Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Vlastně je v tuto chvíli lhostejné, jestli se Havel na předvolební pódia ODS nakonec postaví, nebo ne. Jestli předseda a první místopředseda občanských demokratů vypouštějí balónky podobného typu, můžeme se zítra klidně dočkat vyhlášení předvolební koalice se zelenými. A pozítří se objeví nadšené články o Kjótském protokolu ve stranické CEVRO Revue.
Když se politika zbaví svého obsahu a zredukuje pouze na politický marketing, časem se nutně odpoutá od starých kořenů, aniž by získala nové.
ODS začala intenzivně pracovat na své sebedestrukci.
Je to tak. Ještě nikdy v posledních dvaceti letech nebyl duch doby tak vychýlen v Klausův neprospěch jako nyní – regulační zásahy do ekonomiky, centralizace Evropské unie a přijímání klimatických opatření, která prodražují ceny energií. To všechno jsou témata, v nichž prezident Klaus stojí proti všeobecné náladě elit. V opozici proti nim je klasický liberál, jenž varuje před riziky omezování svobody.
Důvodem častého rozčilení z jeho postojů totiž je, že ignoruje politickou korektnost. Prezident tak nemusí ani nic velkého pronést, stačí, když mluví tak, že mu lidé alespoň trochu rozumějí.
Topolánkovo vedení hrubě porušilo stanovy strany, tvrdí v souvislosti se sestavováním kandidátky do Evropského parlamentu René Franěk, člen oblastní rady ODS v okrese Nymburk, který usiluje o to, aby byl celý proces revokován.
Politické grémium stvořilo a výkonná rada v pondělí odsouhlasila kandidátku ODS do červnových evropských voleb. Na první pohled je podstatný jeden rys: kde chybějí pevná demokratická pravidla, nastupuje brutální manipulace s míněním členské základny. To je případ i této kandidátky.
Současná Socialistická internacionála Čtvrté říše, jak říkám rodícímu se evropskému impériu, inspirován výrokem Margarety Thatcherové z počátku devadesátých let, zcela v souladu se svými ideovými východisky také vychází z přesvědčení, že svobodu je nutno dávkovat těm blbcům dole jen po kapkách.
Vzhledem k absenci pravicového protipólu v evropském prostoru současně intenzivně pracuje na destrukci politického systému a civilizace, která byla na svobodě původně postavena. Jde totiž o to, že jak současní evropští marxisté, mezi něž se tak zdatně v posledních letech přiřadila naše konečně evropsky politicky korektní ODS, tak američtí neokonzervativci převzali nejen tezi trockistů a bolševických komunistů o vývozu revoluce jako jediného správného způsobu šíření dobra.
Německo si v podstatě vytvořilo monopol na projekt evropské integrace a velmi asertivně prosazuje svoji federalistickou představu EU ve všech nových členských zemích, včetně ČR. Pomocí nadnárodních politických skupin (EPP, PSE) a politických nadací (Nadace K. Adenauera, F. Eberta, F. Naumanna) implementovalo federalistický „mindset“ do hlav celé politické třídy zleva doprava ve všech těchto zemích, a to bez ohledu na to, zda je to pro ně výhodné. Výjimkou je část politické scény v ČR a Polsku, která je ovšem za to vytrvale z Německa kritizována.
Od svého zvolení koncem roku 2002 se Mirek Topolánek opírá o skupinu politiků a podnikatelů ze severozápadních Čech. Právě v severozápadních Čechách, ale i v některých částech Prahy vznikl nový fenomén takzvaných žoldáků. V devadesátých letech si každá strana zažila nástup mrtvých duší, tedy účelových členů, kteří měli vytvářet umělé většiny před různými nominačními konferencemi. V posledních letech se v severozápadních Čechách (a postupně i v dalších krajích) dostali do vedení orgánů ODS přímo podnikatelé, kteří zahájili masové nábory členů ve vlastních firmách. Během několika let vzrostla členská základna z dvaceti na třicet tisíc, přičemž realistický odhad je, že dva až čtyři tisíce z nich tvoří právě tito žoldáci.
