Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Spíše než na frontální tlak směrem k zavádění demokracie ve třetím světě - kde by rozumnější politikou byla podpora liberálních institucí - bychom měli svou pozornost upřít na ochranu tradičního pojetí liberální demokracie ve Spojených státech a na obranu demokratického internacionalismu v zahraničních záležitostech. A to si žádá o hlubokou změnu v tradiční konzervativní příchylnosti k elitářskému omezování demokracie, což je postoj, který nám kdysi dobře posloužil, dnes však zvýhodňuje naše nepřátele a naše oponenty.
Demokracie je totiž víc než pořádání voleb, počítání hlasů a jmenování vítězů do úřadu. Než budou moci volební procedury vytvořit skutečnou demokracii, musí nejprve existovat společné politické uvědomění, jež dá vzniknout celonárodnímu veřejnému mínění, na které budou moci všechny politické strany směrovat svá prohlášení v diskusi, jež bude otevřená všem tématům, která voliči mohou pochopit. Krátce řečeno, musí existovat politická komunita, vůči které budou demokratické instituce a volení zástupci skutečně odpovědni.
As someone who believes in the possibility and virtue of a civilized nationalism and national identity, I congratulate you and your neighbors on achieving just that and in steadily reducing tensions inherited from the past. Let us examine one apparently obvious and self-evident principle, generally favored by conservatives, namely, that foreign policy should pursue the national interest. No European nation with a large Muslim minority is likely to reach agreement easily on what its national interest means in policy towards the Middle East. And the more multicultural the society, the more regions will become highly problematic for European policy-making.
TO SAY THAT we live in an age of nationalism is both a platitude and a provocation. It is a platitude because there are more nation-states in the world of today than at any other time in history. Decolonization gave birth to several score new nation-states in Africa and Asia from the 1940s to the 1970s. The collapse of the Soviet Union and the break-up of the Yugoslav Federation released a number of "new" old nation-states from communist imprisonment across Central Europe to Central Asia.
Aniž by si toho někdo příliš všímal, dostala se diskuse kolem imigrace v poslední době do úplně jiného myšlenkového kontextu. Důsledkem tohoto nového uvažování je to, že povinnost cosi změnit se přenáší z imigranta na hostitelskou zemi. Imigrace není pociťována jako významná událost v imigrantově životě - ten se prostě přesunuje někam jinam.První erupci podobného uvažování zosobňoval multikulturalismus, který důrazně oponuje tvrzení, že by se imigranti měli přizpůsobit kultuře a zvykům jejich nového domova.
Obtížněji řešitelné problémy vězí v domácí politice. Žije-li v Británii více než 2 miliony muslimů, pociťuje-li značná část z nich vůči Británii hluboký odpor (jak to naznačují volby) a mohou-li čtyři smějící se a žertující mladí muslimové projít Londýnem, aby zaútočili bombami na své krajany, pak britská města očividně skrývají mnohem větší počet potenciálních teroristů. Je to děsivý problém – i když možná ne o tolik větší než v Americe a ne tak strašný jako problém, jaký představuje větší a podle všech známek mnohem méně loajální muslimská diaspora ve Francii.
Demokracie a národní stát jsou siamskými dvojčaty politické teorie; demokracie zřídkakdy přežije bez svého dvojčete. Každý pokus vytvářet demokracii na principech multikulturalismu skončil buď nezdarem, nebo vyústil v hlubokou krizi.
Polovina států účastnících se první světové války - například
Rakousko-Uhersko nebo carské Rusko - byla mnohonárodními říšemi. Druhá
světová válka byla způsobena protichůdnými ambicemi dvou velkých
nadnárodních ideologií nacionalismu nepřátelských: nacismu s jeho vírou v
rasovou nadřazenost jako důležitější než národnost a komunismu s jeho vírou
v rovněž důležitější třídní faktory. A byl to místní patriotismus v Británii
a okupované Evropě, z něhož pocházelo odhodlání klást fašistickým ideologiím
odpor.
Druhá světová válka vyvrací euronacionalistické argumenty dokonce ještě přesvědčivěji, neboť byla zapříčiněna střetávajícími se ambicemi dvou velkých nadnárodních ideologií, jež obě jsou vůči nacionalismu nepřátelské: nacismem s jeho vírou v rasovou hierarchii překračující hranice národů a komunismem s jeho vírou v třídní hierarchii překračující hranice národů. Lokální nacionalismy v Británii a v okupované Evropě dodávaly jistou morálku potřebnou k odporu proti těmto zločinným ideologiím, zatímco euronacionalismus, tak jak v té době existoval, byl nacisty a jejich vichystickými kolaboranty používán coby ospravedlnění jejich strategických ambicí.
9 článků (1 stránka, 20 článků na stránku)