Když jsem v roce 2006 zval texaského kongresmana Rona Paula do Prahy, aby uvedl na český trh první překlad slavné knihy Ludwiga von Misese Lidské jednání: pojednání o ekonomii, téměř nikdo tehdy nepředpokládal, před jakými změnami stojíme – na poli ekonomickém, politickém a intelektuálním. Nikdo netušil, kolik lidí bude brzy zděšeno tím, že dnes módní myšlenky opět (pokolikáté již!) nejsou schopny odpovědět na problémy současnosti. Blížil se totiž KRACH.
V České republice jsme byli svědky, jak majitelům diskoték či divadel bylo vyhrožováno soudem, neboť nechtěli do svých zařízení vpustit vojáky v "maskáčích" (vycházkových uniformách armády České republiky) nebo cikánskou frekventantku jazykového kurzu či nechtěli obsloužit významného politika, který se svými hrubými urážkami podnikatelského stavu vyřadil z okruhu vítaných hostů i v restauraci nižší cenové skupiny. Část lidí, kteří nemají žádné problémy přiznat majiteli domu právo vypít si čaj se svými přáteli, by mu upřeli právo vykouřit si cigaretu marihuany nebo zazpívat si písně o jedinečných schopnostech bílé rasy.
Milton Friedman byl díky svému neohroženému vystupování světlým bodem diskusí nad společenskými problémy. Byl schopen v tisících a milionech svých čtenářů a posluchačů zažehnout jiskru svobody a přimět je postavit se tyranické vládě a zhoubným vládním politikám. Ve dvacátém století plném socialistických experimentů nejrůznějšího typu bylo takových jisker nesmírně zapotřebí. Pád socialistických režimů sovětského typu a rozšiřování demokracie však svobodu nenastolil.
Ruští
komunisté hovoří neustále o sdružení bývalých států Sovětského svazu po vzoru EU a
používají stejný eurospeak, který lze slyšet od západoevropských přívrženců integrace,
když hovoří o odstranění hraničních kontrol nebo o vytvoření některých společných
politik tak, aby děti mohly volně „cestovat z Kyjeva do Moskvy.”
Fašisté ve 40. letech však ještě nepoužívali tento eufemismus pro
rozsáhlou redistribuci a upřímně hovořili o Německu jako vzoru v sociální
oblasti pro ostatní. Nemýlili se. Systém, který připravovali se všemi svými
klady i zápory se stal evropským standardem.
„Matka Evropa chrání své děti.” Další fašistické pro-evropské slogany byly např.: „Se svými evropskými kamarády, pod znakem SS, zvítězíte” nebo „zachráníme existenci Západu a udržíme duchovní kulturu Francie a Evropy” nebo „L’Europe Unie”
Je zcela pochopitelné, že se dnešním populizátorům EU nechce
příliš hovořit o tom, že propracované myšlenky zavedení společné evropské
měny, společných evropských politik (včetně zemědělské a dopravní) byly
seriózně diskutovány mnohými teoretiky pod záštitou fašistické německé
vlády.
Členství Jacquese Delorse v paramilitantní fašistické mládežnické skupině Les Compagnons de France je nepodstatnou i když zajímavou informací, ale fašistická minulost např. belgického národního socialisty Paul-Henri Spaaka, který svou závěrečnou zprávou z mezivládní konference z roku 1956 doporučil vytvoření jednotného trhu a Euroatomu, je hodná pozornosti.
Je zaznamenánihodné, že významné prvky protekcionismu byly zavedeny až tehdy, když Francie v druhé světové válce ztratila svou národní nezávislost. Vichystická vláda zavedla kvóty na zahraniční filmy a dotace k restrukturalizace francouzského filmového průmyslu, které sloužily také jako forma cenzury. Ve stejné době Vichystická vláda zakázala americké filmy, aby ochránila zemi před ničením kultury a pomohla francouzským výrobcům.