Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Zdá se, že Evropská unie uplatňuje svébytný typ ekonomického řízení. Regulace a dotace jsou rozbujelé a každý ví, že provoz Unie je extrémně korupční. Lidé s konexemi rovněž velmi bohatnou.
Standardní odpovědí bývá, že jde o členy Bilderbergské skupiny či Council on Foreign Relations. Mnoho lidí si také myslí, že svět řídí David Rockefeller (poslední žijící vnuk legendárního ropného magnáta Johna Davisona Rockefellera, pozn. red.). Ale, jak říkám, věnuji se spíše užším ekonomickým tématům než biografiím těchto lidí. Samozřejmě, mnozí teď opáčí, že to jsou jen konspirační teorie. Na druhu stranu je prostě pravda, že skupiny jako Bilderberg sdružují nejmocnější lidi planety. A je velmi naivní si myslet, že jediné, o čem se při setkáních baví, je, jakou četli v poslední době knížku či jaká se jim zamlouvá divadelní hra.
„Čeká nás drastická inflace. Je to prostě základní abeceda ekonomie: když se množství statků a služeb v ekonomice příliš nezmění, zatímco se zdvojnásobí množství peněz, odrazí se to ve vyšších cenách,“ říká Hans-Hermann Hoppe, profesor ekonomie, jenž do loňského roku působil na Nevadské univerzitě v Las Vegas.
Amerika má stále pověst "země svobody". Ne všichni by s tím souhlasili. "Záznamy dokazují, že špionážní činnost je prováděna proti milionu řadových Američanů, kvůli obavám z terorismu," řekl nedávno autorovi blogu Gerald Celente (viz článek), proslulý trendový prognostik z Kingstonu ve státě New York. "Řekl bych, že spíše než policejním státem je Amerika státem fašistickým. Fašismus totiž znamená sloučení zájmů státu a korporací."
Jsem velmi skeptický. A mohu říci, že bankovní rada se též staví velmi rezervovaně k tomu, abychom euro přijali v nejbližších letech. Nejen proto, že neplníme maastrichtské kritérium veřejných financí, ale přibyly i další důvody, jež prohlubují naši skepsi ohledně jednotné měny a které nebyly před rokem 2009 známy. Když k nám ze zahraničí dorazila ekonomická recese, ukázalo se, že je výhodné mít vlastní měnu. Znehodnocení koruny, k němuž došlo na začátku recese, pomohlo našim vývozcům. Když se srovnáme se Slovenskem, které už tou dobou euro používalo, reagovala tuzemská ekonomika pružněji - právě díky vlastní měně. Ukázalo se, že koruna nás chrání před důsledky takových vnějších šoků, jakým byla tato recese.
Nynější centralizace EU je hrozbou nejen inovacím a ekonomickému růstu, ale vážně ohrožuje i samu svobodu a demokracii.
Obama poměrně pravidelně prokazuje neschopnost elementárního ekonomického uvažování.
Having said that, it seems the EMU is still a quite uncertain project waiting only to be tested under conditions that may finally prove its fruitfulness. Or falsify it and, potentially, doom it. An outcome of this statement is that countries still using national currencies which are scheduled to adopt the euro should not hurry to do so until the convincing test proves the euro is a hardly falsifiable project (the accession treaties do not anyhow specify the time moment till that must the euro be adopted – for example, Sweden is, according to its accession treaty, obliged to adopt the euro, because it has no “opt-out” like Britain and Denmark, but, in the 2003 referendum, the adoption was not voted for by majority of Swedes and the country is still using national currency).
Už od roku 1994 je to nepřetržitý rituál. Auditoři Evropského účetního dvora (EÚD) vždy na sklonku roku odmítnou posvětit zákonnost hospodaření s prostředky rozpočtu Evropské unie (EU) za rok předchozí. Oficiálně udělují takzvaný „audit s výhradou“, což značí že byly nalezeny závažné účetní nepravidelnosti. Ani loni nebyla „tradice“ porušena – auditoři neodklepli čistotu rozpočtových výdajů za rok 2006 (kdy rozpočet činil celkem 107 miliard eur).
