Stop katolické žumpě http://prokop.blog.idnes.cz/c/143927/Otec-sedmi-deti-Semin-vola-po-navratu-klerofasisticke-diktatury.html

Ultrabigotní katolík Semín a mikroskopický ancabl SSO: http://www.anticapitalista.com/revo-cz/2009/05/13/strana-svobodnych-obcanu-nebo-ultrapravicackych-vyslouzilcu/

Homo je nový evropský politický hit. Němci mají nejen homo berlínského starostu, ale dle průzkumu z. r. 2007 by jim nevadil ani homosexuální president (nevadilo by to 79%). V Itálii je vážný kandidát levice na presidenta populární politik, který je komunista a homosexuál pravidelně chodící do kostela. Ještě by mohl mít doma tým malých chlapečků, asistentů.

"Podporu akce ze strany amerického velvyslance, potažmo USA, považujeme za vměšování do vnitřních záležitostí ..."
V čem ta podpora spočívá? Pokud se proti té podpoře takhle důrazně ohrazujete, měli byste (respektive měl byste, pane Petříku) vysvětlit, jakého druhu ta podpora je. Co přesně americký velvyslanec udělal?

EUportál je už JENOM hysterické nadávací medium. Autoři, diskutující a i redakce, se svými poznámkami a zkreslujícími titulky, se už neobtěžuje psát něco nového, zajímavého a přesvědčivého. Už jen nadávají a ukřivděně si stěžují.

Já myslím, že pan s. v. nemá docela tak pravdu. Ta fotka pana doktora primátora se zravou kočičinou na hlavě, polonahého a v minitrenýrkách, je přece fascinující. A ta prsa! Věru věrný syn českéo lidu. Pane promátore, ale příště i ty trenýrky dolů. Přece se nebudete v homoprůvodu upejpat.
Pak oceňuji i tu vlajku. Myslím si, že by se hodila i nad některá ministerstva, třeba to hegerovo. Nikdo jí nemůže upřít barevnost a profesionální propracování. Prostě TOP!

ještě jsem si přečetl údajně nekorektní poznámku.
Ta také není negativní, ale veskrze positivní:
1. Především pana velvyslance by nebylo správné vyostit dřívě, než se bude v průvodu an alegorickém voze objímat nahatý se stejně tak nahatým panem primátorem. Bude je zahalovat jen ta vlajka.
2. Pokud jde o ta ostatní jména, nevím, nevím, zda by šli do trenýrek, nebo ještě dál jako oba prve jmenovaní. Ale láska k universální neovlasti je mocná divitelka. Mohli by jít tak nejvýš za vozem a volat slávu Sovětskému svazu, vynálezci alegorických vozů. Nebo stát na tribuně.

LGBT:

LGBT, dříve častěji také GLBT, je zkratka označující lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby včetně transsexuálů.

Dvěma slovy: AMORÁLNÍ HNUS

Mgr. Michal Semín (* 21. září 1967 Praha) je český novinář, komentátor, překladatel, spisovatel a průkopník domácího vyučování dětí. Je bývalý ředitel Občanského institutu a současný ředitel Institutu svatého Josefa.
Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, ze které byl v roce 1989 za svou účast v Hnutí za občanskou svobodu vyloučen.
Po listopadu 1989 byl spoluzakladatelem Občanského institutu, v jehož čele stál do roku 2003, kdy ho vystřídal Roman Joch.
Na přelomu let 2004 a 2005 z Občanského institutu vystoupil a založil Institut svatého Josefa.
Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 kandidoval na předposledním místě její kandidátní listiny za Stranu svobodných občanů.
Michal Semín zastává katolické konzervativní názory, za základ státu a společnosti považuje rodinu. Je odpůrcem interrupcí, státem uznávaných homosexuálních svazků, radikálního feminismu a bezbřehého liberalismu.
Je zastáncem pozic katolického tradicionalismu. Přispívá též do tradicionalistického časopisu Te Deum, kde je členem redakce.
Vyslovuje se proti společným modlitbám s nekatolickými křesťany i s jinověrci, například muslimy nebo hinduisty, a proti ekumenismu vůbec.
I přes některé názorové rozdíly se současným Občanským institutem (Semín je např. kritikem americké neokonzervativní a izraelské zahraniční politiky), s touto organizací nadále spolupracuje.
Je též publicisticky činný, jeho články vycházejí v některých českých denících a podílí se na tvorbě časopisu Te Deum. V poslední době se výrazně angažuje za právo rodičů vyučovat své děti doma. Vzhledem ke svým názorům je v rozporu s kardinálem Miloslavem Vlkem a liberálnější částí katolické církve.
Michal Semín je ženatý a je otcem osmi dětí.

