Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Ta přebytečná či nedokonalá embrya se házejí do odpadků, zmrazují k budoucím pokusům, nebo rovnou předávají k dalšímu všelijakému genetickému křížení. Tak v laboratořích vznikají kreatury, jimž lékaři říkají hybridy, cybridy a chiméry. Hybridy jsou zvířecí vajíčka oplodněná lidským spermatem, cybridy jsou lidská jádra vložená do zvířecích buněk a chiméry jsou lidské buňky přimíchané do zvířecích embryí.
Degradujme naše vzdělání, zneuctěme naše hrdiny, odstraňme naše národní symboly, zrušme svoje národy a nahraďme je prázdnou identitou čehosi abstraktně prázdného, panevropského, všude stejného, vykořeněného z národních tradic, přepisujícího naše dějiny k nepoznání. A při němž nezbude v paměti nic, nač bychom ze svých dějin a svých kultur mohli být hrdí a co by nám stálo za to bránit. Nic, čemu byste se vy mohli přizpůsobit, čemu byste se od nás mohli učit. Jediné, co nám zůstalo svaté, je povinnost odsvětit všechno, co kdysi svaté bylo a co by ještě dnes mohlo svatostí zavánět.
Zatímco v Londýně imámové na tiskové konferenci oficiálně vyhlašují celoevropský kalifát, nová česká pravice řeší: Jaké doutníky Havel kouřil ve vězení. Který farář je kacíř. Který zpěvák lidových písní je vlastenečtější. Jak Američané sami provedli 11. září. Jak inkvizice nepronásledovala nýbrž chránila kacíře. Jak satanističtí zednáři persekvovali církev. Který papež zradil víru. Zda více lidí vzájemně povraždili katolíci či protestanti. O kolik milionů se přepočítali sčítači obětí holocaustu. Co je pravá víra a co blud.
Z norského masakru se nová evropská pravice (zkratkovitě označovaná jako „kontradžihád“) hned tak nevzpamatuje. Chtěl-li ji někdo zlikvidovat, těžko si k tomu mohl vybrat vhodnější zbraň než samozvaně pravicového psychopata masakrujícího evropské teenagery. Nic naplat, že Evropská pravicová blogosféra spěchala s distancujícími se vysvětleními nešťastníků, jejichž jmen zneužil k citacím ve svém spisu, dnes Nory přezdívaném „Sein Kampf“. Spoluúčastníkem jeho „křížové výpravy“ a spolupachatelem masakru se stává bezmála každý, kdo kdy někde upozornil na probíhající islamizaci Evropy a katastrofální výsledky multikulturalismu.
Politický konzervatismus se nechal levicí porazit, protože se většinou raději zabýval praktickými věcmi, než myšlenkami a ideály. Postoupil jí politické bitevní pole ne proto, že by se nechal přesvědčit jejími argumenty, ale protože byl příliš slabý, než aby jim ještě oponoval. Současné dělení na levici a pravici ponechává konzervativce v pasti frakcí.
Tak jsme americkým univerzitám darovali šest milionů eur na výuku „přínosů evropské integrace“. Jen tak z hecu. Ani o to nežádaly. Ale přijaly.
ZáložkaVyprávíme si opět o důmyslných metodách utrácení našich peněz, taktak stíhajíce tempo, jakým si je byrokrati Evropské unie vymýšlejí. A připomeňme si, že EU nemá na utrácení žádné jiné peníze než ty, které sebere na daních občanům a na pokutách a dovozních clech korporacím, které si to pak musí vzít zpět od občanů na zvýšených cenách.
Prožíváme krach půl století starého a všudypřítomného levicového přístupu ke vzdělání, v němž si jsou všichni rovni a nikdo nevyniká. Zanedbali jsme vzdělávání excentriků a géniů, bez jejichž výjimečné, uctívané a odměňované tvorby žádná civilizace nemůže vzniknout ani přežít. Chceme-li ještě krach zastavit a zvrátit, budeme k tomu ve vzdělávacích institucích potřebovat někoho pravicového. Hodně a možná až extrémně.
Podle židovského přísloví „když nemáš žádný problém, máš problém“ se nějaký problém vyhrabat musel. Odskákala to akce D.O.S.T., z níž už levicová hysterie uplácala fackovacího panáka. Židovské obci stačilo si do něho jen přikopnout označením za „fenomén, jehož petice a prohlášení jsou prostředkem prosazování neofašistických, šovinistických a xenofobních tendencí, nebezpečný nejen pro české Židy, ale pro celý demokratický vývoj ČR.“
Promrhané peníze se za to půlstoletí odhadují na nejméně bilion dolarů. Na mizérii obyčejných Afričanů nic nezměnily, zato ale pomohly udržovat u moci vlády zkorumpovaných lupičů. Tato číslice sčítává jen přímou pomoc západních vlád vládám africkým. Nejsou v ní zahrnuty další peníze posílané prostřednictvím nevládních agentur, které od občanů vybírají na různé účely soukromé příspěvky.
I přišel čas opět nakouknout do útrob EU a obdivovat ji, jak důmyslně utrácí naše peníze.
Nestává se často, že by proti výdajům Evropského parlamentu veřejně protestoval nějaký europoslanec (kálel by si, holt, do vlastního hnízda). Osamoceného Nigela Farage už ostatní poslanci berou s klidem jako kabaretního komika. A tak vyvalili oči a zakroutili hlavou nad naivitou finského a jinak dosud eurofilního poslance jménem Ville Itala podivujícího se nad tím, proč by do rozpočtu parlamentu mělo patřit i 722 „komunikačních stanovišť“ s výdaji 80 milionů eur ročně.
