Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Popsáním výše uvedených skutečností nechce Akce D.O.S.T. v žádném případě zlehčovat existenci neonacistických (či neomarxistických) militantních struktur, natož snad jejich ideje nějak omlouvat či hájit, naopak, opakovaně se ve svých prohlášeních a publikovaných textech proti nebezpečí nacistické (a komunistické) ideologie staví, zároveň však připomíná potřebu respektu ke svobodám smýšlení a projevu.
Akce D.O.S.T. je totiž přesvědčena, že zmíněné svobody je třeba hájit i ve vztahu k nositelům těch názorů, se kterými nesouhlasíme.
Na místě je otázka: Proč je o vnitřní čínské genocidě v západních médiích tak málo slyšet? Možná i proto, že ji Západ od počátku jejího provádění v roce 1979, kdy se moci ujal „reformátor“ Teng Siao-pching, podporoval. A také nejspíš proto, že čínská komunistická vláda nečiní v podstatě nic jiného, než jen důsledně využívá výdobytků sexuální revoluce a s ní spojené mezinárodně koordinované populační kontroly, s jejichž prosazováním a následnou institucionalizací je vlivná část dnešních politických a intelektuálních elit euroamerického civilizačního okruhu spjata.
Hollande je upřímnějším a čitelnějším nepřítelem historické Francie než Sarkozy. Nepřímým důkazem jsou i jeho vítězství oslavující levicová mládež v ulicích a náměstích velkých měst, mísící se s neméně početnými zástupy protifrancouzsky smýšlejících nebělochů.
Je to pouze na nás, zda si uhájíme právo na národní hrdost a státní svrchovanost. Ani jedno však nebude již v poměrně blízké budoucnosti možné, nezmění-li se náš postoj k hodnotě lidského života. Český národ může vyhlížet časy budoucí jen tehdy, bude-li si trvale a účinně vědom své vlastní důstojnosti a přivede-li i svoji politickou reprezentaci k tomu, aby dbala do lidského srdce vloženého příkazu „Nezabiješ“, aby se manželství a rodina staly hlavním vodítkem při koncipování a praktickém provádění sociální a důchodové reformy.
K cílům marxismu-leninismu patřila i destrukce manželství. EP přijal usnesení o rovnoprávnosti žen a mužů, jež napravuje, co Stalin pokazil.
Evropský parlament (EP) přijal 13. března usnesení o rovnoprávnosti žen a mužů v Evropské unii. Odvolává se v něm mimo jiné na zprávu Agentury pro základní práva o homofobii, transfobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a pohlavní identity z roku 2010. EP v usnesení požaduje větší zapojení žen do pracovního procesu, aby do roku 2020 bylo dosaženo jejich 75procentní zaměstnanosti.
Pokud je však samostatnou lidskou bytostí, jehož potence čekají jen na své plné uskutečnění (ostatně tak je tomu s člověkem po celou dobu jeho života), pak je zmaření jeho života vraždou. Tertium non datur. Platí-li první možnost, pak je chování policie na Praze 9 absurdní. Nalezené embryo mělo skončit v popelnici, kde ostatně končí i plody, jejichž život končí v důsledku kyret či injekčních stříkaček.
Vraťme se nyní k myšlence o společnosti bez budoucnosti. Kdo se do časů budoucích zahledí sub specie aeternitatis, s vírou, že vzkříšený Kristus udává jak směr, tak především cíl, lépe pochopí i smysl a potřebu oběti v životě vlastním a lidstva jako celku.
Budoucnost celé Evropy, jejíž duchovní, kulturní i politický příběh je bez porozumění uvedeným souvislostem jen obtížně pochopitelný, se odvíjí od toho, zda se k velikonočnímu poselství po desetiletích bloudění navrátí. Pro nás Čechy a Moravany platí pochopitelně totéž.
Na domácí lumpy je lépe vidět a proto jsou i snáze postižitelní. Ucházejí-li se o politický mandát, jejich nečestné jednání jim komplikuje cestu k moci. Není to dokonalé, jako ostatně nic na tomto světě, ale pořád se mi jeví snadnější dosahovat spravedlnosti na komunální, krajské či národní úrovni, než na úrovni nadnárodní či globální. Z toho, že se o korupci v útrobách unijních orgánů a na ně navázaných programů u nás tolik nepíše, ještě nevyplývá, že se zde nevyskytuje. Vzhledem k demokratickému deficitu v rámci tohoto mocenského systému jen není tak na očích. Myslím, že úmyslně.
Politika v Rusku je bezpochyby plná stínů a neblahých jevů. Navzdory tomu tvrdím, že je v jistém ohledu demokratičtější a víc reflektuje mínění vlastního obyvatelstva než současná EU. Chceme-li jiné národy a státy poučovat o přednostech demokracie, bylo by dobré zamést si nejprve před vlastním prahem.
Když vidím, jaké vůdce protestní hnutí studentů a části vysokoškolských pedagogů vygenerovalo, vidím zde zřetelnou stopu neomarxismu a radikálního socialismu. Jen namátkou - anarchofeminista Ondřej Slačálek , mluvčí Socialistické solidarity Jan Májíček či radikálně levicový intelektuál, vystupující na akcích ProAlt a současně prorektor UK Stanislav Štech. Také proto má iniciativa "Za svobodné vysoké školy" podporu radikálně levicového Deníku Referendum, hnutí ProAlt a jim příbuzným spolkům.
Najde-li se v elitní evropské politice více takových státníků jako je Václav Klaus, dávající za pravdu názoru, že dluhová krize eurozóny je pouhou špičkou ledovce, jehož fundamentem je extrémní sekularizace evropské společnosti v éře po Francouzské revoluci (Evropská integrace bez iluzí, str. 66-67), pak snad konečně začneme splácet i jiné než peněžní dluhy.