Pane Semíne, hřích se šíří tam, kde údajní křesťané Boží příkazy (= Boží Desatero a Nový zákon Bible) NEZNAJÍ, NECHÁPOU, ODMÍTAJÍ nebo IGNORUJÍ !

Pane Semíne, JSTE PRO ZRUŠENÍ NEHORÁZNÉ DOŽIVOTNÍ IMUNITY politiků v ČR ???

Odpovíte nebo raději (jako jiní zbabělci) budete ALIBISTICKY a ZBABĚLE TUTO OTÁZKU IGNOROVAT ???

Tento portal je uz tak mimoradne trapny a ubohy, ze jiz ztratil jakoukoli informacni hodnotu a slouzi jiz jen jako masturbacni centrum pro ruzne frustrovane psychpaty a impotenty vydavajici se za strazce moralky... ale jistou cenu ma: jednak aspon castecne vybiji agresivitu techto nebezpecnych deviantu, jednak ukazuje ostatnim jakeze zrudicky tady mezi nami pobihaji...

Je ten primátor původní profesí gynekolog nebo proktolog ? Měl by vědět, že nejhorší jsou všemrdi !

Sexualita z křesťanského hlediska je Božím darem pro lidi - pro manželské páry heterosexuálních mužů a žen.
Sexuální život zajišťuje početí a následný nitroděložní vývoj a rození dětí a také má být projevem vzájemné manželské lásky a sounáležitosti.
Intimní spojení muže a ženy je také výrazem niterné touhy po spojení člověka s Bohem:

Sexualita jako místo setkání s Bohem
Ani partner není schopen naplnit všechnu touhu po štěstí

Hans Rotter

z knihy Sexualita a křesťanská morálka , vydal(o): Nakladatelství Vyšehrad

Chceme-li ukázat sexualitu jako místo setkání s Bohem, je nutno uvážit, že Boha nenalézáme jen tak jako nějaký vnější předmět, nýbrž vždy pouze vírou a láskou. Sexuální chování musí tudíž mít charakter víry a lásky, aby se mohlo stát prostředkem zakoušení Boha.

Křesťan vidí nejhlubší smysl svého života ve sjednocení s Bohem, které má svůj počátek v lásce k bližnímu a v zaujetí určitého postoje k světu a k životu. Tento vztah k Bohu má dvojí stránku. Na jedné straně se orientujeme na Boha samého a uskutečňujeme tak „Boží slávu“ postojem díků, chvály, uctívání, oddanosti a poslušnosti. Na druhé straně však člověk nalézá v setkání s Bohem také svou vlastní spásu. Dostává se mu naplnění lidské naděje, odpuštění jeho vin, překonání veškeré omezenosti a prozatímnosti. Oba tyto aspekty, vztaženost k Bohu a seberealizace se navzájem podmiňují a nelze je převést na jednoho jmenovatele.
Člověk nalézá svou spásu právě tím, že říká Bohu ano, ale může Boha milovat také pouze proto, že Bůh miloval jeho dříve a přislíbil mu tím spásu. Leč do jaké míry stojí ve vztahu k tomuto nejvyššímu smyslu života pohlavní zkušenost? Je to jen v případě, zahrnuje-li a uskutečňuje-li pohlavní zkušenost něco z tohoto nejhlubšího smyslu. Ne každé pohlavní vzrušení odkazuje bezprostředně na životní cíl. To se děje jen tam, kde má sexuální setkání mravní charakter, to znamená, že se utváří ve svobodě a odpovědnosti. Křesťanské formování sexuality proto vyžaduje, aby se přitom nehledal pouze smyslový požitek nebo neusilovalo pouze o plození potomstva, nýbrž aby se toto setkání skutečně stalo symbolem nejhlubšího smyslu života, odevzdanosti Bohu a přijetí spásy. To ovšem zahrnuje řadu jednotlivých aspektů.

