Turecko do Evropské unie patří. Ale do jiné
Evropa chřadne. Je to dlouhodobý proces ztráty prestiže a ekonomických pozic. Oproti roku 1820 je podíl Evropy na světové populaci poloviční a obyvatelé stárnou. V roce 1870 tvořil ekonomický výkon Evropy zhruba polovinu výkonu celého světa, dnes pouhou pětinu. Započítejme ztrátu koloniálních říší a úpadek vojenské síly a máme před sebou pouhý stín bývalých velmocí Francie a Německa.
Jako nová Byzanc
Tomuto dlouhodobému úpadku má dle konstruktérů federalistické koncepce Evropská unie čelit dotacemi především do zemědělství či různými administrativně byrokratickými opatřeními. Výzvám otevřeného světa má čelit po byzantinsku, hordou nikým nekontrolovaných úředníků, kteří vymýšlejí často zcela nesmyslné směrnice. Prostě když se několik upadajících velmocí spojí, prý se stanou silnějšími. Tím lépe, když k tomu ještě získají vliv nad malými a menšími státy Evropy skrze většinové hlasovací procedury.
Jak do této představy zapadá přijetí Turecka do Evropské unie, které se nyní, poté co Kypr odblokoval přístupové rozhovory, přiblížilo?
Nijak. Vstup Turecka do Unie by znamenal konec federalistickým snům. Jen si to představte: v Evropském parlamentu by pak byl zhruba stejný počet poslanců za Turecko jako za Německo. Dotace do zemědělství, které stále představují největší díl rozpočtu Unie, by nešly už v takové míře do Francie, ale někam za Bospor. Ten utopický sen -konstrukce Evropské unie jako federace vedené Francií a Německem -by se znovu vzdálil do nedohledna.
Kouzlo volnější spolupráce
Existuje také jiná představa Evropské unie, kde je pro státy jako Turecko či Ukrajina místa dost. Je to Evropa národních států, které hrají prim na politické úrovni, aniž tím nějak brání ekonomické nebo politické spolupráci těch, kteří si to přejí. Evropa je prostě příliš rozdílná na to, aby měla jeden federativní mustr. Chtějí si Francie s Německem vytvořit federaci a tvářit se jako velmoc? Prosím, jestli baví německé daňové poplatníky platit kromě nákladů na sjednocení i francouzské zemědělce, ať tak činí, ale proč v tom mají pokračovat také například Britové a Nizozemci? Přijetí či nepřijetí Turecka je lakmusovým papírkem, kam Evropská unie kráčí. Zda k vytvoření nové Byzance, či otevřeného společenství nezávislých států. Ti politici, kteří vědí, že výzvám nelze čelit uzavíráním se do sebe a byrokracií, nic proti vstupu Turecka nemohou namítat. Po vstupu Turecka by se Evropská unie Byzancí ani nemohla stát, „barbaři“ by ji totiž dobyli zevnitř.
MfD 15.6.2006