Velká Británie je zemí, jejíž politické klima výrazně spoluurčují dva dlouhodobé faktory – hluboce zakořeněný většinový systém a ustálené chování značné části elektorátu. Tyto trendy pochopitelně posilují model dvou velkých stran, udávajících směr vrcholné politiky Spojeného království.
A tak dlouhá léta byla politická aréna hrdého Albionu jakýmsi ringem konzervativců a liberálů, přičemž po druhé světové válce vystřídali liberály sociálně demokratičtí labouristé.
Když po loňských parlamentních volbách došlo k vynucenému vytvoření koaliční vlády konzervativců a liberálních demokratů, působilo to v anglickém politickém systému asi jako zjevení Homera Simpsona na vídeňském plese v opeře.
Čtěte také:
Europoslanec Farage: Klaus je největším státníkem Evropy
Nigel Farage: Evropská unie směřuje k totalitě
Evropská komise je plná komunistů, vyslechl si Barroso
Menších stran se ve Veké Británii vyskytuje povícero, avšak vzhledem k výše popsanému jim nemusí být v každodenní politické realitě přáno, navzdory občasnému slušnému výsledku. O tom, že jejich program ve společnosti přesto rezonuje, však svědčí obecní volby a zejména volby do Evropského parlamentu. U těch evropských je to pak poměrný systém, který umožňuje menším subjektům výrazně či méně výrazně bodovat.
A přesně takový je příklad Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP), která je v českém prostředí známá především díky projevům charismatického řečníka a břitkého glosátora bruselských nešvarů, Nigela Farage.
Jaký je ovšem původ, výstavba a současný stav UKIPu ? O tom si blíže povíme ve druhém díle našeho seriálu, mapujícího současnou autentickou pravici v Evropě.
Historický vývoj
Každý veliký požár bývá velmi často zažehnut malou jiskrou. Nejinak tomu bylo i při budování Strany nezávislosti UK. Její prehistorické prvopočátky můžeme vysledovat do roku 1991, kdy se zformovala Antifederalistická liga, poměrně malé politické uskupení, které stálo a padalo na tématu odmítnutí připravované Maastrichtské smlouvy (Tato smlouva po své ratifikaci roku 1993 v zásadě vytvořila současný model Evropské unie a mnohdy bývá označována za počátek přechodu k politické integraci Evropy).
Liga navázala kontakty s Hnutím za demokracii – podobně orientovaným subjektem – a snažila se oslovovat také členy a příznivce Konzervativní strany, znechucené politikou své domovské partaje po „řízeném odstřelu“ Margaret Thatcherové z jejího čela.
V roce 1993 představitelé Antifederalistické ligy, Hnutí za demokracii a několik zklamaných členů Konzervativní strany zakládá Stranu nezávislosti Spojeného království. I ta se primárně soustředí na problematiku evropské integrace. Můžeme říci, že jde o reakci na „vyměknutí“ Konzervativní strany, poté co její nový šéf John Major provádí odlišnou politiku vůči integračnímu procesu než „železná lady“.
UKIP se tedy vyprofilovala coby „thatcheristická“ strana, zastávající linii politiky Konzervativní strany osmdesátých let. Tepala hříchy nového vedení konzervativců ve vztahu k Evropské unii a na ostatní témata se příliš nesoustředila. Straně tak velmi dlouho chyběl celonárodní politický program v ucelené podobě.
Volební výsledky UKIPu v devadesátých letech působily vcelku zanedbatelným dojmem. První politický úspěch se dostavil v evropských volbách 1999, kdy obdržela 6,96 % hlasů a získala tři mandáty.
Tato událost přilákala k UKIPu určitou míru pozornosti, přičemž Konzervativní strana ji začíná brát na vědomí jako někoho, kdo v evropských volbách přetahuje část jejího voličského segmentu.
Nejdůležitějším je v historii UKIPu bezesporu rok 2004, kdy při dalších volbách do Evropského parlamentu obdrží (zdánlivě) neočekávaných 16,1 % odevzdaných hlasů a drtivě posílí svou pozici.
Volební zisk umožní představitelům UKIPu hrát prim při sestavování euroskeptické poslanecké frakce „Nezávislost a demokracie“, která sdružuje evropské pravicové euroskeptické formace od libertariánů přes thatcheristy po konzervativní nacionalisty.
UKIP je katapultována do centra krátkodobé ale intenzivní mediální pozornosti, v jejímž důsledku několik dosavadních sponzorů Konzervativní strany přesměrovalo svou podporu v její prospěch. Pochvalně se o „novém“ úkazu na politickém nebi Velké Británie vyjádřil taktéž vlivný ekonomicky analytik Tim Congdon.
Přibližně tou dobou získal UKIP zastoupení ve Sněmovně lordů, když dva peerové Konzervativní strany oblékli dres UKIPu.
