Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Holešovská výzva svými amatérskými představami dokazuje, že strany jsou nutné, aby si vydržovaly profesionály. V žádném případě není nutné měnit systém, ale myšlení lidí směrem k práci a zodpovědnosti. Bez práce nejsou koláče ani v politice. Představa, že se něco vyřeší rychle a bezpracně nějakým hlasováním v referendech nebo tlakem občanských sdružení, je scestná.
Přistěhovalci se nedostávají do ghetta pravidelně, obvykle alespoň v první generaci pracují a váží si země, která jim umožnila lepší život. Jinak je to ovšem s těmi v Británii narozenými. Lidé z Karibiku a Afriky obvykle mají větší sklon nepracovat a tak se v ghettu nalézají pravidelněji, ale není to podmínka. Asiaté v menší míře. Problémem jsou lidé, kteří se nechtějí integrovat uvědoměle. Jsou to v podstatě pouze muslimové. Žijí ve svých komunitách, bojují s ostatními příslušníky ghetta a domnívají se, že společnost musí jejich hodnoty přijmout a přizpůsobit se jim, nikoliv opačně. Jenže mladí lidé se integrují v prostředí ghetta.
Scruton nakonec dodává podstatnou myšlenku: Instituce jako OSN, EU, WTO na národním státu parazitují, ale nemohou bez něj existovat, protože jej nikdy nenahradí. Samy jsou odsouzeny k zániku, mohou jen dočasně přežívat na ideologii internacionalismu, která je utopická a nebezpečná. To vytváří současnou společenskou krizi, jejíž podstata je dána rozporem: národní stát být musí, ale občané s ním nejsou ztotožněni, pouze jeho existence využívají, až zneužívají; totéž dělají instituce a mocenské síly stojící mimo něj.
Fakta zrodu celého Listopadového převratu, která už pomalu všichni znají, mnohokrát opakovaný příběh střetu na Národní třídě; studenti zavedení na místo agentem tajné služby, zrod Občanského fóra a další, nevypovídají o nějaké nezávislé zcela spontánní revoluci. Spolupráce některých sil starého režimu byla zřejmá. Komunisté měli na Václava Havla kompromitující materiály a on o tom věděl. Kdyby je vytáhli v pravou chvíli, nebyl by tam, kde byl. Navíc znali jeho pacifistické názory. Byl tedy pro ně přijatelnou osobou, na kterou mohli vykonávat vliv a která nebyla zcela nebezpečná.
Monarchie v Česku by byla konstrukt daleko větší než kdekoliv jinde (z úvahy vyjímám Francii nebo USA). Proč vlastně svěřovat vládu šlechtě, která stála v národním hnutí stranou, jen částečně se hlásila k češství, a panovníkovi (pokud by to měl být Habsburk), který se Čechem nikdy necítil, nemluvě o všech možných historických selháních jeho předků? To by snad sjednotilo národ? To by snad přineslo kýženou sociální soudržnost? Nestalo by se snad něco zcela opačného?
Dospělí lidé obvykle dávají nějaké návrhy, jak situaci vyřešit. Vím, že odboráři nejsou hloupí malí chlapci. Pouze se tak chovají, protože jim to slouží. Kdyby totiž podali návrhy na řešení, určitě by musela obsahovat úsporná opatření, určitě by se to nelíbilo pracujícím. Protože mnohým se prostě nevysvětlí, že se šetřit musí, takže jejich návrhy jsou návrhy malých chlapců. Je to jejich metoda populismu.
Když nás vynikající olomoucký historik T. Tichák provázel historickou Olomoucí, přišli jsme také na místo, kde byla Česká čtvrt, kde si Češi vybudovali svůj Národní dům (ve starých análech jej Němci nazývají Český národní dům, tedy i Němci nás vnímali jako Čechy), protože většina Olomouce byla německá. Měli také české gymnázium a české školy, nikoliv moravské, přestože nikdo z nich nepopřel, že je zároveň Moravan. Česká čtvrt byla i ve Šternberku a v Šumperku. Všechna historická díla mluví o Češích. Vynikající kniha Jana Bati: Uloupené dílo, pojednávající o vzniku Baťova koncernu od samého začátku, o životě obou Baťů od dětství, vždy mluví o Češích, o českém národě na Moravě, o českém jazyce. Nikde není ani zmínka o moravském národě, pouze o moravské zemi.
