KSČM děkuje s láskou exprezidentu Havlovi za svou záchranu
Jsou to paradoxy; napsal v jedné ze svých absurdních divadelních dramat exprezident Václav Havel, co chtěl být dramatikem ihned, jak si odkroutí jedno jediné volební období ve funkci prezidenta Československa. Jeho drama dokonce vyšlo v arabštině a bylo na Velvyslanectví v Káhiře nabízeno zdarma průchozím. Jeden "pejprbek" jsem si odnesl i já.
Zatímco bývaly komunista a senátor Štětina právě vyzývá ke zrušení KSČM, její členové naopak vzkazují exprezidentovi Havlovi: "Děkujeme, že jste nám dal v devětaosmdesátém ještě jednu šanci". Dík je na místě; v červenci 2011 se totiž KSČM dostala na druhé místo s ODS. Vox populi, vox dei. Třicet devět poslaneckých křesel je terno, byť jen ve veřejném průzkumu. A zkuste zrušit druhou nejsilnější politickou stranu, když demokracii určuje hlas lidu. Nárůst inkriminovaných preferencí je "skvělý úspěch mladého akvaristy". Zvláště za situace, když všechny strany vládní koalice jsou v notném útlumu. Naopak ČSSD posílila o sedm a KSČM o pět procentních bodů. A co to způsobilo?
Současní komunisté, jednadvacet roků po “revoluci”, nejsou už ve Sněmovně ČR jen do počtu, jak tvrdil ještě nedávno Michael Kocáb, co se též chlubil cizím peřím, resp. osobním "majstrštichem", že prý on vyhnal dočasně u nás pobývající Sovětskou armádu. Komunisté jsou v Parlamentu pevně zakotvenou politickou stranou, nyní už druhou nejsilnější u nás. Zatím. Navzdory zákonu z roku 1993 č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu.
Podívejme se zpátky, do etapy kolem listopadu 1989, kdy měla KSČ na vlásku a počítali své minuty, hodiny a dny, kdy skončí v propadlišti dějin. Pardon, některé floskule jsou příliš dotěrné. Jaká politika možného? Nedá se nic okecat. Kdo Havlovi nařídil, aby se dal do holportu s komunistou Čalfou. To je snad vidění od dnešní počítačové klávestice? Čítanková demagogie, přesně taková, kvůli které KSČM vstala z prachu jako pták Fénix a stala znovu jednou z nejsilnějších politických stran. Jen jestli toto nickovité konstatování není mírně řečeno paranoiou, hraničící se schizofrenií.
Dne 28. prosince 1989 se stal lidem neskonale oblíbený "osmašedesátník" a komunista Alexander Dubček místo prezidentem "jen" předsedou Federálního shromáždění.O den později, měsíc a půl od chvíle, kdy pořádkové síly zasáhly proti studentům na Národní třídě, byl zvolen prezidentem Václav Havel, bránící se prozíravě přímé volbě. Vděčil za to parlamentu a Mariánu Čalfovi. Z disidenta a komunistického pragmatika se stali spojenci. Aby byl soudruh Čalfa “in”, začal si dokonce oblékat po havlovsku svetr, zatímco Havel se učil nosit nóbl oblek s krátkými nohavicemi a zapřísahal se: “Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramaturga…” Vydržel ale v prezidentském křesle plná tři volební období. Holt, ako chutí moc....
„Všeobecná vůle byla dát komunistům šanci, tak, jak se to stalo ve všech post-komunistických zemích, ukázat modernější tvář, vědomou si existence demokratických poměrů. Té šance nevyužili,“ řekl Havel a rozesmál všechny soudné občany svým sarkastickým alibismem.
