Nejsem taková autorita jako P. Halík, přesto si jeho názor na závěr dovolím poopravit. Máme plné právo bojovat proti pornografii, ba co víc – je to naše povinnost, a to i v případě, že z určité slabosti strpíme ve svých chrámech „katolický kýč.“ Neříkám, že bychom ho měli trpět. Naopak měli bychom usilovat o oslavu Boha prostřednictvím autentického umění a kýče se co nejvíce varovat. Ano, snažme se o to a kýč netrpme. To se nám podaří nejlépe tak, že se budeme v oblasti umění co nejvíce vzdělávat. Proti pornografii však bojujme i přesto, že v určitém typu kýče třeba máme zálibu bez ohledu na to, co říká P. Halík, protože tady se jedná především o otázku mravní, méně pak o otázku estetickou.
Velmi podobná Orwellově newspeaku je mluva založená na tzv. politické korektnosti pocházející z USA. Jejím cílem je odbourat z jazyka slova, která vůči menšinám mají negativně zabarvený význam, a nahradit je jinými, s cílem změnit myšlení lidí o těchto menšinách. Pro odpůrce naopak vytváří slova zabarvená negativně. Antonyma jsou rovněž většinou eliminována a jazyk je hnán k tomu, aby umožňoval vytváření slov ve všech rodech, čímž zcela ignoruje fenomén příznakovosti a bezpříznakovosti vyskytující se ve všech gramatických kategoriích jazyka. Jazyk politické korektnosti rovněž obsahuje slova pro ideové zločiny.
Církev věří, že Kristus vstal reálně z mrtvých, věří, že Kristovo tělo po zmrtvýchvstání je identické s jeho tělem, které bylo uloženo do hrobu. Tuto skutečnost je možno velmi lidovým jazykem popsat tak, že se v určité chvíli v hrobě začla hýbat mrtvola Ježíše Krista (samozřejmě nešlo již o mrtvolu, ale o vzkříšeného Krista). Je to sice vulgární, ale dá se tím v podstatě jednoduše vyjádřit víra Církve v reálné Kristovo zmrtvýchvstání. Pro člověka, který věří, že Bůh stvořil svět z ničeho a udržuje jej v jeho bytí, stěží může být něco takového nepřijatelné. Ne tak pro prof. Tomáše Halíka, který znovu popřel Kristovo reálné zmrtvýchvstání.
Tomáš Halík: Bůh, který by byl dokazatelný, by nebyl hoden mé víry.
Gratuluji, pane profesore! Právě jste se dopustil hříchu proti víře zvaného hereze. Za veřejné zastávání hereze stanovuje kanonické právo trest exkomunikace latae sententiae. Vítejte ve společenství Ivana Štampacha… Katolická církev totiž jako dogma definovala:
Jestliže někdo říká, že jeden a pravý Bůh, náš Stvořitel a Pán, nemůže být s jistotou poznán přirozeným světlem lidského rozumu skrze to, co bylo učiněno: anathema sit. (Dei Filius, dokument 1. vatikánského koncilu)