Palacký spoléhal na Rakousko, že zachová původní statut, bude plnit svoji historickou úlohu a proto řekl: „Nebylo-li by Rakouska, museli bychom ho vytvořit“. Později, když viděl, že Rakousko toho není schopno, řekl: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“. To se vyplnilo, aniž by se toho dožil, 28. října 1918, právě před devadesáti dvěma lety, jako nevyhnutelný proces nacionalismu a imperiálních snad Německa, ve kterých hrálo Rakousko od prohrané války s Pruskem r. 1866 už jen roli poněkud, a stále méně, se vzpouzejícího vazala.
Parametry, které charakterizují „krizi svěřenectví“ jsou tyto: 1. příliš mnoho příležitostí k nemravnostem, které vytvořil rozbujelý sociální a přeregulovaný stát (sociální systém, dotace, regulace, státní zakázky), 2. neschopnost demokratického systému vybrat morální lidi. Slabost demokraticky zvolených orgánů: 3. nekompetence veřejných institucí se bránit profesionálně a finančně silnějším soukromým subjektům globálního světa (někdy i státům schovaným za soukromé subjekty a ideologiím – islámu).
Nevidím nic ideologicky nebezpečného a expanzivního v šíření vlastenectví a pravoslavného náboženství, které má v Rusku, navzdory letitému pronásledování, daleko větší počet příznivců, než kterákoliv křesťanská konfese v Evropě. Považovat to za ideologickou válku je směšné, zvláště když nedostatek křesťanského smýšlení v Evropě kritizujeme a Amerika je také dosti nábožensky založená. Vlastenectví se vztahuje jen k vlastnímu národu. Jak může být ruské vlastenectví ideologicky nebezpečné?
Volební systémy, které preferují velké strany, tam nejsou nebezpečím pro demokracii. U nás nebezpečím jsou a proto konkurence absentující uvnitř stran musí být založena vně, tedy ve volebním systému zrušením pětiprocentní hranice. Nelze se odvolávat na zkušenosti ze starých demokracií. Naše poměry jsou jiné, místo zodpovědných straníků velkých masových stran musí u nás rozhodovat voliči. Jinak to nejde a demokracie to vyžaduje.
Pan Hájek ve své knize: Smrt ve středu, kritizuje Bushovu politiku, souhlasně se vyjadřuje s konspiračními teoriemi; podle něj byl islámský terorizmus vyvolán americkou politikou. Ani slovo o islamizaci Evropy, ani slovo o úpadku hodnot, ani slovo o extremalizované svobodě ohrožující rodinu a podporující společenskou nezodpovědnost. Naopak glorifikace svobody vyvolává dojem, že si lidé mohou dovolit cokoliv bez zodpovědnosti.
Ale přesto všichni tvrdí, prý na základě právních expertíz, že Benešovy dekrety se prolomit nedají. Věřím, že tomu tak je. Jenže zde je právě rozdíl mezi smýšlením povrchním a zodpovědným. Jak správně dodal v diskusi na TV Prima poradce prezidenta Jakl, experti nenesou za svoji expertízu zodpovědnost, oni jen radí. Expert dělá jen svoji práci. Zodpovědnost je na politicích a jejich pozitivistické myšlení bez ideálů právě vede k rozhodnutí na základě pouhého alibizmu.
Američané nemohou opomíjet území, na kterém mají svoji základnu. Musí se o jeho bezpečnost starat. Argument, že radarová základna napojená na raketovou základnu v Polsku hájí jen Ameriku a ne nás, je argumentem hlupáka nevidícího si na špičku nosu. K čemu by byla nechráněná základna, kterou první raketa zničí? Základna se musí hájit odjinud a s ní i celé území.
