Konec právního státu v Evropě aneb jak je právní systém nahrazován šáríou
Letošní rok vejde do dějin jako datum, kdy západní Evropa přestala být právním státem bránícím dodržování zákona před organizovaným zločinem.
První šok ze zjištění, že jejich stát nehodlá bránit ani své demokraticky zvolené politiky, tím méně obyčejné občany, před vraždami a vydíráním, zažili Holanďané, když Holandsko odkázalo do vyhnanství poslankyni Hirsi Ali za to, že hájila práva svých muslimských spoluobčanek na ochranu před středověkou krutostí talibánských praktik zacházení se ženami. Místo aby své statečné političce po několika pokusech o vraždu a vražedných výhrůžkách holandské státní a soudní instituce poskytly zákonem zaručenou policejní ochranu, vykázaly ji z bytu, odebraly jí občanství a donutily ji emigrovat do Spojených států.
Druhý otřes právního státu a vlády zákona nastal v červenci v Německu, kdy musela po podobných výhrůžkách zavřít svou právnickou praxi a začít se skrývat prominentní berlínská advokátka, třiačtyřicetiletá Seyran Ates. Loni za statečnou obhajobu muslimských žen proti nuceným manželstvím a vraždám ze „cti“ získala cenu „německá žena roku“. Letos jí policie odmítla poskytnout ochranu po opakovaných vražedných výhrůžkách a střelbě, při níž byla ona zraněna a její kolega zabit.
Po Holandsku tedy i Německo všem dalo jasný vzkaz:
Evropští muslimové smějí se svými ženami zacházet, jak se jim zlíbí. Nucená manželství, otrocké postavení žen, mrzačení ženského pohlavního ústrojí a vraždy „ze cti“ nejsou pro Muslimy v Evropě trestným činem. Evropské soudy je nemohou soudit, protože se to žádný právník neodváží ze strachu o vlastní život. Muslimské ženy před perzekucí od svých mužů, otců, bratrů a imámů nikdo neochrání. K tomu, aby evropské právo pro někoho přestalo platit, stačí pár lidí zavraždit a dalším lidem vraždou pohrozit.
Je lhostejné, jaké nové imigrační a antiteroristické zákony se ještě v té či oné evropské zemi nebo pro celou EU vydají, jestliže stát, soudnictví a police nemají vůli jejich dodržování vynutit. Takže debaty o tom, zda tu či onde bude právo šarijá dříve nebo později zavedeno či ne, jsou bezpředmětné. V praxi se šarijá už provozuje a evropské zákony mu nedokáží zabránit. Vypuknutí anarchie afghánského stylu a nakonec nastolení náboženského fašismu stylu iránského už stojí v cestě jen tempo, jakým si ta či ona organizovaná skupina středověkých lupičů, vrahů a gangsterů osvojí každodenní praktiky vraždění a zastrašování kohokoli se jim zlíbí.
Západní Evropané bezmocně sledují, jak prohrávají a do exilu jedna po druhé prchají statečné ženy, které si troufly evropskou svobodu hájit. Slavná italská novinářka Oriana Fallaci, na kterou byl vydán zatykač ve Švýcarsku a v Itálii za „urážku islámu“, žila léta v americkém exilu, než se v září 2006 nakrátko vrátila už jen umřít na rakovinu v rodné Florencii. K ní teď přibyla Holanďanka Hirsi Ali. Britská historička egyptského původu píšící pod pseudonymem Bat Ye’or – jejíž práce podrobně dokumentují jednak podřadné postavení Židů a křesťanů v celém islámském světě po celé jeho dějiny, jednak současný průběh islámské okupace Evropy – žije ve Švýcarskou pod ochrankou. Ve Francii byla za ‚urážku islámu“ dokonce stíhána filmová hvězda Brigitte Bardot.
V Británii zatím obranu demokracie stále odvážně drží dvě novinářské válečnice z Daily Mailu – snad už posledního deníku, který si ještě troufá Británii otevřeně mediálně bránit. Jednou je bývalá válečná zpravodajka Anne Leslie, která před několika lety zahalená od hlavy až k patě do čadru navštívila desítky tajně se scházejících ženských skupin v Iránu a popsala jejich úděsnou otrockou situaci. S vědomím, že kdyby byly dopadeny, trest smrti by neminul ji ani ženy, které navštěvovala. Druhou je Melanie Phillips, jejíž pravidelné články a internetová stránka neúnavně informují o nezadržitelném postupu islamofašismu v Británii. A jejíž nejnovější knihu Londonistan, dokumentující Londýn jako organizační, finanční a intelektuální centrum světového džihádu, neměl odvahu vydat žádný britský nakladatel, takže musela vyjít v Americe.
Britští muslimové jim zatím vraždou nepohrozili, snad se vzpomínkou na to, jak Británie před dvěma desetiletími dokázala před trestem smrti za urážku islámu ochránit Salmana Rushdieho. A možná částečně i proto, že podle Phillipsové knížky mají džihádisté jakousi tajnou dohodu s britskými bezpečnostními jednotkami, že nebudou-li oni terorismem ohrožovat Británii, Británie je nechá na pokoji a nevydá zemím, kde jsou stíhaní. Tuto dohodu sice už sami porušili. Jenže od doby Salmana Rushdieho v Británii islamofašismus hodně posílil. Po úspěchu holandském a německém je pravděpodobné, že si odhodlání britského státu a justice otestuje znovu. Není vyloučeno, že i tyto dvě statečné ženy budou muset prchat. A na západoevropská média se snese totální islámská cenzura.
vyšlo v Euru