Toto všechno zůstane odkazem Topolánkovy ODS, k jejíž očistě a přebudování nyní vyzývá sám její tvůrce.
Žijeme ve světě, který výrazně omezuje vnější vzrušení, jež nám život dává. Domnívám se, že mnohé poslankyně za Stranu zelených nahrazují svůj intimní život, včetně života erotického, politikou. Vytvářejí si koncept ideálního světa a chtějí ho uskutečnit už na zemi. Evropská komise a Europarlament jsou jediné instituce světa, kde pak mají šanci „ideálno“ naplnit ve formě legislativy. Jednoho rána přijde taková europoslankyně – nenalíčená a s mastnými vlasy – do parlamentu, shodí batůžek a položí na stůl úplně absurdní návrh zákona o zákazu nočních letů nad Evropou.
I kdyby byl v pátek nebo v sobotu zvolen prezidentem republiky Václav Klaus, za krátkodobého vítěze dvoudenního klání lze označit Jiřího Paroubka. Martin Bursík zapomněl na svůj povolební vzkaz nebrat Paroubkovi telefony, a naopak s ním navázal nefalšovaný polokoaliční vztah. Jiří Paroubek rovněž udělal půlkrok směrem k vlivnému politickoekonomickému světu, jejž reprezentuje předseda dozorčí rady ČSOB Jan Švejnar a který léta odmítal Paroubka jako osobu, s níž je možné si sednout k jednomu stolu.
Kapitulaci levice před prezidentskými volbami se pokusil zamaskovat sociálnědemokratický předseda Jiří Paroubek velkorysou taktikou, kdy navrhl menším vládním stranám, že bude akceptovat jejich kandidáta. -Okolnost, že Antiklausem je právě předseda dozorčí rady ČSOB, je spíše náhodná, ale rovněž o mnohém vypovídající.
Ohlas na příjezd strýčka z Ameriky je vlivem společenské atmosféry tak velký, že se budeme se jménem Jan Švejnar zřejmě setkávat i v případě jeho prezidentské prohry. Kromě skupiny ČSOB jsou zde totiž politické entity, které hledají nosič pro své znovuzvolení. Jako první jsou to politici z Unie svobody a SNK--EK, kteří propadli v několikerých minulých volbách.
Jestli je pro ODS posledních pěti let charakteristický jeden moment, pak je to postupné, vytrvalé a nezadržitelné názorové rozpouštění. Jak se to projevuje? V ODS se přestalo diskutovat o velkých politických tématech. V pořadí čtvrtá a také poslední ideová konference od roku 1999 se uskutečnila v květnu 2003. Od té doby se tento typ shromáždění, který integroval různé názorové proudy a stranické vrstvy, už nesešel. Vytváření celostátního programu se dostalo v lepším případě do rukou odborných týmů kolem stínových ministrů (Tomáš Julínek), v horším případě do rukou jednotlivců. Když pak byl jeden z nich (Vlastimil Tlustý) zapuzen, najednou chyběli lidé, kteří by byli schopni fundovaně obhajovat daňový koncept ODS.
Pro celý osmnáctý kongres byl tentokrát typický zvláštní druh lhostejné pasivity a mlčení, provázený křečovitými žádostmi českého premiéra o pochvalu, která nepřicházela. Předseda ODS v tu chvíli připomínal člověka, který řeší symptomy problémů tím, že o nich nebude mluvit a potlačí je. Náznak reflexe a signál o vůli obnovit důvěru s voličem se alespoň v jeho vystoupeních neobjevil, což nespravedlivě zastínilo velmi zajímavá vystoupení jednotlivých odborných ministrů.
"Kdybychom euro přijali už dnes, zafixujeme například průměrnou mzdu na sedmi stech eurech a platy neporostou tak rychle jako díky kurzovému zhodnocení. Pokud by naopak koruna posilovala vůči euru o padesát haléřů ročně a mzdy o tisíc korun, což je realistická varianta, pak v roce 2015 bude průměrná mzda 1 163 eur." V závěru Fajmon uvedl, že bude osobně požadovat referendum o přijetí eura.
13 článků (1 stránka, 20 článků na stránku)