Smečka pacholků Pravdolásky plní zadání na likvidaci Bátory
V rozmezí několika dnů se o mně v Právu objevily dvě velmi dehonestující zmínky, jedna zcela adresná, a druhá – s ohledem na všechny okolnosti – vlastně také nezaměnitelně adresná. Ze dvou titulů k nim nemohu mlčet, i kdybych usmýkán a otupen šesti měsíci nevybíravých mediálních útoků osobně třeba i chtěl.
Nemohu mlčet jednak jako předseda občanského sdružení Akce D. O. S. T., jednak jako poradce ministra školství, mládeže a tělovýchovy, v současnosti pověřený řízením personálního odboru. Předmětné výroky se totiž dotýkají nejen pověsti a cti mé, ale samozřejmě ohrožují i renomé Akce D. O. S. T a MŠMT.
Nejprve Jiří Přibáň v rozhovoru 20. července obvinil Věci veřejné, že „jejich zásluhou se do politiky dostávají lidé s otevřeně rasistickou minulostí“. Na přímý dotaz „Mluvíte o Ladislavu Bátorovi, který vede personální odbor školství?“ Přibáň přitakal a dodal mimo jiné, že „lidé jako Bátora jsou bezprostřední hrozbou české demokracie“.
Zabývám se dlouhá léta historií i současností mimoevropských národů, studoval jsem ostatně kdysi dávno na pražské filozofické fakultě obor kulturní dějiny Dálného východu, a tak pokládám Přibáňovi otázku, v které mé práci nalezl výrok, z něhož dovodil mou „otevřeně rasistickou minulost“. Snad v mé disertační práci o poválečné americké okupaci Japonska, kterou jsem v roce 1999 obhájil na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE? Či v práci o rwandské genocidě a následném Arušském tribunálu, již jsem obhájil jako rigorózní na Právnické fakultě UK v roce 2007? Nebo v některém z mých článků o Číně, Indočíně a Zadní Indii, které jeden čas vycházely v časopisu Týden? Nebo kde tedy?
A co se týče oné „hrozby pro českou demokracii“, musím Přibáně i čtenáře Práva ujistit, že od roku 2004 jsem měl bezpečnostní prověrku pro stupeň Přísně tajné a od roku 2008 mám prověrku pro stupeň Tajné s doložkou NATO Secret pro cizí moc.
A nejen to – na základě právě takových pomlouvačných výroků, které předvedl Přibáň, zahájil v dubnu loňského roku Národní bezpečnostní úřad šetření, zda by mi nemělo být uvedené osvědčení odebráno. Avšak po bezmála 14 měsících prověřování mé osoby zpravodajskými službami se nenašel pro odebrání jediný důvod, jak nedávno konstatoval ve svém rozhodnutí NBÚ. A neumím si představit, že by takové rozhodnutí NBÚ vydal, kdybych opravdu byl „hrozbou pro českou demokracii“, jak mě odkudsi z Cardiffu vidí Přibáň. Naštěstí pro naši demokracii o takových záležitostech – zatím – pořád ještě rozhodují kompetentní orgány v Košířích, a ne Přibáň v Cardiffu…O osm dní později se pohoupal na doznívající páté vlně nekonečného mediálního tažení proti mé osobě bezpečnostní analytik (sic!) Miloš Balabán, který v článku Norská lekce mimo jiné upozornil politiky, že by „neměli podceňovat nic, co by mohlo svědčit o tom, že pravicový extremismus a populismus mohou infikovat společnost a veřejné mínění“.
Aby však byl (a bil…) kýženě „trendy“, musel do svého varování nějak zakomponovat i mě. Jinak by z generálního štábu Pravdolásky zřejmě pochvalu nesklidil… A tak napsal doslova: „A je jedno, zda jsou to symboly jednotky SS na helmě našeho vojáka v Afghánistánu, hajlující mladíci na koncertech neonacistických skupin, nebo působení jednoho vysokého úředníka s extrémními politickými názory na ministerstvu školství“.
I kdybych si nakrásně chtěl namluvit, že Balabán neměl na mysli mě, ty desítky e-mailů, telefonátů a textových zpráv od mých známých i od mně neznámých čtenářů Práva by mě byly rychle zbavily takové iluze. Takže se Balabána touto cestou táži, které mé – alespoň dva – konkrétní názory považuje za natolik extrémní, že na jejich základě ucítil nepřekonatelné nutkání přiřadit mě k vojákům zapraseným esesáckými symboly a k pomatencům hajlujícím na koncertech neonacistických skupin.
A rád bych se také dověděl, proč se pan bezpečnostní analytik do mě s takovou vervou pustil, když už dobře věděl, že mám výše zmíněnou prověrku. Nebo to pan bezpečnostní analytik nevěděl, navzdory tomu, že se o tom nedávno bezmála všude psalo? Nebo tím dokonce chtěl veřejně zpochybnit kvalitu práce zpravodajských služeb?
Do doby, než mi na položené otázky kvalifikovaně odpovědí, budu Přibáně i Balabána považovat jen za další ze smečky biřiců a pacholků Pravdolásky, kteří už půl roku beztrestně plní likvidační zadání „Bijte Bátoru! Bijte ho nikoli jen do první krve, bijte ho až do krve poslední. Umlaťte ho dočista, naše křehká demokracie to potřebuje a lid si to žádá. Nebo s vaší pomocí snad už konečně vyžadovat začne.“
Věřím, že Právo poskytne Přibáňovi i Balabánovi prostor pro odpovědi na mé otázky. A že oba odpovědí a omluví se mi. Vědí-li, co je slušnost. Nebo aspoň povinnost… Nebo budou bít dál? Když se to v zájmu Pravdolásky ZATÍM nejen smí, nýbrž přímo vyžaduje?
Ladislav Bátora
Autor je předseda Akce D. O. S. T. a poradce ministra školství pověřený řízením personálního odboru MŠMT
Právo 3. 8. 2011
Čtěte také: