Proti vrácení církevního majetku jsou jeho odpůrci předkládány tři argumenty. Církev prý není a nikdy nebyla takovým vlastníkem, který by mohl volně disponovat svým majetkem jako jiné právnické osoby, její majetek je de facto státním majetkem, protože stát církvi prostřednictvím panovníků majetek daroval a v důsledku toho si vždy ponechával právo omezovat její dispoziční právo s tímto majetkem. Jako druhý argument se někdy uvádí, že církev získala svůj majetek hlavně z pobělohorských konfiskací, což má v posluchači podvědomě vyvolat pocit morálního odsouzení církve za způsob, jakým k majetku přišla. A konečně je to tvrzení, že církevní majetek je majetek nadační, který lze církvi odebrat, kdykoliv není používán pro účely, pro které byl zřízen.