Antidiskriminační zákon – pomoc slabším, nebo převrácení práva?
Před listopadem 1989 jsme zavádění „pozitivní diskriminace“ považovali za „pouhý“ omyl Západu, který neprožil komunismus, který chtěl konstruovat – podle apriorních představ – lidskou společnost. Dnes se i u nás – po této tragické zkušenosti – bohužel také vážně debatuje o stejných věcech, např. o tom, že by školy a úřady měly přijímat zaměstnance „vyváženě“ podle rasy, věku či pohlaví. Leccos nám v tomto smyslu navíc nařizují Evropské směrnice.
Tzv. antidiskriminační legislativa je – a nemůže tomu být jinak – založena na velmi sporných zákazech a příkazech. V mnoha ohledech jde proti principům volného trhu, proti nedotknutelnosti vlastnictví a proti lidské svobodě. Dalo by se též říci, že je tato legislativa je typickým projevem evropeismu (viz můj esej „Co je to evropeismus“, CEP, duben 2006) a posunu k postdemokracii (viz sborník CEPu č. 44).
Z těchto důvodů CEP uspořádal seminář „Antidiskriminační zákon – pomoc slabším, nebo převrácení práva?“ a vydává sborník se stejným názvem.
V části A sborníku uvádíme tři reprezentativní vystoupení ze zmíněného semináře. Sociálnědemokratická poslankyně Anna Čurdová hájila antidiskriminační zákon schválený Poslaneckou sněmovnou z tradičního feministického pohledu. Robert Holman kriticky hodnotil pokusy státu zavádět „pozitivní diskriminaci“ a zakazovat „diskriminaci“ na trhu pohledem profesora ekonomie. Zcela podle očekávání říká, že pokus nařídit stejné mzdy pro muže a ženy by nutně vedl k vyšší nezaměstnanosti žen. Miroslav Macek se na diskriminaci podíval ze svého, specificky mackovského „medicínského hlediska“. Podle něj je boj za „antidiskriminaci“ projevem frustrace.
Do části B jsme zařadili čtyři doplňkové texty, které se zabývají ať již zmíněným zákonem, nebo fenoménem legislativy diskriminace obecně. Student právnické fakulty Martin Froněk podává zajímavý výklad problému diskriminace z pohledu rakouské školy ekonomie a školy veřejné volby. Poslanec Marek Benda kritizuje extenzivní pojetí zákazu diskriminace a přimlouvá se za implementaci evropských směrnic co nejméně škodlivým způsobem. Přetiskujeme i článek Petra Macha odmítající antidiskriminační legislativu z hlediska svobody volby a esej Marka Loužka o ideologii feminismu.
V části C přinášíme plné znění Antidiskriminačního zákona, který předložila v uplynulém volebním období skupina poslanců. Zákon letos vrátil Senát s řadou připomínek zpět Poslanecké sněmovně, kde jeho zastánci neměli 101 hlasů nutných k přehlasování Senátu. Zákon je tedy v této podobě mrtev, ale mrtvé není téma. Bez antidiskriminačního zákona nám hrozí absurdní žaloby u Evropského soudního dvora a sankce ze strany Evropské komise, je tudíž pravděpodobné že příští vláda, ať již bude jakákoliv, bude antidiskriminační zákon v nějaké podobě opět navrhovat. Uvádíme proto v plném znění i vybrané bruselské direktivy.
Legislativa obvykle znamená zákaz nebo příkaz, nějakou formu omezení svobody. Nejinak je tomu v případě tzv. antidiskriminačního zákona, i když by si povrchní pozorovatel mohl myslet, že uvedený zákon jen pomáhá. Jak ukazuje ekonomická věda, vždy existují i důsledky neviditelné na první pohled a ty by v případě antidiskriminační legislativy mohly být nejbolestivější právě pro lidi, kterým chtěl zákonodárce pomoci. V nynější záplavě regulační legislativy by ani tato problematika neměla uniknout naší pozornosti.
Václav Klaus, sborník CEPu č. 49/2006
www.klaus.cz