Vždyť proč má např. směrnice říkat, že v restaurační kuchyni má
být tekoucí teplá a studená voda, a proč má chodbami skleněných paláců
bloudit tolik úředníků. On totiž jejich počet bude narůstat, dokud národní
parlamenty neřeknou: „A dost!“ Parkinsonovy zákony totiž platí všude.
Jaké důsledky přináší rozhodnutí Evropské rady pokračovat v
ratifikaci euroústavy?
Evropská rada rozhodla, že nevystrčí hlavu z písku a odmítla realitu nejen
francouzskou a nizozemskou, ale podle průzkumů veřejného mínění i mnoha
dalších členských států
Pod pláštíkem evropských požadavků se na ministerstvech vymýšlejí vyhlášky, které snad nemají jiný cíl než znepříjemňovat českým firmám a
živnostníkům život nebo hlavně rozšiřovat pravomoci úředníků státu.
Pokud v Bruselu nepokrytě lobujete za prosazování nesmyslně přísných
ekologických regulací, je všechno v pořádku, i když zastupujete firmy, které na tom vydělají na úkor spotřebitelů, respektive když to děláte za jejich peníze.
A já zase sedím s pusou dokořán a rozumím všem těm optimisticky čekajícím na příspěvek tu na dálnici, tu na čističku, tu na lyžařský areál, či co ještě, a nestačím polykat nad tím optimismem. Nebude-li soutěže, a je jedno zda zemí, regionů, měst či firem, nebude razantní prosperity a Evropa usne a bude nadále ztrácet na Ameriku a bude čekat, až ji jihovýchodní Asie převálcuje a budeme se jenom koukat na přihlouplé tabulky, která země za kolik let dožene v příjmech průměr EU či OECD.
Zpátky k českému ševci. Když jsem mu psal ze slavnostního předávání návrhu ústavy Evropskému parlamentu, napsal mi trochu silná slova, která jsou pod čarou. Zemitě ale upozornil na to, že dalšími a dalšími regulacemi, byť ve jménu ochrany zaměstnání, jenom zrušíme další pracovní místa, protože práci zdražujeme.
Existuje silné podezření, že díky korupci a nepřehlednému účetnictví část těchto peněz končí v rukou teroristů.
Někdo se na mne kouká přes halu, která barák rozděluje na zasedací a kancelářskou část a ten někdo je Che Guevara v nadživotní velikosti na rudém podkladu, prostě revolucionář jak má být.
Jsem rozčarován stále víc. Čím? Jednoduše řečeno onou dnes už skoro všem vštípenou vírou ve schopnost z jednoho místa moudře rozhodovat skoro o všem a z jednoho epicentra vyřešit všechny problémy světa. Tuhle víru jsem nikdy neměl, žádná Moskva, ani Washington, ani Brusel za nás nikdy nic nevyřeší. Pouze nás může o něco obrat. Na Moskvu a naši devastaci s její pomocí se už zapomíná, Washington to vcelku nezajímá, ten nás potřeboval jako spojence ve válce, ale víza pro nás jenom přitvrdil, a Brusel skvěle vytváří dojem záchrany. Málokdo si umí představit, jak oněch cca 20 000 evropských úředníků běhá po chodbách, ale hlavně odkud, kam a proč.