Nizozemské memento. Omezujme imigraci.
Novou nizozemskou vládu pravděpodobně sestaví přistěhovalci. Zdá se vám takové vyjádření podivné? Pak vězte, že daleko od pravdy není. Do nizozemských voleb zbývají necelé tři měsíce. Favoritem je levicová Strana práce a tu hodlají masivně volit přistěhovalci. V zemi tulipánů tak zřejmě dojde k jevu, před kterým varovali a varují mnozí. Masivní a nekontrolované přijímání přistěhovalců způsobuje, že jejich počty začínají následkem toho dosahovat počtů původních obyvatel (v Nizozemsku je pouze muslimů z celkového počtu 16 milionů obyvatel 1,6 milionu). Drtivá většina přistěhovalců pravici nevolí, protože ta je tradičně spíše pro přísnější imigrační politiku, konzervativně založení politici a starostové měst odmítají výstavbu mešit a vůbec takové soužití imigrantů s domácími obyvateli, které je založeno na konceptu multikulturalismu, či pozitivní diskriminace menšin.
Jenomže zde začíná bludný kruh. Levice následkem volební podpory ze strany přistěhovalců stále sílí, je u moci a proto nadále podporuje liberální imigrační zákony a přijímá přistěhovalce ve stále větší a větší míře. Proč se levice těší podpoře přistěhovalců je zapříčiněno hned dvěma faktory. Za prvé jde o spokojenost té části přistěhovalců, kterým se spíše než pracovat vyplácí žít na úkor státu pomocí sociálních dávek, to je však běžný jev, se kterým se koneckonců setkáváme i v České republice. Problém však nelze zúžit jen na zneužívání sociálního systému, spousta přistěhovalců pracuje a podívali-li bychom se na statistiky, čísla by tak jednoznačně možná nemluvila. Zde vstupuje do hry druhý faktor. Mnoho přistěhovalců pracuje a mnozí mají velice slušnou práci (včetně podnikatelů které bychom také našli) a přesto se cítí odcizeni a velice mnoho jich podléhá vábení náboženských fundamentalistů, jestli jimi již nejsou. Na vině je koncept multikulturalismu, jehož implementace začala před několika lety v naivní víře v docílení „pestré společnosti“. Mnozí z této iluze dnes začínají procitat, avšak jedni, kdo se jí stále drží, jsou právě levicoví politici a strany. V nastalé situaci, kdy většina pravicových sil volá po opuštění tohoto konceptu a po příchozích imigrantech začíná vyžadovat přísnou loajalitu k státu a důraz na dodržování místních hodnot, dochází ke kolizi (například uveďme neslučitelnost západní odluky církve od státu se zásadami islámu) a je jasné, že přistěhovalci (mluvíme především o muslimských) podporují levici. Toto je velký problém, který bude mít mnoho důsledků a zakonzervování politické scény levicí ve spojení s přistěhovaleckými nátlakovými organizacemi je jen předzvěstí.
"V Nizozemsku se blíží doba, kdy bez podpory imigrantů nebudete moci ničeho dosáhnout. Přistěhovalci a jejich potomci už dnes tvoří v Rotterdamu 47 procent obyvatel a každý ví, že mají mnohem větší porodnost než rodilí Nizozemci," říká holandský muslim Brahim Bourzik. Výrok nesnášenlivý a jasně namířený proti západní civilizaci, avšak bohužel pravdivý. Je smutné, kam to země s tak bohatou tradicí, dějinami a kulturou svým bezbřehým liberalismem dotáhla. Následky si však brzy ponese, dokonce již plody své „práce“ sklízí. Vraždy filmařů a politiků za vyjádření názoru, strach obyvatel vycházet v noci na ulici, to všechno byl zřejmě začátek. Nizozemsko je pravděpodobně se svou legalizací euthanasie, drogami, homosexuálními sňatky, povolením činnosti straně pedofilů, multikulturalismem a všudypřítomnou politickou korektností, podobně jako belgický soused, skutečným archetypem v mysli mnohých intelektuálů uhnízděné vize „pokrokové, humánní a pestré společnosti“. Nezbývá než se zeptat, jak zmínění architekti hodlají skloubit například podporu homosexuálů s přizpůsobováním společnosti islamistům. Po jejich eventuálním vítězství by byly sexuální menšiny asi první škrtnutou položkou na „seznamu nevěřících nepřátel“, další by samozřejmě následovaly.
Vím, že Nizozemsko je relativně daleko a mnozí nad touto zprávou (byť je v nitru třeba rozhořčí) jen flegmaticky mávnou rukou a zítra si na ní již nevzpomenou. Co však dnes není, zítra může být. Svět je globalizovaný a stejně jako technické vymoženosti k nám dorazí i všemožné „výdobytky doby“. Nizozemský příklad je explicitní ukázkou zhoubnosti multikulturalistické politiky a toho, jakých nedozírných následků může její realizace dosáhnout. Situace v Nizozemsku by měla varovat nejen „prosté“ občany, ale také pravicové strany, které civilizační otázky dlouhodobě podceňují, či přímo ignorují. Pokud se pravicové strany (v ČR jmenovitě ODS) zbaví politicky korektních předsudků v otázkách imigrace, začnou se jim systematicky věnovat a především realizovat adekvátní kroky (omezení imigrace, důraz na jazykové zkoušky, opuštění konceptu multikulturalismu, důraz na asimilaci imigrantů atp.), mohou zabít až tři mouchy jednou ranou. Nejenom, že přispějí k obraně tradičních hodnot západní civilizace, ale také za předpokladu ekonomického růstu si zajistí potřebný elektorát (levice jej bude mít „omezeným přísunem“ neustále nespokojených vrstev zmenšený) a v neposlední řadě ubere témata mnohým tzv. populistickým stranám, které ač navenek deklarují svou pravicovost, rádi se pod vidinou ministerských křesel paktují spíše se stranami levé části spektra (případ Slovenska).