1. Sebeodevzdání člověka určitému Ty

Člověk není v každé situaci stejně schopen se rozhodovat pro dobro. Potřebuje k tomu také odpovídající psychické podmínky. Pohlavní setkání je jistě jednou z nejhlubších možností, jak tuto otevřenost k dobru uskutečňovat, a to přitakáním jiné osobě.
Člověk zde jako by vystupoval ze sebe a daroval se partnerovi. V té míře, v jaké do tohoto odevzdání vnáší celou svou vlastní osobu, se už ovšem jeho láska nevztahuje jenom na bezprostředního partnera, nýbrž se stává základním rozhodnutím celé vlastní osoby, rozhodnutím nelpět na sobě, nýbrž se darovat. Tím se symbolicky dokonává sebeodevzdání, vztahující se nakonec na ono absolutní Ty, kterým je Bůh. Tak se právě v sexuálním partnerství ukazuje jednota lásky k Bohu a bližnímu. Zkušenost uchvácenosti a fascinace partnerem, je jedním z aspektů sexuálního setkání a způsobuje, že si člověk uvědomuje, že tento čin jeho lásky není prostě jen jeho vlastním činem, nýbrž že jej umožňuje a nese tajemství partnerského společenství.
Toto setkání ukazuje nad pouhé partnerství, až ke společnému nejhlubšímu základu, tj. k Bohu. Pohlavní setkání a zkušenost nemá nikdy zůstávat pouhou přirozenou magickou fascinací, vznícené city mají naopak vést k milujícímu sebeodevzdání. Tato láska není ovšem jako osobní dění ve své poslední hloubce pouze dílem člověka samého, nýbrž působením Božího Ducha, který se ukazuje v lásce, radosti a pokoji (Ga 5,22).

2. Zkušenost spásy

Vzájemným odevzdáváním v sexuálním setkání dochází také k vzájemnému přijímání. Stávat se milovaným znamená smyslovou zkušenost, v níž člověk nalézá naplnění své touhy po bezpečí a přijetí. Ze zkušenosti lidské nedostatečnosti se zde stává tušení spásy. To však také dodává něco z oné sebeúcty, oné sebedůvěry, které jsou zase předpokladem lásky a schopnosti odevzdání. Taková zkušenost posiluje lidskou svobodu, pomáhá mít radost z lásky a z dobra, a tak také pomáhá překonávat vědomí méněcennosti, absenci lásky a zlo. Nic z toho se však nezakouší jednoduše jako výsledek vlastní námahy, jako o své újmě nastolená nová životní orientace, nýbrž jako zmocnění od někoho jiného.
Sebenalezení a spásu si člověk sám nemůže bezprostředně zjednat, může ji uskutečnit jen komunikací s konkrétním Ty lidského partnera, a tím i s Božím Ty.
Tento darovací charakter, který má sexuální setkání mít, je znamením toho, že člověk nemůže uskutečnit svou spásu vlastní silou, že ji může přijmout pouze Boží milostí. Neznamená to být pouze pasivní, pouze sebou nechat libovolně nakládat, nýbrž projevovat naopak absolutně nejvyšší vlastní aktivitu, umožňovanou ovšem a nesenou oním Ty.
Smyslová zkušenost tohoto setkání tak nemůže vést k pocitu soběstačnosti a k hrdosti nad vlastní výkonností, nýbrž vyvolává vděčnost a ochotu obdarovat partnera věrností.

