považuji za jeden z nejúčinnějších prostředků ateistické agitace.