Lze argumentovat, že „švejnarovská“ ekonomie hlavního proudu má svoji vírou v měřitelnost lidského osudu mnohem blíže k sociálnímu inženýrství než volnotržní filozofie Klausova. Americký ekonom demiurgem? Proč ne, dle aktuálního výzkumu, se sedmnáct procent profesorů v USA nad padesát let (Švejnarova věková skupina) označilo za „levicového radikála“.
Nepřekvapí pak ani, že Klaus je v kampani zatím více lidský, intuitivní (říká alespoň nějaké názory), zatímco ze Švejnara čiší bezpohlavnost. Plave totiž zase uprostřed (tentokrát politického) hlavního proudu: jen nic nezkazit, vše matematicky precizně vyvážit.
Nic proti skvělým gyrosům či Turkům jako takovým, ale červíček hlodá. Hrají v íránských rádiích Madonnu? Zřejmě ne. Muslimové jsou v dnešní době, ať už chceme, nebo ne, naši nepřátelé. Pokud zemře větší počet Američanů v New Yorku nebo Evropanů v Madridu, řada z nich se svíjí v extatických křečích plných zvrácené radosti ve všech ulicích i uličkách blízkovýchodních měst i vesniček. Opravdu nepříjemné. Řešení? Je třeba oplácet podobnou kartou, jedině tak se můžeme chránit. Nelze donekonečna tlachat o kosmopolitně multikulturních světlých zítřcích.
Dnes se premiér dušuje, že již v roce 2010 – na konci příštího volebního období – budeme platit eurem. Ekonomové i Česká národní banka se unisono shodují: Vláda pro to téměř nic nedělá. Varovný prst zdvihla i Evropská komise: Z osmatřiceti podmínek nutných pro přijetí euroměny splnilo Česko jedinou – stanovilo předpokládané datum přijetí měny. Může nás těšit, že takoví Poláci se nezmohli ani na to.
Zrušte euro a vraťte národní měny! Až dosud bylo možno tyto a
podobné požadavky s poměrně chladnou hlavou zařadit do škatulky “Výkřiky
populistických politiků”. Nyní už to tak snadno nepůjde: Renomovaná banka
HSBC zdvihla ve své analýze prst a varuje, že evopská monetární unie funguje
tak špatně, že některé její státy mohou profitovat z návratu k původním
měnám.
„Kampaň“ je mrtva, nechť žije „osvěta“! Nerozumíte? Česká vláda
nedávno rozhodla, že vysvětlování eurounijních záležitostí bude i po krachu
dvou plebiscitů o Evropské ústavě financovat nadále. Již však nepoužívá
slůvko kampaň, nýbrž naprosto nezávadný pojem osvěta.
Pavel Kohout, analytik PPF, se na stránkách středečních Hospodářských novin vyjádřil nejotevřeněji. „Exploze zdanění a záplava regulací EU má za následek pokles potenciálního růstu německého HDP ze čtyř procent ročně v šedesátých letech na jedno procento ročně v současnosti.“ Dodává také, že charakter německé stagnace proto nemůže být chápán jako strukturální, nýbrž že se jedná o stagnaci, danou samotnými fundamenty německého hospodářství.
Spotřeba a investice jsou v Německu a Itálii bržděny zejména poměrně vysokou úrovní nezaměstnanosti. Relativní chabost těchto ekonomik nejvíce přispívá k hospodářskému zaostávání „eurolandu“ za ekonomikou USA. V posledních třinácti letech tak meziroční růst amerického HDP předčil ve dvanácti případech meziroční vzestup ve výkonnosti „evropské“ ekonomiky.
Britská ekonomika roste už delší dobu asi dvakrát rychleji než eurozóna. Míra nezaměstnanosti je na ostrovech ve srovnání se západoevropskou dvanáctkou zhruba poloviční a výrazně se liší i úrokové sazby. Dvě ekonomiky se podle expertů nesbližují, spíše naopak. Prospěch z toho má hlavně britská libra šterlinků.
Pád železné opony umožnil před čtrnácti lety oživit ideu silného bismarckovského Německa. Euforická doba, pangermánská očekávání a Kohlovy sliby „kvetoucích zemí“ učinily výtky některých ekonomů či dalších odborníků ke znovusjednocení neslyšitelnými.
18 článků (1 stránka, 20 článků na stránku)