Bůh žehnej Maďarům! Bude-li tato prosba, obsažená v preambuli nové maďarské ústavy, vyslyšena, pak navzdory tomu, co si o novém státoprávním směřování Maďarska myslí kormidelníci Evropské unie, mezinárodní organizace na ochranu lidských práv, aktivisté za „otevřenou společnost“ či veřejné mínění utvářející mainstreamová média. Bývalý americký velvyslanec v Budapešti Mark Palmer se dokonce vyjádřil v tom smyslu, že Maďarsku hrozí vyloučení z Evropské unie. Proč takový humbuk?
Pro úspěšný zápas s mnohahlavým drakem totalitní ideologie, kterou nám pod praporem dosud netušených práv rozmanitých menšin vnucuje „nová levice“, u nás do velké míry soustředěná kolem Strany zelených, bude nezbytné, abychom si uvědomili, že nebojujeme jen o uhájení občanských svobod, ale o samotný zdravý rozum. Rozum, díky němuž poznáváme, že nám ty tzv. tradiční či konzervativní hodnoty nespadly jen tak z nebe. Ale co to povídám, vlastně spadly.
Ze spisu, který je od roku 2006 veřejně k dispozici, jasně vyplývá, že ateista F. Holeček, zvaný Čeřich či Juvan, pro StB pracoval přinejmenším do konce roku 1988, rozhodně však ještě v době krátce před přijetím kněžského svěcení. Podle získaných informací i svědectví obětí zátahu proti katolickému samizdatu to byl právě F. Holeček, kdo se osobně „zasloužil“ o uvěznění skupiny věřících v komunistickém žaláři. Po roce 1989 nastoupil F. Holeček úspěšnou církevní kariéru, když byl jmenován do čela tzv. husovské komise, usilující o církevní rehabilitaci Janu Husa. Stal se blízkým spolupracovníkem kardinála Vlka a Křesťanské akademie, založené a vedené Prof. Tomášem Halíkem.
Nedávno se na poli ochrany dětí před sexuálními útočníky odehrály dvě na první pohled nesouvisející události. Vládní výbor pro lidská práva spustil kampaň proti sexuálnímu násilí na dětech a učitelce základní školy Arjaně Shametiové pohrozil ředitel Petrnoušek padákem za to, že v pořadu České televize Máte slovo kritizovala jím vedenou sexuální výchovu, při níž děti, neprohlížejí-li si zrovna nějaké ty nahotinky, navlékají kondom na vibrátor.
Současný monetární systém, založený na systému nekrytých peněz, tvořených poskytnutými úvěry, k jejichž splácení je třeba tvorby dalších úvěrů, je dlouhodobě neudržitelný. A to z důvodu nejen praktických, ale především morálních. V sociální etice Církve zorientovaní ekonomové tak stojí před nelehkou výzvou – hledat k dnešnímu systému alternativu, slučitelnou se zásadami spravedlnosti. Systém, v němž by peníze sloužily reálné ekonomice a tvorbě hodnot, sloužících obecnému blahu.
Pokud se Benedikt XVI. domnívá, že míru ve světě lze dojít cestou mezináboženských modliteb za mír, v nichž jsou kromě pravého Boha vzývány také jeho falešné obrazy či démoni, proč raději nezvolí cestu mnohem jistější a církevní autoritou v minulosti schválenou, totiž slavnostní zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie podle pokynů naší nebeské Matky, zprostředkované sestrou Lucií? Proč volí papež přirozený nástroj, navíc dosti znetvořený, před nadpřirozeným?
Slovensko se může koncem října nesmazatelně zapsat do politických dějin Evropy. Jeho zákonodárný sbor bude hlasovat o navýšení eurovalu a vytvoření zárodku evropské hospodářské vlády. Spor o tyto otázky ohrožuje stabilitu koaliční vlády, když vůdce strany Svoboda a solidarita Richard Sulík eurofederalistům opakovaně sděluje, že na další zadlužování Slovenska formou nesplatitelných půjček nekývne. Pokud Sulíkova strana zvítězí, krize uvnitř Evropské unie se tím nejspíš výrazně prohloubí.
Zatímco papežem přizvaní animisté vzývali v katolickém klášteře démony, probíhala v bazilice sv. Františka „Ekumenická bohoslužba“. Usilovat o občanský mír mezi národy je možné prostřednictvím shromáždění a rozhovorů diplomatické povahy, včetně zapojení náboženských představitelů. Zcela jiné povahy je ale přesvědčení, že lze daru míru od Boha dosáhnout prostřednictvím modliteb falešných náboženství. Taková představa je v rozporu s katolickou vírou a prvním Božím přikázáním.
Nedávno zemřelý kardinál Oddi na tuto událost vzpomíná těmito slovy: „Toho dne, když jsem procházel ulicemi Assisi, jsem byl svědkem skutečných znesvěcení řady posvátných míst. Spatřil jsem, jak buddhisté tančí okolo oltáře, na který umístili sochu Buddhy, okuřovali ji a uctívali. Nějaký benediktin hlasitě protestoval, policie jej však odvedla. Viděl jsem na tvářích katolických účastníků tohoto obřadu zřejmé rozpaky a zmatek“ (z rozhovoru v 30 Giorni, 1990, č. 11). Křesťanská modlitba za mír byla „interdenominační“, vlastní modlitba katolické církve nebyla pronesena.
166 článků (9 stránek, 20 článků na stránku)