3. Zkušenost odpuštění

Sexuální setkání je výrazem vzájemné lásky a odevzdanosti. Člověk říká partnerovi ano, přijímá ho a těší se ze společenství s ním. Tento výrazový obsah by nebyl slučitelný s trvalým odmítáním a odsuzováním druhého. Přijímá-li člověk partnera jako osobu, tj. také jako dějinnou bytost s určitou minulostí, lze to jenom tak, že zaujme postoj také k jeho vině a že mu tuto vinu odpustí. Láska je tvůrčí. Vytyčuje nový počátek a překonává vinu, jež se mezi partnery udála a jež je rozděluje.
Tím, že člověk svému partnerovi odpustí, může také doufat v Boží odpuštění vlastní viny. Každý člověk může očekávat svou spásu jen v naději na Boží milosrdenství. Neboť vždy znovu pokulhává za závazným Božím nárokem, a potřebuje proto odpuštění svých vin. Pokud tedy znamená pohlavní sjednocení také obzvláštní šanci k takovému odpuštění, má to opět zcela speciální význam pro vztah člověka k Bohu. Možnost činit rozhodnutí vzhledem k Bohu a přijímat jeho milost se rozhodně nenabízí vždy stejným způsobem, nýbrž potřebuje odpovídající podmínky v celkové lidské situaci. Pokud se sexuální setkávání koná v křesťanské lásce a zahrnuje vzájemné odpuštění, je zvlášť skvělým místem realizace člověčí i Boží lásky, a tím i Božího spasitelného působení v člověku.

4. Zkušenost prozatímnosti

Nitrosvětské hodnoty pozemského života, tedy i pohlavní zkušenost, se ukazují jako omezené. Protože však křesťan věří ve spásu, která překračuje lidské dějiny, pohlíží na všechno nitrosvětské ve srovnání s tím, co je definitivní, jako na něco přechodného. Sexuální zkušenost proto také nelze chápat jako sakrální, v tom smyslu jako by tu bylo bezprostředně přítomno něco božského. Sexualita se tím neznehodnocuje, neboť právě tehdy, když se od ní očekává příliš mnoho, když se věří, že se může ve štěstí pohlavního vztahu nalézt nejvyšší naplnění lidské naděje a to pak darovat partnerovi, zakusí člověk tím bolestivější zklamání.
Ovšem právě tehdy, když se bere pohlavní zkušenost vážně v její prozatímnosti, když se chápe jako tušení věčné spásy a odkaz na ni, právě tehdy člověk najde potvrzení a prohloubení své naděje. Právě tam, kde se chápe sexualita jako symbol většího štěstí, nemusí člověka zklamávat, nýbrž ho může ještě hlouběji obšťastnit.
Sexuální zkušenost v sobě tedy nutně nese tak jako všechno na světě jistou dvojznačnost. Odkazuje nad sebe na cosi většího, dává tím však také pocítit omezenost a nedostatečnost přítomnosti. Odtud stojí pohlavní láska jako nejvyšší vyvrcholení smyslového prožitku vždy též ve zvláštním vztahu k pomíjivosti a smrti. Člověk se musí učit přitakávat tomu, že pozemské štěstí má hranice a že je pomíjivé. Musí přijmout to, že nemůže svého partnera udělat tak šťastným, jak by rád chtěl, a že ani partner není s to naplnit všechnu jeho touhu po štěstí. Každé pozemské štěstí zůstává omezené a může být pouze předtuchou a závdavkem hlubšího naplnění.

To vše však předpokládá k sexualitě určitý postoj, který sám od sebe nevyplývá z přirozenosti. Pohlavní zkušenost neslouží pouze požitku, ale stejně tak ji nelze manichejsky znehodnocovat. Právě v této zkušenosti vyvstává člověku úkol přitakat pomíjivosti života a štěstí.
Sílu k tomu mu může dát víra. Tato víra se však také v takovéto zkušenosti vyžaduje silněji než tam, kde život uplývá povrchněji a kde člověk nepociťuje žádnou potřebu zachytit okamžik. Sexuální setkání proto označuje místo, které má zcela zvláštní význam pro setkání Boha s člověkem.