Dramatik a jevištní dělník Havel pak už jako prezident-pragmatik z balkonu na manifestaci v Košicích slíbil, že po volbách opět navrhne Slováka Čalfu za premiéra. Ten zůstal předsedou vlády až do roku 1992, kdy z politiky odešel a stal se Havlovým poradcem a ústředním kamarádem, který se od té doby zúčastňuje všech soukromých oslav, pořádaných Václavem Havlem. Že by mezi Havlem a Čalfou skutečně platila dohoda o nepotrestání komunistů a příslušníků Státní bezpečnosti…? Té StB, jíž svým spolustraníkům z KSČ dokonce Čalfa vyhrožoval, pokud nedají svůj hlas Havlovi. Po proslulém a dlouho utajovaném paktu Ribentrop-Molotov se zrodil pakt další, sice ne tolik brutální, ale stejně proradný. Vznikl pakt Havel-Čalfa, jehož cílem byla diskutabilní volba disidenta Havla v Čalfově režii parlamentem složeným z komunistů. Oboustranná vděčnost se poté odzrcadlila v tzv. „havlovském kroužku“. Havel věděl, že vděčí za své první prezidentství Čalfovi a ten zase, že své účelově užitečné „přátelství“ s Havlem mohl využít ve prospěch svůj i mnoha svých soudruhů. Čalfův scénář sametové revoluce vyšel do posledního písmenka a mému spolubydlícímu z kolejí a disidentu Petru Cibulkovi nezbylo, než aby veřejně řekl Havlovi do očí památnou větu: „Vašku, ty jsi prase, jsi hovado…“
Takže KSČM díky tomu už patrně nebude jen jazýčkem na vladních vahách. Jedno má společné s izraelskou stranou Sefardských strážců Tóry - ŠAS; obě jsou vytvořeny na bázi náboženské iluze a mají totalitní směřování. Omezení osobních svobod ve jménu Boha, resp. beztřídní společnosti. Velmi lapidárně řečeno; pět Mojžíšových knih zvaných Tóra obsahuje 613 příkazů, obdobně je to také s komunistickými stranickými stanovami. Moc mě to netěší, jelikož mi právě komunisté vyhodili tátu z místa vesnického učitele, protože jako praktikující katolík nechtěl něco podepsat a někam vstoupit. To se odrazilo také v tom, že jeho děti nemohly na vysokou školu.
Židovští patriarchové nechť mi prominou to hříšné srovnání Starého zákona s Leninovými Spisy, ale poté už platí jen zákon negace negace, tedy, pokud to budu bagatelizovat, tak to dobré je špatné, pokud ale to špatné bude dobré i pro mě, pak je to definitivně dobré… Že Lenin a jeho hladomory a gulagy zabily miliony lidí? A kolik jich zabily války ve jménu Boha…? A právě tyto strany byly vždy jazýčkem na vládních vahách. ŠAS v Izraeli, jako donedávna KSČM v Česku.
“Mravní řád musí být východiskem,” upozorňuje nás ještě dnes Václav Havel a dodává, že jeho nástupce Václav Klaus Česku škodí a je pro něho nebezpečím. Je to nevídaná drzost; tolik pokrytectví od někoho, kdo barterovým obchodem s KSČ. (A díky němuž od jím zákulisně organizovaného Sarajevského atentátu nevládla již nikdy pravicová vláda. pozn. redakce ) Je to obdobná paralela s válkou ve Vietnamu. Když ho USA napadly v rámci boje proti komunismu, byl komunistický jenom sever, po deseti letech kruté a nesmyslné války byl už komunistický celý Vietnam...
Ocitl jsem se kdysi jako novinář-nestraník ve výběru pro doprovod prezidenta Havla po Ostravě. Fascinovala mě jeho skromnost a davy, které vylákal do ulic a na náměstí. Poznal jsem na vlastní kůži, co znamená: Je tak plno, že by špendlík nepropadl. Dnes už ale celý národ také ví, že nezvítězila Havlem proklamovaná pravda a láska nad lží a nenávistí, nýbrž že je to přesně naopak. A kdo si to všechno odskáče…? Hádejte...
Inu, člověk je hříšná nádoba, co přirozeně mění nejen své image, ale i politické smýšlení…
Čtěte také:
Ctirad Mašín: Havlova éra byla zhoubnější pro duši národa než řádění Stalinova kata Gottwalda
Občan Havel: Největší škůdce polistopadového vývoje
Opilec Václav Havel – svědek vypraví o bývalém prezidentovi
Václav Havel — česká loutka Německé Evropy
Havel si přál návrat sudetských Němců i jejich majetku
Když katastrofa lidstva, tak kvůli lidem, jako je Václav Havel
Tajemné restituce Václava Havla