Talmud není zdroj terorismu
Aby tak významný křesťanský představitel jako Michal Semín z Institutu Sv. Josefa mohl po tisíciletí vražedného křesťanského antisemitismu kázat Židům, že jim „chybí étos Ježíšova milosrdenství“, k tomu potřebuje hodně silnou hroší kůži, historickou amnézii a absenci studu. (čl. Izrael se chová jako terorista, MFDnes, 1.8.). To vše, a ještě notnou dávku ignorance a zlovůle pak potřebuje k tvrzení, že „Talmud má ve své povýšenosti vůči Nežidům mnohem blíže k islámu než ke křesťanství“.
Kdyby si jako poctivý teolog po vzoru renesančních papežů, kteří dávali talmud tisknout, než jej začala pálit svatá inkvizice, dal trochu námahu přečíst si aspoň některou z publikovaných a běžně dostupných anglických, francouzských nebo německých talmudických antologií, dověděl by se v kostce toto:
Talmud je souhrn debat přibližně tisícovky rabínů odlišných názorů, sepisovaných během pěti staletí a uzavíraných demokratickým většinovým hlasováním tom, který názor se má stát zákonem či doporučením k jednání. Ve všech těchto závěrech převládá pokora vůči Tvůrci a Jeho tvorbě. Nikde v těchto závěrech se nevyjadřuje povýšenost, pouze se žádá distance od nezákonných, nemorálních nebo nečistých praktik pohanů – proti nimž ostatně brojí i křesťanství.
Ve všech obecných lidských vztazích – etika, obchod, politika, soudnictví – talmudické závěry přikazují Židům se chovat k Nežidům stejně jako jeden k druhému. Absolutně závazný zákon z traktátu Chullin 94a praví:
„Tóra zakazuje Židovi klamat jakoukoli lidskou bytost, Žida či Nežida.“
A ještě přesnější uzákonění v traktátu Jerušalmi, RošHašana 57a zní:
„Před trůnem Tvůrcovým není žádný rozdíl mezi Židem a Nežidem.“
Dokonce podle některých závěrů se má Žid vůči Nežidům chovat ještě lépe, a to ze tří důvodů. Jedním je udržování míru, druhým je nepoškozování pověsti všech Židů, s vědomím, že neetický čin jednoho Žida se v očích mnoha Nežidů často stává stereotypem všech Židů. Platnost těchto zákonů se smí pozastavit jen když Nežid ohrožuje Židův život.
Základním etickým zákonem, který vyslovil rabín Hilel sto let před Ježíšem je „nečiň jiným, co nechceš, aby ti činili“. Z něho pak vycházejí všechny ostatní etické zákony, které, jak Talmud zdůrazňuje, musí vyjadřovat univerzálnost obecně lidského chování. Místo v životě věčném Talmud uznává všem Nežidům, kteří žijí podle sedmi základních Noemových přikázání, jak je shrnuje traktát Avoda Zara 8.4:
Usilovat o spravedlnost. Nezbožňovat hmotné modly. Nezneužívat náboženství k zlým činům. Neprovozovat sexuální zvrhlosti (krvesmilství, pedofilii, bestialitu). Nevraždit, nekrást a nejíst z ještě žijícího zvířete.
Vztah k Nežidovi se tedy vždy má řídit tím, co činí, nikdy tím, co je.
Talmud přikazuje pěstovat schopnost rozlišování mezi dobrými a zlými činy, přičemž definicí dobrého činu je to, jak přispívá ke zlepšování světa. Přiděluje každému odpovědnost za činy nejen vlastní, ale i činy druhých, na něž má vliv. Viz traktát Šabat 54b:
„Kdo může zabránit spoluobčanům v konání zla a nezabrání, je odpovědný za jejich zločiny. A jestliže může zabránit celému světu v konání zla a nezabrání, je odpovědný za zločiny celého světa.“
S vědomím, že psychika každého člověka obsahuje sklony k dobru i sklony ke zlu, mezi nimiž má svobodnou volbu, ukládá Talmud člověku povinnost se neustále v nových situacích učit rozeznávat mezi dobrem a zlem, etické principy neustále studovat denně je praktikovat.
Jestliže v očích významného křesťanského představitele tyto principy nemají nic společného s křesťanstvím, pak Bůh křesťanství ochraňuj.
MF Dnes 3.8. 2006