Podobně dopadli nedávněji Argentinci a Chilané, méně drasticky Francouzi a Holanďané. Nejnověji důchodcovské úspory vyrabovaly vlády maďarská a bulharská.
A dělá se to prostě proto, že to jde. A projde.
Před pár měsíci se za nás všechny naštval mediálně proslulý anglický kuchař Hugh Fearnley Whittingstall, který na rybářských televizních dokumentech spolupracoval a založil internetovou protestní kampaň žádající EU o zrušení nesmyslných kvót a rybích masakrů. Do poloviny února na ní měl 650.000 podpisů. Mezi naštvanými podepsanými je většina britských kuchařských celebrit, podnikatel Sir Richard Branson, anglický komik Stephen Fry, TV moderátor Jeremy Paxman a autor tohoto sloupku.
Že Lybijský hazard, do něhož Západ tak bezhlavě skočil, by mohl skončit něčím ještě horším a pro Evropu fatálnějším než je Kaddáfí, už napadlo leckterého komentátora. S tím i otázky, proč má chudnoucí Západ na vlastní účet řešit cizí občanské války a zda schválení lybijského zákroku arabskými státy a OSN nebyla nastražená past, která jej měla vtáhnout do další nevyhratelné války, ochudit jej o miliardy dolarů, poštvat proti němu další miliony muslimů, vyprovokovat dalších pár teroristických útoků a dát do pohybu invazi dalších milionů imigrantů.
DPH je vedle daně dědické ta nejnemravnější a nejlupičštější. Jednak proto, že občana okrádá o to málo, co mu zbylo z peněz už zdaněných, zesociálnězabezpečených a zezdravotněpojištěných. A jednak proto, že než se konečné zboží a služba dostane k občanovi, byl celý výrobní proces zdaněný několikanásobně.
Vyhnout se této dani může občan jen tím, že bude kupovat jinde, nebo nebude kupovat vůbec.
Sarrazinova náhlá popularita u Němců celého politického spektra (on sám je sociální demokrat) a u evropské „nové pravice“, jejíž vznik loni inspiroval Geert Wilders, do několika měsíců vylekala kancléřku Merkelovou k slavnému objevu, že multikulturalismus v Německu selhal. Po ní s tímtéž přišli Cameron a Sarkozy.
Jenže jejich výroky pořád nic praktického neznamenají a žádná řešení nenabízejí. Merkelová z toho vyvodila závěr, že Německo se stává islámskou zemí a Němci si na to budou muset zvykat.
Podle podobného paragrafu, nedovolujícího faktuální obhajobu, jsou souzeni Geert Wilders v Holandsku a Elisabeth Sabaditsch-Wolffová v Rakousku. Tento paragraf tedy zřejmě už platí v celé EU. A mě najednou napadá toto: Jestliže je trestné psát o vraždách ze cti, pak musí být určitě trestné i psát o tom, že někdo je souzen za to, že psal o vraždách ze cti. I to určitě někoho urazí.
Takže v tomto případě je už relevantní otázkou jen to, zda tento můj trestný čin spadá pod Prahu 4, kde byl spáchán napsáním, nebo Prahu 5, kde byl spáchán vydáním.
Evropský parlament již počtvrté vypisuje cenu 5.000 eur za novinářskou práci, která „prosazuje lepší chápání institucí a politiky EU“. Protože už deset let prosazuji chápání úplně nejlepší, chci se na ni letos konečně přihlásit. Mám pro EU samou chválu a obdiv.
Hned v prvních pár týdnech roku zaslouží pochvalu za štědrost, s níž dvěma tisícům těch nejodpovědnějších a nejupracovanějších činitelů s měsíčními platy od pouhých deseti do pouhých dvaceti tisíc eur měsíčně dala v minulém roce tři měsíce placených prázdnin.
Perzekuce křesťanů v islámských zemích probíhá už desítku let za netečnosti západních vlád a informačního zatmění západních médií. Hanebné bylo mlčení médií při milionových masakrech v Súdanu. Přitom dnes máloco v mezinárodních událostech si vyžaduje větší pozornost.
Etnickou čistkou je ohroženo okolo sta milionů osob v nejméně deseti zemích. Donedávna nereagovaly ani církve. Vatikán se začal ozývat teprve loni.
Ti z nás, kdo věřili Bushovu a Blairovu nápadu na „vývoz demokracie“, si budou muset přiznat trpké zklamání a ostudný omyl.
V Afghánistánu se pod naším patronátem demokraticky obnovily středověké islámské zákony, od nichž měli Afgánci půl století pauzu a podle nichž teď odsuzují k trestu smrti muslimy, kteří přestupují na křesťanství. Demokraticky nastolený rádoby prozápadní prezident Karzai jedná s Talibánem a sjednává mu založení základny, zastupitelství (či čeho to vlastně?) v Turecku. Afgánští vojáci, spojenci tak pečlivě cvičení našimi, se zčista jasna proměňují v nepřátele.
To vám ti židáci opravdu tak drásají žaludek, že se nedokážete vystříhat takové laciné goebbelsovštiny? Dnes se proti nám všem vede úplně jiná válka než jsme si kdy dokázali představit a z Vašeho článku je jasné, že o ní stále nemáte ani vágní představu. Já ji už na vlastní oči znám z Londýna. Takhle se jí neubráníme nikdo.
166 článků (9 stránek, 20 článků na stránku)