Evropský prezident jako předvolební blábol
V současném světě a především v současné Evropě není možné utvořit jednotný stát (jakési Spojené státy evropské), který by jednotně řešil problémy celé Evropy. Evropský kontinent je směsicí národů a etnických skupin, směsicí kultur a nevyvážených státních útvarů, která vyvolala a prožila ve století, jež právě minulo, dvě zničující světové války. Problémy, které ony války vyvolaly, bohužel zcela nezmizely a obávám se, že při necitlivých pokusech o jejich anulování vyvolají ještě hlubší rozpory, které mohou mít opět neblahé následky. To, co nám okamžitě po našem vstupu do Evropské unie předvedl Edmund Stoiber, je varující. A přitom se jedná o tu viditelnou a militantní část Evropy, a tím pádem méně nebezpečnou. Ekonomická nerovnováha, různá vyspělost obyvatelstva, diferencovaná politická a společenská stabilita, nejrůznější náboženské systémy a neřízená migrace z méně vyvinutých zemí (a určitě ještě řada dalších aspektů) dělají z Evropy nestabilní společenství. Z některých jejich částí především z východního bloku, které byly v posledních letech limitovány ve svém rozvoji, se stal výhodný prostor pro agresivní ekonomické výboje příslušníků hospodářsky vyvinutějších společenství.
Není nezajímavé zjištění, že fašistické a militantní projevy se v posledních letech množí, a to i ve společnostech, které se nám zdají být demokraticky stabilní. Tlak na jednotu EU, na srovnání kulturních, hospodářských a politických rozdílností by znamenal prudký nárůst intolerance.
Uvažovaná funkce evropského prezidenta je zcela nesmyslná. Evropa nemůže zavést prezidentský systém, ten by již z výše naznačených důvodů znamenal rychlou katastrofu. A bez prezidentského systému nemá evropský prezident žádný smysl. Jeho funkce by byla zcela formální. Nevím, proč bychom měli financovat evropského rukotřásníka a jeho dvůr.
US-DEU, která tuto funkci navrhuje a hovoří přitom o Václavu Havlovi jako možném kandidátovi, jedná zcela účelově. Ví, že její existence je spojena s účastí ve vládní koalici, kde plní funkci sice někdy protestujícího, ale vždy nakonec poslušného sluhy. Aby se zviditelnila, vetkla si do štítu evropské prezidentství Václava Havla. Má pocit, že odlesk Havlovy popularity padne i na ni. To je možná chybná kalkulace. Václav Havel je stále méně a méně populární. Ukazuje se, že jako prezident našeho státu podřizoval své jednání osobním zájmům, které navíc maskoval moralistními hesly.
Pokud Evropské společenství něco potřebuje, pak je to tým pragmatických, zároveň však citlivých odborníků, kteří by mohli z centrální perspektivy poukazovat na problémy, které v EU jsou a především které ji čekají. Možná i naznačovat určitá řešení. Všimněte si však, že se vyjadřuji podmíněně. Tento tým by nevládl. Podřizování se jednotné vládě je něco, co Evropa zatím neumí a nevím kdy umět bude.
Je třeba si všimnout, že silné evropské státy, především Německo a Francie, zneužívají své ekonomické a početní převahy k získávání stále většího počtu výjimek. To oprávněně vzbuzuje obavy malých států. Spěch, se kterým je EU sešívána v jeden celek, je až nebezpečný. Podobným způsobem, možná jen o něco naivněji, bylo po první světové válce sešito Československo. Ve svých švech bylo od začátku nestabilní a při první možné příležitosti se rozpadlo.
Vidím spojenou Evropu jako možné a snad i dobré východisko, ale způsob, kterým se uskutečňuje, za uspěchaný, účelový a tím i nebezpečný. Otázka evropského prezidenta je jen předvolebním blábolem.
Vyšlo v časopise 51 pro.