Nutno ovšem podotknout, že tento vzestup byl umožněn novým kursem, který do Konzervativní strany vnesl nový předseda David Cameron, jímž byli mnozí přesvědčení konzervativci a skalní thatcheristé zděšeni.
Cameron zahájil „zelenání“ své strany, podpořil registrované partnerství, začal zdůrazňovat enviromentalistickou agendu a také další kroky, kterými přiblížil svou partaj k politickému středu.
Tím sice získal nemálo nerozhodnutých voličů, ztrácel však u „tvrdého jádra“. Těžila z toho právě UKIP.
Poněkud paradoxní epizodu představuje odchod prvního předsedy UKIPu a dřívějšího zakladatele Antifederalistické ligy Alana Skeda, který začal náhle obviňovat UKIP z pravicového populismu a xenofobie.
Roku 2006 je do čela UKIPu zvolen již šestý předseda. Nenbí jím nikdo jiný než charismatický europoslanec Nigel Farage. Ve své vizi slibuje udržení a rozšíření zisků v evropských volkbách a zároveň deklaruje, že hodlá přeměnit UKIP ve stranu s celonárodním britským programem a opustit ta její profilaci coby strany jednoho tématu (tedy EU).
V parlamentních volbách se tato snaha odrazí růstem počtu získaných hlasů přes hranici tří procent, je však jasné, že na národní úrovni čeká UKIP ještě mnoho práce.
Evropské volby roku 2009 potvrdí silnou pozici Strany nezávislosti. Ziskem ve výši 16,5 % přeskočí UKIP labouristy a zařadí se na druhé místo za konzervativce. Svůj vliv si UKIP uchová i v domovské europoslanecké frakci, přejmenované mezitím na „Evropa svobody a demokracie“
Jejím předsedou byl opět zvolen Nigel Farage.
Ideologie a působení UKIP v politickém systému Spojeného království
Strana nezávislosti Spojeného království je typickou konzervativně liberální stranou anglosaského střihu. „Liberální konzervatismus“ není politický protimluv, nýbrž ustálený politologický termín. Jedná se o ideologii, která kombinuje konzervativní názory na společnost a politiku s libertariánským pojetím ekonomiky.
Zde je na případu UKIPu patrný vliv odkazu Margaret Thatcherové.
UKIP vystupuje rovněž z pozice obhájce britské státní suverenity, kdy prosazuje přímo vystoupení Velké Británie z EU. Zástupci UKIPu razantně odmítají také vytváření společných evropských armádních sil, přičemž deklarují svou věrnost mezistátnímu bezpečnostnímu principu, uplatňovanému v NATO.
Konzervativní stanoviska uplatňuje UKIP v otázkách multikulturalismu, imigrace a identity. Strana oficiálně razí koncepci „unikulturalismu“ a soudržné britské identity, postavené na občanském principu.
UKIP vešel ve známost rovněž kampaněmi proti zavádění nových identifikačních průkazů a za podporu domácí výuky. Představitelé UKIPu velmi citlivě reagují na veškeré návrhy zákonných úprav, které by vedly k plíživému okleštění tradičních britských občanských svobod jako nedotknutelnost soukromí či obydlí.
Vyhraněný postoj zaujala UKIP i v otázce enviromentalismu a módního trendu „boje proti globálnímu oteplování“. Její zástupci několikrát označili celý ekologický alarmismus za podvod, kvůli kterému rozhodně nesmí být omezován britský průmysl.
Pokud se jedná o oblast energetiky, UKIP je stoupencem rozvoje jaderné energetiky a hydroenergetiky. Alternativní zdroje jako větrnou či solární energii považují za neekonomické.
Obecně se dá říci, že UKIP vystupuje z pozice „tradic a zdravého rozumu“ proti „regulacím, abstrakcím a unifikačnímu šílenství“. Tento způsob vidění světa ji pak staví na víceméně společensky konzervativní pozice.
Shrnutí :
Název : Strana nezávislosti Spojeného království
Rok vzniku : 1993
Předchůdce : Antifederalistická liga
Aktuální předseda : Nigel Farage
Ideologie : liberální konzervatismus („thatcherismus“), euroskepticismus, společenský konzervatismus, ekonomický liberalismus
Poslanecká frakce v EP : Evropa svobody a demokracie (dříve Nezávislost a demokracie)
Volební zisk v posledních parlamentních volbách : 3,1 %
Historicky nejvyšší volební zisk v parlamentních volbách : 3,1 % (rok 2010)
Historicky nejnižší zisk v parlamentních volbách : 1,06 % (rok 1997)
Volební zisk v posledních volbách do EP : 16,5 %
Historicky nejvyšší volební zisk ve volbách do EP : 16,5 % (rok 2009)
Historicky nejnižší volební zisk ve volbách do EP : 1 % (rok 1994)
Marek Skřipský
http://www.ostrava-online.cz