Z eurorealisty euroskeptikem
Motto: "Evropa nikdy neexistovala, musí být vytvořena."
Jean Monnet
Jsem rozčarován stále víc. Čím? Jednoduše řečeno onou dnes už skoro všem vštípenou vírou ve schopnost z jednoho místa moudře rozhodovat skoro o všem a z jednoho epicentra vyřešit všechny problémy světa. Tuhle víru jsem nikdy neměl, žádná Moskva, ani Washington, ani Brusel za nás nikdy nic nevyřeší. Pouze nás může o něco obrat. Na Moskvu a naši devastaci s její pomocí se už zapomíná, Washington to vcelku nezajímá, ten nás potřeboval jako spojence ve válce, ale víza pro nás jenom přitvrdil, a Brusel skvěle vytváří dojem záchrany. Málokdo si umí představit, jak oněch cca 20 000 evropských úředníků běhá po chodbách, ale hlavně odkud, kam a proč. Pokusím se uvést jeden příklad.
Elektrickou energii vyrábíme z toho, co nám dává příroda. Ceny surovin se stanoví většinou podle jejich vzácnosti, tedy tržní hodnoty, a mění se velmi pozvolna. Občas do toho přijdou politická rozhodnutí a změny, takže některá cena prudce naroste, protože země OPEC se rozhodnou měnit kvóty těžby a tedy ceny. Pak někdo rozhodne o tom, že se bude podporovat nějaký nový zdroj, přičemž většinou se říká, že z důvodů zlepšení stavu životního prostředí, tedy pokud možno zdroj obnovitelný. A tak se v Bruselu nařídí, že každá členská země musí vyrábět to správné procento energie v obnovitelných zdrojích. Bez ohledu na to, zda má země spoustu vody na kopcích, hodně páry z geotermálních zdrojů, silné větry vanoucí po většinu roku či spalující Slunce, a hlavně bez ohledu na cenu, tedy to, co lidé nakonec zaplatí, ať už za vyrobené zboží, služby nebo přímo za energii.
Výrobci alternativních zdrojů se zaradují, neboť mají garantováno, že dostanou nějaké zvýhodnění, provozovatelé jakbysmet, protože mají o odbyt postaráno a navíc ještě za podmínek, které je několikanásobně zvýhodňují oproti těm běžným. Ochránci se radují, protože udělali cosi dobrého pro lidi. Zaplatí to ale nikoli ochránci, ale lidé, kteří jsou krmeni frázemi, jak je to všechno dobře. Zdánlivě mohou být tedy všichni spokojeni. Ale co se nestane. Firmy, které v zahraničí s podporou vyrábí větrné elektrárny, jich celou řadu radostně postaví u nás. My nařídíme našim rozvodným společnostem, že energii, kterou vyprodukují, budou vykupovat, v tomto případě třikrát dráze než tu z uhlí či jádra, a naše kopce se promění v hrůzy vrtulí, jak už jsme to mohli leckde vidět. Nebylo by lepší peníze lidem nebrat a ponechat na jejich volbě, aby případně podpořili to, pro co se rozhodnou? Asi ano, ale pak by to producenti měli složitější, museli by přesvědčovat o své potřebnosti každého individuálně, takhle jim stačí pár byrokratů a politiků. A copak výrobci energie, copak by od nich mohl někdo koupit energii třikrát tak drahou?
A to je podstatou Evropské unie. V centrále - nikoli pod drobnohledem tisku, který už díky jazyku je ostře národní a tudíž má Brusel spíš jako doplnění, nikoliv jako hlavní téma - ale v anonymní kanceláři vznikne nápad a jeho dopady platí všichni v Evropě, i u nás, ačkoliv je každému jasné, že vítr toho u nás moc nenafouká…
Poslanec Miroslav Beneš byl v minulých měsících pozorovatelem Poslanecké sněmovny v Evropském parlamentu. Při této příležitosti si vedl zápisník, který by měl vyjít knižně.