Nastává doba obviňování a hledání viníků. Vidíme to v Portugalsku, kde před několika dny proběhla generální stávka. Vidíme to také na ulicích španělských měst, kde demonstruje nezaměstnaná mládež. A vidime to i v Londýně před katedrálou Svatého Pavla, kde tábořili anarchisté ve svatém boji proti kapitalismu. A konec konců to vidíme v menším i u nás doma v podobě odborářských happeningů s kouzelným požadavkem na "růst mezd ve zdravotnictví o 10%" v době, kdy klesají příjmy všem ostatním.

Kromě hledání viníků se někteří politici předhánějí v další oblíbené činnosti spočívající v tom, že se radí na summitech o tom, jak "zachrání" Evropskou unii před dluhovou krizí. Prakticky není týdne, aby neproběhlo "zásadní" jednání "lídrů", kde se stále dokola řeší jediná věc: Kdo zaplatí ty existující dluhy a kdo si od nás koupí ty další, které nabízíme k prodeji. Tak jsme dospěli až ke kouzelnému řešení s EUROBONDEM, který nyní slavnostně navrhuje Evropská komise.

Čtěte také:

Zvrácené eurodluhopisy: Pojďte pane, budeme dlužit spolu! 

Je euro babylonská věž evropské integrace?  

Eurobond neboli eurodluhopis má být cestou k tomu, aby si všechny státy bez ohledu na to, zda mají své finance v pořádku nebo nikoliv, mohly dále půjčovat a to za nízký "německý" úrok. Zájem o takový eurobond mají logicky především ti, kteří mají své vlastní národní dluhopisy drahé t.j. Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Irsko a také Francie. A tvrdí, že to je v evropském zájmu, aby takový eurodluhopis fungoval. Ve skutečnosti je to pouze v jejich vlastním zájmu, protože jim to zlevní financování jejich vlastních dluhů. Ale když se oháníte "evropanstvím", zní to přece jen vznešeněji než když narovinu řeknete, že potřebujete peníze na své dluhy.

Zastánci eurobondů mezi státy se dostávají do sporu s těmi, kteří hospodaří lépe a mají stále ještě rating AAA t.j. především s Německem, Nizozemskem, Finskem nebo Rakouskem. Tyto státy velmi dobře chápou, že pokud bude zaveden eurobond, povede to k růstu úroků, kterou budou muset zaplatit za své vlastní dluhy. Takový vývoj se těmto státům nelíbí a proto eurobond nechtějí.

Mezi zastánci eurobondů jsou pochopitelně také evropské instituce v čele s Evropskou komisí. Je to logické. Emitování eurodluhopisů by jednoznačně znamenalo výrazné posilování jejich moci. Dosud totiž evropské instituce hospodaří s relativně malými částkami ve výši cca 1% HDP a navíc pouze v rámci vyrovnaných rozpočtů. Možnost vydávat eurodluhopis a navíc ještě rozhodovat o jeho rozdělování mezi členské stávy je snem každého eurokrata v Bruselu. Právě proto Barroso na eurodluhopis tak tlačí. Konec konců je to mimo jiné také bývalý premiér zbankrotovaného Portugalska.

Jak to s EUROBONDEM dopadne bude velmi zajímavé sledovat. Bude to závod s časem, protože státy jižního křídla budou muset během následujících měsíců refinancovat obrovské objemy dluhopisů a úrokové sazby stále rostou. Provádět utahování opasků se tváří v tvář domácímu publiku nikomu nechce a tak to ještě zkouší tak, že pošle účet k proplacení směrem na sever s průvodním dopisem o "evropské solidaritě". Nechají si to severoevropané líbít a zaplatí to? Na to by dnes neuměl dát jasnou odpověď asi ani James BOND.