Šok pro extrémní levici: polské školy budou vychovávat studenty k patriotismu
V sousedním Polsku se během posledních dnů vyostřila kulturní válka mezi konzervativními tradicionalisty a liberálně multikulturní arénou. Příčinou je rozhodnutí ministra školství a předsedy národně konzervativní Ligy polských rodin Romana Giertycha, který chce od příštího školního roku zavést do osnov základních a středních škol nový předmět - vlasteneckou výchovu.
Giertych, jehož záměr se u vládních stran setkal s pochopením, tak přistoupil k dalšímu kroku, jenž má vést k vymanění školství z vlivu kulturní levice. Již krátce po svém jmenování Giertych oznámil, že ve státních školách hodlá učinit přítrž agitaci homosexuálních aktivistů, radikálních pacifistů a propagátorů genderové pavědy. Giertychova opatření představují vskutku přelomový krok. Polská škola se má „vrátit domů“. Mladí Poláci by se tak měli lépe obeznámit se slavnými okamžiky polských dějin, poznat hrdiny své minulosti a osvojit si konzervativní vlastenecké hodnoty, podbarvené křesťanským civilizačním odkazem.
Podle listu Gazeta Wyborcza a českého magazínu Týden by většina studentů nebyla proti, studenti však požadují aby předmět „nebyl nudný.“ Rádi by ho spojili s návštěvami významných míst polských dějin, různými semináři a také s diskusí. Sám Giertych se takovémuto pojetí nového předmětu údajně nebrání.
Proti Giertychovu úmyslu naopak ostře vystoupil zejména Svaz demokratické levice, nejsilnější levicové uskupení v Rzeczipospolite. Ten rovněž stojí za téměř všemi „studentskými“ protesty namířenými proti Romanu Giertychovi. Jistě není od věci připomenout, že antigiertychovské pochody organizují nejrůznější levicové organizace s velmi příznivým vztahem právě k SDL. To však některým médiím nebrání, aby tyto jednoznačně politicky motivované akce nazývaly spontánními studentskými protesty. Ve skutečnosti nejde o nic jiného, než o strach kulturní levice, která se obává konce svého vlivu na utváření hodnotového žebříčku mladých lidí.
Giertych se tak rázem stal výraznou postavou kulturní války za uchování tradičních hodnot a názorů a zároveň také člověkem, který by v polských poměrech mohl dovést kulturní kontrarevoluci ke zdárnému konci. Postavit se proti nové kulturní ortodoxii však není jen tak. Giertych si jistě užije své i od nejrůznějších činitelů Evropské unie, kteří se určitě pokusí prostřednictvím nějaké té směrnice mluvit do věcí, po nichž jim nic není. Sledovat vývoj na této frontě kulturní války bude jistě zajímavé. V Polsku totiž probíhá přesně to, o čem kdysi hovořil Pat Buchanan : „Tento zápas za záchranu starých vyznání, kultur a západních zemí je novým rozdělením na levici a pravici...Tento zápas bude definovat, co to znamená být konzervativcem.Toto je věc 21. století a program konzervatismu po zbytek našich životů.“
Příklady – jak víme – táhnou. Zavedením vlastenecké výchovy do školních osnov by se dříve či později mohly inspirovat další a další země. Dlouhý pochod institucemi ze strany kulturních revolucionářů by se pak zastavil.
Bohužel, české školství, v jehož čele bude s největší pravděpodobností stát paní Kuchtová, se takového kroku jen tak nedočká. Zelení, jichž je Kuchtová členkou, se dlouhodobě profilují coby levicově liberální strana otevřená multikulturalismu, pozitivní diskriminaci i genderovému šílenství a tak od nich nemůžeme v této oblasti očekávat nic dobrého. Tady se však dostáváme k dalšímu problému. Paní Kuchtová by se nikdy nestala ministryní školství, kdyby se ODS při koaličních jednáních postavila proti. To se však nestalo a strana, jejíž mnozí členové se hlásí ke konzervatismu, dovolila, aby exponent kulturní levice obsadil takto důležitý post.
Kde zůstal obdiv pana Topolánka k Margaret Thatcherové a Ronaldu Reaganovi ? Nebo snad předseda občanských demokratů neví, jak Železná lady a Gipper pohlíželi na kulturní revolucionáře ? ODS obecně kulturní válku dlouhodobě podceňuje, což mne jako jejího člena mrzí. Aniž bych jakkoliv popíral důležitost ekonomiky, mám dojem, že špičky ODS jsou až příliš zaujaty ekonomickými tématy a to je na škodu věci. Rovná daň je z mého pohledu velmi užitečnou věcí, která má mou podporu, ovšem boj s kulturní levicí o vliv ve veřejném životě je minimálně stejně důležitý. Jde přece o to kým do budoucna budeme a jaké hodnotové postoje zaujmeme. Všelijaké „nevládní organizace“ jejichž podstatu trefně popsal pan prezident ve svém vyjádření o „NGOismu a humanrightismu“ kulturní konflikt již dlouho chápou, konzervativci se však do této problematiky vpravují jen velmi mátožně.
Snad se to v budoucnu změní. Pokud ne, mohly by na sebe země Západu přivolat osud římského impéria…
Marek Skřipský
člen VV o.s. Mladá pravice