Tak a "DOST " aneb navrhuji, aby Iniciativa D.O.S.T zorganizovala další masopustní rej na Hrad !
Během cesty se profackuje Kretsmer se zelenou Liškou, celá tlupa připomínající seskupení vágusů tahnoucí od Šmejhausů k další putyce bude uvítána před 1. nádvořím samotným velkým ugro-finem a v pozadí se šklebící BOBO zavelí o pochodu na pohraničí !!!
Novináři zase buodu mít o čem blinkat, tydlí se trochu pomine a vše skončí hromadnou pijatykou v podhradí !!! Nic než národ !!!!

Minuly rok mela Lady GaGa jedno ze svych vystoupeni v Arnhem v Nizozemi.Jelikoz pracuji od tohoto mesta cca 40km jen tak lehce jme uvazovali se spolupracovniky o mozne navsteve teto jeji show.Jenomze...otevru noviny a tam palcovy titulek "Lady GaGa zdravi vsechny gays a lesbiens v NL"a clanek se rozplyval blahem,jak tato deva prede 2 dny parila v nejakem gay klubu v Nemecku,kde je dovoleno snad uplne vsechno...na dalsi strane foto spore odenych bukvici na raftu...nakonec jsme na koncert nejeli.Stejne toho nelituji,ja,vyznavac muziky plne tezkeho kovu se zamerenim na gothic,bych se asi pasoval do role snoba a shodil bych se sam ve svych ocich.Nakonec kvalitnich rokacu je dost i u nas.Nemate nahodou vsichni dojem,ze nemistnou podporou bukanyru a leseb degradujeme moralku prece jen nejak moc?Ale co stim?Poradil bych(dobra rada od FZ nad zlato)...demokraticky se nikde nikdy nic nevyresilo,co tak vyzkouset pravo Saria?Zase spatne?Ale co tedy vubec chceme?Spolecnost propadlou stupnici konzumnich hodnot?Asi ano,uz mame styl pohodlneho zivota bez prineseni nejake te obeti hodne hluboko pod kuzi.Takze budeme kecat,nadavat...a skutek?no preci jako vzdy-utek,FZ

V Chorvatsku ve Splitu už to zkoušejí také.
http://dnevnik.hr/vijesti/crna-kronika/split-priveli-sedam-ljudi-zbog-nasilja-na-gay-prideu.html
Tam ovšem dostali sprškou kamení a policie to tam pak brala hlava nehlava. Až musel zasáhnout hlas Homo Sexuálus Europus z Brusele, budoucí protektor. Po skončení přístupových rozhovorů s Jevrosojůzem už musí Hrvatska skákat stejně jako dosavadních 27. Takže velení policie k premiérce na raport, v Záhřebu už musely být při podobném pederastickém průvodu jen oslavné vlaječky. Jak dopadl, nevím.

Norman L. Eisen:

Zvláštní poradce pro
etiku a vládní reformu
Úřadující
Ve funkci od: 20. ledna 2009

Velvyslanec USA v České republice
Úřadující
Ve funkci od: 29. prosince 2010
Předchůdce Richard W. Graber

Narození 11. listopadu 1960 (50 let)
Los Angeles, Kalifornie, Spojené státy americké
Národnost americká
Choť Lindsay Eisen
Děti Tamar Eisenová
Vzdělání Brown University
Harvard University
Profese diplomat


Norman L. Eisen (* 11. listopadu 1960, Los Angeles, Kalifornie) je americký diplomat a státní úředník, od prosince 2010 velvyslanec Spojených států v České republice. V diplomatických kruzích získal pro svou nekompromisnost přezdívku „Mr. No“ (Pan Ne).

Jeho rodiče jsou američtí židovští imigranti, kteří během druhé světové války přežili holokaust. Matka, jež prošla vyhlazovacím táborem Osvětim-Březinka, je původem z Československa (Slovenska), otec pak z Polska.

Postupně vystudoval právo na Brownově univerzitě (1985; B.A.) a Harvardské univerzitě (1991, J.D.), kde byl spolužákem Baracka Obamy. Po absolutoriu pracoval v právnickém oboru.

Podporoval úspěšnou prezidentskou kandidaturu Obamy ve volbách 2008. Prezident jej pak v lednu 2009 jmenoval zvláštním poradcem pro etiku a vládní reformu.