Kdo je pravý hrdina? Islámský terorista?
Izraelsko-libanonský konflikt, který právě teď zaměstnává valnou většinu médií, politiků, diplomatů a především vojáků, opět ukázal, jak nebezpečný je islámský radikalismus. Právě ten totiž stojí za veškerými problémy Blízkého východu. Kdyby nebylo těchto extremistických názorů a hlavně lidí ochotných za něj umírat, bylo by na světě nepochybně lépe a na Blízkém východě dvojnásob. Bohužel i v tomto případě platí, že na „kdyby“ se nehraje…
V tomto článku mi však nejde ani tak o samotný konflikt, jako spíše o reakce, které vyvolává. A ne o reakce politiků, ale „obyčejných lidí“, které lze jednoduše vyhledat na internetových stránkách. Mě osobně nejvíce zaujal článek české islamistky Jany Al Oukly, uveřejněný v MF DNES. Nehodlám se zde vyjadřovat k tomu, co vede Češku k tomu přestoupila na islám a označovala se jako „islamistka“, protože je to stejně bezpředmětné. Zajímavější jsou spíše její názory, které napsala ve svém článku.
Paní Al Oukla píše, že vlády arabských zemí si zakrývají uši, aby neslyšely hlas ulice, a oči, aby neviděly utrpení arabského lidu. A hlavním důvodem je údajně to, aby nepřišly o tučné sponzorské dary ze Západu. Je mi líto, ale dost dobře to nechápu. Co tím chce autorka říct? Kdyby tedy vlády otevřely oči a odkryly si uši, byl by snad arabský lid spokojenější? To asi sotva, že? Protože podle autorčiny logiky by přišel o dary ze Západu. A přiznejme si, že řada arabských států (viz. Palestina) se bez západních milodarů neobejde. Nechápu tedy stesky paní autorky nad současnou situací.
Taky bych mohl dodat, že kdyby se Arabové víc věnovali práci, byli by na tom možná o poznání lépe, a třeba by si i vystačili sami. Místo jejich oblíbeného házení kamenů přes hranice na Izrael a naříkání na tím, jak je všichni ze všech stran utlačují a ožebračují. Vždyť stačí nakouknout do Izraele. Jak je možné, že ten vzkvétá, žije a překypuje zelení a svěžestí? Obávám se, že je to tím, že Izraelci jsou zkrátka od přírody pracovitější, aktivnější a taky odolnější. Nikdy to neměli jednoduché, vždycky se museli vypořádávat s útrapami a nepřejícností ostatních. Takže i v tom pramení jejich přirozená pracovitost a aktivita. Bylo by proto lepší, aby se Arabové podívali nejdřív do svých řad, než začnou natahovat ruce a škemrat o pomoc. A neodpustím si ještě jednu poznámku: když si Palestinci zvolili do vlády teroristy, nemůžou se teď divit, že téměř nemají co do úst. To je taky o chytrosti, prozíravosti a rozumu.
Nemůžu si pomoci, ale paní Al Oukla nemluví pravdu, nebo alespoň výrazně zkresluje. Její prohlášení, že americké přítomnosti se v Damašku obávají ze všeho nejvíce, je přinejmenším přitažené za vlasy. Proč tedy Damašek prohlašuje, že bude podporovat teroristy z Hizballáhu? Ten, kdo podporuje teroristy si koleduje o trest. To není povýšenecké vyhrožování, to je realita, kterou by měl každý pochopit. Takže nevěřím, že jsou tyto obavy skutečné.
Myslí vážně autorka své tvrzení, že syrské armádní jednotky držely Izrael na uzdě? Ten Izrael s jednou z nejmodernějších armád na světě? Ten Izrael s čtvrtým největším letectvem na světě? Jaká je úroveň syrské armády, paní Al Ouklo?
Útoky Hizballáhu jsou zanedbatelné ve srovnání s Izraelskou destrukcí. Ano. To je nepochybně pravda. Izraelský armádní potenciál je zásadně na jiné úrovni než ten libanonský, neřkuli Hizballáhu. Ale v podlostech, zbabělosti a pokrytectví je Hizballáh nepřekonatelný. Teatrální vyvážení novinářů k poničenému mostu s komentářem, že tam zahynulo nespočet dětí, je skutečně absurdní. Navíc Hizballáh skutečně používá civilisty jako tzv. živé štíty, které pak označí za bezbranné civilisty. Jako důkaz nechť poslouží záznam pořízený satelitem. Na něm dodávka s odpalovací rampu pro rakety mizí v garážích činžovního domu. V ten moment přestává být tento dům činžovní, to si musí každý uvědomit. A stává se potencionálním cílem náletu izraelského letectva. Takže není činžák, jak činžák. A není civilista jako civilista.
Proč nemá arabská ulice důvod věřit slovíčkům o demokracii a míru s Izraelem? Mám takový dojem, že hlavním důvodem je to, že arabská ulice ho vlastně ani nechce. Vždyť cílem každého pravého Araba je přece zničení Izraele, ne? Ostatně i autorka nazývá existenci Izraele otázkou cti, země a krve. Proč tedy pláče nad zabitými libanonskými civilisty? Je to přece otázka cti! A pokud si chtějí Arabové hrát na čest, zemi a krev musejí počítat s tím, že Izrael je připraven svou čest, zemi a krev udatně bránit.
Jak navíc můžeme věřit falešným řečem, že islámští teroristé jsou jenom někteří, že muslimové jsou všeobecně mírumilovní a hodní lidé, když Al Oukla píše, že hrdina je ten, kdo brání svou zemi ať už je z Hizballáhu, Hamasu, Fatahu, nebo obyčejný kluk, který si hodí kamenem. To nejsou, proboha, žádní hrdinové! To jsou obyčejní teroristé, kteří vraždí zcela úmyslně, vědomě a schválně civilisty na tržištích, v autobusech a na zástavkách. Odmítněme už jednou provždy tento ublíženecký tón islamistů, kteří teroristy omlouvají a brání.
Hrdina, který bojuje za svou čest, zemi a krev je úplně někdo jiný, než islámští teroristé a jejich obhájci. Hrdina je pro mě např. pan generál František Peřina. Ten bojoval za svou čest, zemi a krev. A nemusel vyhazovat do povětří žádné tržiště plné civilistů!