Jednou jsem potřeboval na terase domu udělat izolační povrch a našel jsem v seznamu firmu s docela zajímavými cenami. Kontaktoval jsem šéfa a domluvil se s ním na technických podrobnostech. Na konec rozhovoru mi šéf sdělil, jestli se nebudu zlobit, budou práci dělat Rómové. Mně to nevadilo, ale protože s jistou rómskou rodinou v blízkosti bydliště nemám dobré zkušenosti, pro jistotu jsem zavřel všechna okna a do bytu je nepustil. Potom, když jsem zjistil, že poctivě pracují a normálně se chovají, pozval jsem je na kávu. Jejich předák byl inteligentní a pracovitý člověk.
V tomto článku bych se chtěl zamyslet nad tím, zda je paradigma všech hospodářských krizí shodné, nebo v čem je shodné i neshodné. Jaké zkušenosti z minulých krizí lze uplatnit?
Krize třicátých let vznikla v úplně jiné historické situaci než dnešní. Její ničivost spočívala v převaze nuzných proletářů, kteří už druhý den po propuštění z práce neměli na chleba. Bezvýchodnost situace vedla k nástupu nacizmu a vzniku podhoubí komunizmu. Ale startovací impuls byl shodný. Přestalo se kupovat zboží. Důvod byl psychologický. Stačilo aby se lidé dozvěděli, že se někde propouští, začali šetřit, přestali kupovat. Krize se zafixovala deflací.
Bez americké přítomnosti se opravdu stáváme Bosnou po odchodu jugoslávské armády. Proto navzdory všem antipatiím, navzdory kritickým názorům, není jiného východiska než napomáhat zachovat americký mír a nevěřit, že jej lze nahradit. To ovšem znamená neopouštět euroatlantickou vazbu a více přispívat do udržení tohoto stavu. To také oslabí argumenty, že je nutná sjednocená Evropa až na úroveň federace nebo unitárního státu. V rámci tohoto míru máme šanci si udržet, dokonce i tvořit svoji kulturní odlišnost, nepřijímat pošetilé ideje evropského levicového liberalizmu.
Nacionalizmu se vyčítá, že způsobil mnoho zla. Násilný nacionalizmus jen zneužil vlastenectví. Samotné vlastenectví je umírněné jednání, obvykle navenek vyúsťuje maximálně do chlubivých a povznesených projevů, jejichž základem je propagace kladných stránek vlastního objektu. Jinak vlastenectví směřuje dovnitř vlastního společenstva a zakládá pocit jednoty, solidaritu a nezištnou angažovanost ve prospěch celku. Vlastenectví bychom tedy mohli zjednodušeně definovat jako nezištnou angažovanost pro vlastní společenstvo a jeho prostředí.
Modernistická představa, že člověk je dokonalý tvor a dítě se rodí s dobrými vlastnostmi a špatným jej dělá jen společnost, vede k individualistické výchově jako důsledku těchto představ. Dítě má být samostatné, nesmí se omezovat jeho ego, musí mít svobodný kreativní prostor pro své uplatnění. Cizí představy mu nesmí být vnucovány. Přitom představy dítěte obvykle jsou spíše pohodlného charakteru (nic nedělat a jen si hrát) a ve zcela svobodném prostředí potom uplatňuje špatnou stránku svoji podstaty, na kterou si zvyká.
A konečně přišlo mesiášství americké. Nepodobalo se žádnému z předchozích. Bylo tolerantní k ostatním kulturám. Bylo založeno na svobodě a lidských právech. Požadovalo pouze liberální demokracii. Svět podle amerického vzoru měl být oním „koncem dějin“, měl být soužitím národů na základě vzájemného obchodu, volného pohybu lidí, kapitálu a zboží. V budoucnosti neměly vítězit zbraně, ale kvalita a cena výrobků. Američané svým rozhodujícím vítězstvím v druhé světové válce vnutili tuto svoji ideu nejprve poválečnému Německu a později i Francie a Anglie vyklidily svoje kolonie a přijaly tuto myšlenku.
50 článků (3 stránky, 20 článků na stránku)