Omlouvám se prostitutkám. Hrají mnohdy víc fér a jsou prospěšnější, než řada politiků
Ze soutěže idejí udělaly politické strany soutěž v prostituci
Politické strany mají být založeny na soutěži idejí. Jakmile přizpůsobují své bytí veřejnému mínění, je jejich další existence zbytečná. Pak už nejde o ideje, ale o soutěž „kdo se umí víc ohnout, aby zůstal“.
Založení politické strany má být primárně iniciativou zdola. Sejde se parta lidí, kteří vnímají maximum věcí a dění napříč životem podobně, a kteří mají ambice nesedět v hospodě a jenom kecat o tom, jak je něco blbě. Založí subjekt a snaží se svou činností získat pro své ideje co největší počet lidí tak, aby ve volbách uspěli a získali na základě mandátu příležitost. V takovém systému, tedy v systému soutěže idejí, má smysl existence politických stran. Neuspěje-li politická strana při své existenci s prosazením svých idejí, přičemž je jen na síle a odhodlání jejích členů, jak dlouho bude připravena a ochotna své ideje prosazovat (tedy zda třeba jen jeden rok nebo roků deset), nemá je ohýbat podle veřejného mínění. Měla by skončit, ne se zpronevěřit.
Jakmile se ze systému soutěže politických stran o ideje stane soutěž o počet jakýchkoli voličů ve stylu ber kde ber (jako je tomu nyní), kdy strany svou činnost staví na průzkumech veřejného mínění, ztrácí taková soutěž smysl. V takovém případě jde jen o účelovou existenci subjektů, jejichž cílem je ovládat jiné, nikoli jim sloužit, a být PR a lobbyistickou agenturou některých, kteří na tom vydělají, ovšem za peníze všech ve formě příspěvků ze státního rozpočtu na činnost. Při cestě za cílem jsou pak takové subjekty ochotny, bez rozdílu toho, co jejich představitelé říkali dříve, říkat v průběhu času něco úplně jiného. Když srovnáme reálné pojetí provádění politiky parlamentních stran za posledních dvacet let s tím, jaká oficiální východiska měly při svém založení, žádná na svých základech nezůstala. Logika, férovost a čest by velely k vlastnímu ukončení činnosti, než se ohýbat a jít za prachy.
Systém soutěže politických stran není špatný. Za jeho úpadek nemůže systém sám, ale jeho dosavadní protagonisté. Znásilnili a zprznili už hodně pojmů a významů slov a činů. Z tolerance se stala pod sankcí vymahatelná povinnost, z války udělali nástroj pomyslného dobra, z lidských práv špinavý kšeft pro vyvolené, solidarita už dávno není svobodnou volbou z přesvědčení, ale prostředkem k vydírání, zatímco například z pomoci dávno vyprchal její jistě žádoucí základ, tedy dobrovolnost. Stejně tak, s cílem vlastního prospěchu, zprznili i soutěž politických stran. Soutěž, v jejíž férovost už věří málokdo. Účelová a vědomá absence idejí v nejvyšší politice je přitom jedním ze základů nejistoty ve společnosti a neurčitosti při výkladu pojmů, o které pak vedou lidé zbytečné a čas beroucí spory. Brousí nože proti sobě samým a s prohlubující se frustrací prohlubují i nedůvěru mezi sebou. Dobro a zlo přestaly v rámci umělé politické korektnosti existovat a současná politická elita se bojí jako čert kříže doby, kdy by tomu mělo být jinak. Mohlo by se totiž snadno stát, že by byla konečně vidět jejich osobní a nikým uměle nesdílená odpovědnost.
Ideje z hlav lidí však nikdy nezmizí. Buď budou mít šanci na účast v soutěži otevřené, nebo si najdou jiné metody a cesty. Současná politická elita buď přestane házet idejím klacky do cesty a vrátí jim v systému dobrovolně, byť pod jistým společenským tlakem, prostor v soutěži, nebo je ideje klackem smetou. Nic mezi tím není a je jen otázkou času, kdy přijde bod zlomu u jedné z variant. Do té doby tu bude pokračovat místo soutěže idejí jen soutěž v prostituci.
PS: Omlouvám se prostitutkám. Hrají mnohdy víc fér a jsou prospěšnější, než řada politiků.