Přežije Amerika rok 2050 ? Imigrace v USA
„Roku 376 dorazila velká skupina gótských utečenců k dunajské hranici impéria, žádajíce zde o azyl.Nakonec, v rozporu s ustálenou římskou politikou, byli vpuštěni, aniž došlo k jejich podmanění.Povstali a za dva roky v bitvě u Hadrianopole porazili a zabili císaře Valense – jednoho z těch, který je přijal- a to s pomocí dvou třetin jeho vlastní armády.“
Tak píše oxfordský autor Peter Heather ve své knize Pád římského impéria. Nová historie Říma a barbarů“ která přesvědčivě ukazuje, že Valensovo přivítání Gótů bylo rozhodnutím, které zpečetilo osud impéria.
Zatímco nás titulky z předních novinových stránek informují o více než pěti milionech dalších přistěhovalců, proniknuvších do Ameriky v posledních pěti letech, sami nyní vidíme a to optikou černých brýlí, jak Amerika končí.
Máme zde již šestatřicet milionů imigrantů, což je téměř stejné číslo jako u všech těch, co přibyli roku 1607 z Jamestownu až po dobu vlády JFK. Hostíme také dvanáct milionů ilegálních přistěhovalců, to je tolik jako všichni židé, Angličané a Irové, kteří přišli během uplynulých čtyř set let.
Za dobu úřadování George W. Bushe bylo dopadeno šest milionů vetřelců, kteří narušili naši jižní hranici. V průměru jeden z tuctu již má záznam v trestním rejstříku. Za nimi, vyčkávajíc zda Bush udělí další amnestii, nebo začne chránit hranici, leží svět čtyř až pěti miliard dalších lidí, jejichž průměrný příjem je často nižší než těch z Mexika.
Poslední rok bylo zadrženo sto pětapadesát tisíc „OTMs“ ( other than Mexicans – nemexičtí přistěhovalci – pozn.překl.) z latinské Ameriky Středního východu či Asie. Čtyři z pěti nikdy nestanou před soudem. Zmizí prostě mezi námi.
Tato astronomická čísla se vymykají jakémukoliv historickému standartu, přičemž smýšlení těchto lidí je odlišné od generace Ellis Islandu (ostrovu, kde dříve probíhaly první imigrační procedury s přistěhovalci v USA – pozn. překl.).
Prvního května pochodoval téměř jeden milion hispánců pod mexickými vlajkami ulicemi Los Angeles a žádal udělení amerického občanství pro ilegální přistěhovalce. V Mexico City členové strany PAN demonstrovali společně s komunisty a „subcommandantem“ Marcosem, aby vyjádřili solidaritu svým soukmenovcům v Americe.
„Při vší úctě ke strýčku Samovi“ deklamoval jeden z mexických televizních reportérů „toto ukazuje, že Los Angeles nikdy se nikdy neubrání tomu, aby bylo naše.
Respektovaný mexický vědec Sergio Sarmiento k tomu dodal, že pokud „ Mexičané zahájili reconquistu území, které jim Spojené státy silou odňaly mezi lety 1835 až 1848, měli by poděkovat za fakt, že jim to dovolili sami Američané.“
A přesně to jsme udělali. Roku 1994 Kaliforňané usilovali o zpomalení invaze pomocí usnesení číslo 187, které chránilo americké občany a legální přistěhovalce. Poté co usnesení 187 přesvědčivě zvítězilo v místním hlasování, smetl ho ze stolu federální soudce.
„Art“ Torres, předseda Demokratické strany v Kalifornii nad tím zajásal : „ Usnesení 187 bylo posledním zalapáním po dechu ze strany bílých kalifornských Američanů.“
Zdá se, že tak tomu skutečně bylo.
V devadesátých letech, vůbec poprvé od příjezdu Španělů do Ameriky, anglosaská populace v Kalifornii poklesla. Rodilí Kaliforňané odcházejí přes hory zpět do vnitrozemských míst, odkud přišli jejich dávní předkové. Z hlediska etnického původu, Kalifornie a Texas jsou již téměř zeměmi třetího světa. Jen sami hispánci představují pětadvacet procent obyvatel Arizony, čtyřiatřicet procent obyvatel Kalifornie a Texasu a celých třiačtyřicet procent obyvatelstva státu Nové Mexiko. Rostoucí je rovněž jejich zastoupení v populaci Nevady, Colorada a Utahu, tedy všech států, odňatých kdysi Mexiku.
Etnický šovinismus v barrios ( předměstských mexických čtvrtích – pozn. překl. ) je velmi útočný. Stejně jako v případě hnutí Evo Moralese v Bolívii a Ollanta Humala v Peru, v těchto čtvrtích se stále častěji rozlišuje na „domorodý lid“ a „ evropské okupanty“ Tři z pěti Mexičanů věří, že americký Jihozápad je ukradenou zemí, která patří Mexiku.
Podle předběžného odhadu Úřadu pro sčítání lidu bude roku 2050 v Americe žít sto dva milionů hispánců, silně koncentrovaných právě na Jihozápadě.Etnické, jazykové a kulturní znovudobytí amerického Jihozápadu se tedy zdárně vyvíjí.
Jak píši ve své nové knize Stát v ohrožení. Invaze třetího světa a dobytí Ameriky ,George Bush může vstoupit do historie buď jako člověk, jenž ztratil rozsáhlá území vybojovaná pro Ameriku Jamesem Polkem, anebo jako ten kdo odmítne zaplatit takovou daň a zastaví tuto invazi, která zapříčinila balkanizaci a rozložení jeho země.
Je nám tvrzeno, že se nemusíme obávat. Tavící kotel dokáže zázraky. Za jednu generaci budou miliony příchozích asimilovány a amerikanizovány, stejně jako miliony těch, kteří kdysi přišli do Ellis Islandu.
Taková naděje je klamná. Tavící kotel je totiž zničen. Naše elity ho chtějí navždy rozbít, protože ony již déle nevěří v asimilaci – obětovaly ji na oltář rozmanitosti. A miliony cizinců si ponechávají jejích původní jazyk, kulturu, identitu a věrnost k mateřské zemi, nikoliv ke Spojeným státům.
V kalifornských kampusech již jsou separovaná společenství, bratrstva, studentská centra i separované promoce pro asijské, hispánské a černé studenty.
Z cizích zemí, kultur a civilizací k nám nekonečně proudí desítky milionů lidí, kteří nikdy nebyli asimilováni do amerického národa a mohou již v polovině tohoto století přivodit konec Ameriky jako jednoho národa a jednoho lidu. Proč přijímáme takové riziko ?
Pat Buchanan
Přeloženo z originálu „Will America survive to 2050 ?“
Zdroj : www.theamericancause.org
přeložil Marek Skřipský