Nedivte se Vlámům, že volí krajní pravici
Představte si, že žijete v zemi, která má tak přísné hygienické normy, že si na dvorku nemůžete ani podříznout slepici. Ale při ramadánu si vaši muslimští sousedé klidně podříznou přímo v ulicích hlavního města 20 000 ovcí. Cestou do práce si platíte každý den jízdenku, ale party mladíků marockého původu jezdí zadarmo, a když potkají revizora, zbijí ho. To je dnešní Belgie. Připočtěte k tomu latentní napětí mezi Vlámy a Valony a úspěch krajní pravice ve víkendových lokálních volbách už pro vás zdaleka nebude takovým překvapením.
Zavřete oči a přežijete
Vlámský zájem (bývalý Vlámský blok) není příliš sympatická strana. Sice se hodně zkultivovala, ale nálepku rasistické a nesnášenlivé partičky jí už asi těžko někdo odpáře. Přesto jí v lokálních volbách volila třetina Flander.
Jak si to vysvětlit?
Třetina Vlámů přece nejsou holohlaví křupani v kanadách - ostatně Vlámský zájem volí třeba i ortodoxní Židé v Antverpách. Každý třetí Vlám nepatří k nezaměstnané frustrované dělnické mládeži, která obvykle tvoří voličskou základnu krajní pravici. Takže co je příčinou tak silné voličské podpory straně, kterou belgický politický establishment už jednou zakázal a označil za hlavní nebezpečí pro zemi?
Odpověď je jednoduchá
Vlámové volí tohle uskupení proto, že moc jiných možností jim už nezbývá. Belgický politický systém trpí nepotismem (hned čtyři současní ministři jsou dětmi předchozích ministrů) a navíc je rozdělen starým sporem mezi vlámsky komunikujícími Flandry a francouzsky hovořícím Valonskem. Hlavními faktory jsou ale obavy z rostoucího násilí přistěhovaleckých skupin a z neschopnosti státu vynutit si elementární pořádek.
Vezměme si pár příkladů. Starosta bruselské čtvrti Molenbeek vyzval policii, aby nepatrolovala v těch částech města, kde žije nejvyšší koncentrace muslimů. Důsledek? Chaos, bitky, vraždy a neoficiální vláda gangů v těchto "no-go zónách".
Pět, deset či třicet zapálených aut, zmlácené muslimky, které nenosily šátek, zápalné lahve vržené na nemocnici, to už není nic, co by se dostalo v Belgii do zpráv, protože je to na denním pořádku.
A policie?
I když někoho zatkne, dostane se brzy na svobodu. Resort spravedlnosti je v rukou socialistů a levice tradičně považuje zločin za vinu společnosti a ne konkrétního zločince. Může za to těžké dětství, nezaměstnanost, sociální vyloučení...
V duchu této teorie se v Belgii jako na běžícím pásu pouští z vězení doslova na čestné slovo. Vyvolalo to dokonce nejvážnější krizi federální vlády, protože i na koaliční liberály premiéra Guye Verhofstadta bylo příliš, když byl na čestné slovo (slíbil, že odjede z Belgie) propuštěn přes výhrady žalobce a policie třeba známý kosovský gangster Victor Hoxha.
Pouliční boj se stovkami mladíků nikdo nechce. Mohla by se narušit pracně budovaná idylka multikulturního soužití. To už se raději vyplatí zamhouřit nad lecčíms oči. Třeba i nad tím, že v Antverpách marocká mládež pravidelně mlátí příslušníky místní ortodoxní židovské komunity. Policie místo toho raději prověřuje stovky udání z rasismu.
Politická degenerace
Příklad Belgie je varující. Ukazuje, co se stane, když se vytratí čitelnost politických stran. Díky pestrobarevným koalicím, jejichž jediným cílem je udržet mimo hru Vlámský zájem, belgická politika degenerovala. Rozdíly mezi politickými stranami se stírají a politické elity pak působí jako jeden celek.
Jako celek, v jehož rámci není alternativa, a proto je nutné volit někoho mimo establishment. A to není pro životaschopnost demokracie dobré znamení.
Hospodářské noviny 12.10.2006