Norsko probouzí poplašné zvonění. Krajní pravice versus imigrace
Norsko probouzí poplašné zvonění
„Jako zvon bijící na poplach…probrala mne tato významná otázka ze sna a naplnila mne hrůzou. V tu chvíli jsem ji považoval za poklesek Unie“ napsal Thomas Jefferson roku 1820.
Jefferson hovořil o náhlém oživení otázky otroctví během debaty o přistoupení státu Missouri k americké Unii jako o předzvěsti občanské války.
Stejně tak masakr v Oslu, kde terorista odpálil z hnojiv vyrobenou výbušninu, aby odrovnal vládu a následně odjel na tábor mládeže, kde zabil osmašedesát dětí vládnoucí norské elity, je výstražným zvonem pro Norsko.
Protože Anders Behring Breivik není muslimským teroristou.
Narodil se v Norsku a za své oběti si vybral nikoliv muslimy, jejichž přítomnost nemohl vystát, nýbrž lídry Dělnické strany, kteří umožnili muslimům vstoupit do jeho země. A také jejich děti, budoucí vůdce této strany.
Ačkoliv je Breivik označován za duševně chorého, jedná se o špatně zvolený výraz.
Breivik je zlý, chladnokrevný, kalkulující zabiják, který – ačkoliv je poblázněným jedincem – má určitou inteligenci, jenž ve svém manifestu o patnácti stech stranách prokázal jistou znalost evropské historie, kultury a politiky.
Doznal se ke svým „hrůzným, ale nutným“ zločinům, které podle vlastního vyjádření spáchal proto, aby upoutal pozornost na své ideje a urychlil svůj boj : křižáckou válku mezi skutečnou Evropou a kulturními marxisty a muslimy, kteří jimi byli přizváni, aby změnili etnický charakter a zaplevelili kulturu starého kontinentu.
Breivik chtěl obzvláště usmrtit trojnásobnou ministerskou předsedkyni Gro Harlem Brundtlandovou, přezdívanou „matka národa“. Ta na táboře Utoya hovořila, avšak odjela ještě předtím než dorazil Breivik.
Jak se dalo očekávat, evropský tisk spojuje Breivika se stranami populistické pravice, které výrazně posílily díky odmítání multikulturalismu a imigraci z muslimského světa. Breivik sice patřil ke Straně pokroku, členství ovšem ukončil, poté co se mu tato strana zdála nedostatečně militantní. (Zde se jedná o omyl. Breivik byl vyloučen a to v roce 2006 – pozn. MS)
Breivikovy zápisky jsou nyní ve Spojených státech předhazovány konzervativním kritikům multikulturalismu a otevřených hranic. Účel tohoto počínání spočívá v démonizaci americké pravice, stejně jako při nedávném zuřivém útoku na poslankyni Gabrielle Giffordsovou v Tucsonu, kdy bylo cílem očernit Sarah Palinovou.(je velmi zajímavé, že mediální zájem o tucsonskou střelbu výrazně poklesl, poté co se ukázalo, že střelcem nebyl pravicový militant, nýbrž vyšinutec ovlivněný anarchismem – pozn. MS)
Pumový útok Timothyho McVeigha (americký neonacista - pozn. MS) v Oklahomě byl pro změnu využit ke štvavé kampani vůči Rushi Limbaughovi a konzervativním odpůrcům „velké vlády“.
Ale evropská levice při srovnávání kritiky multikulturalismu s neonacismem narazí na těžkosti. Němka Angela Merkelová, Francouz Nicolas Sarkozy i Brit David Cameron, všichni svorně označili multikulturalismus za selhání.
Od dob švýcarského referenda o minaretech všechny průzkumy napříč evropskými zeměmi ukazují, že Evropané si přejí skoncovat s nošením burek a výstavbou minaretů.
Záplava ilegálních přistěhovalců, kteří přicházejí z Afriky na Kanárské ostrovy, z Libye a Tuniska do Itálie a z Turecka do Řecka se odrazila v napodobování pravice mainstreamovými politickými stranami.
Pod útokem se ocitla i samotná Schengenská dohoda, která zaručuje otevřené hranice uvnitř Evropské unie po celém jejím území.
Nikdo nepopírá přítomnost násilnických jednotlivců nebo neonacistů, na které si evropská pravice musí dávat pozor, ale jakkoliv bylo zvěrstvo v Norsku hrozné, terorismus původních obyvatel nepředstavuje pro starý kontinent masovou hrozbu.
Taková hrozba přichází spolu s rostoucím počtem muslimů přítomných v Evropě, která nemá zkušenost s masovou imigrací, přichází s neschopností asimilovat nově příchozí, s početním nárůstem cizí populace a jejími občasnými sympatiemi k muslimským teroristům a militantům.
Evropa dnes čelí autentické a historické krizi.
Jak evropská populace stárne, zmenšuje se a zaniká, evropské národy dosud nenalezly způsob, jak zajistit stávající prosperitu bez imigrantů.
Imigranti, kteří přicházejí – z Karibiku, Afriky, Středního Východu, Jižní Asie – se jen velmi pomalu učí jazyk a selhávají při snaze docílit vzdělanostní a profesní úrovně Evropanů. A evropský systém státu blahobytu se tak hroutí pod neúnosně těžkým břemenem.
Norsko se také potřebuje probudit. Od prvního volání o pomoc policie potřebovala plných devadesát minut, aby dorazila na ostrov v jezeře Oslo a zastavila zde masakr rozpoutaný zbabělcem, který se vzdal jakmile ozbrojení policisté přijeli na místo.
Breivik zjevně chtěl osobně přednést svou deklaraci evropské války.
Nyní, pokud bude usvědčen ze šestasedmdesáti vražd, může Breivik obdržet nejvíce jedenadvacet let vězení, maximální trest podle norského práva.
Norsko je mírumilovnou a pokrokovou zemí, tvrdí jeho vůdci.
Aktuálně Norsko vyslalo své jednotky do Afghánistánu a podílí se na bombardování Libye, při němž umírají civilisté a během něhož bomby NATO usmrtily syna a tři vnoučata Muammara Kaddáfího.
Pokud se bavíme o zásadním konfliktu mezi (post)křesťanským Západem a muslimským světem, který je na početním vzestupu a neúprosně postupuje Evropou již potřetí během čtrnácti staletí, pak v tomto jediném bodě měl Breivik možná pravdu…“
Z originálu „A fire bell in the night for Norway“ přeložil Marek Skřipský
Zdroj : www.theamericancause.org
Čtěte také: