Zatímco se Češi umí poměrně dobře nabiflovat definice a rovnice, v psaném projevu a argumentaci nemáme šanci konkurovat anglosaským zemím. Je jen chabou útěchou, že „moderní“ evropské školství, reprezentované zejména francouzským multikulti-feministickým modelem, je na tom s „chytrostí“ svých studentů ještě o fous hůř. Trend našich výsledků je ale výrazně klesající a pokud se české školství velmi rychle nezreformuje, od pádu do bažiny nás nezachrání nic.
Co je možná ale ještě smutnější, že si čelní představitelé pražské ODS neuvědomují, byli zvoleni jako zástupci konzervativní a ne levicově-liberální strany. Možná by bylo lepší, aby se více věnovali pražským tunelům na magistrátu a nezvyšování daňové kvóty ve sněmovně, než dávali mediální podporu lidem, kteří nám chtějí vnucovat svoje „alternativní“ hodnoty.
Ať si homosexuálové klidně homosexuálují někde doma nebo ve svých gay-klubech – to jim nikdo nebere. Jen to nemusí nikomu cpát před oči, vnucovat nám své morální žebříčky a usurpovat si privilegia. Jestli totiž někdo vyčleňuje homosexuály jako skupinu ze společnosti, pak jsou to pouze oni sami a jejich pýcha a nafoukanost.
Civilizace, která si neumí poradit s magory, jakým je třeba norský terorista Breivik, se vlastně nemá čemu divit. Úchylové a vrazi se sice najdou všude, závisí ale na společnosti, jaká nastaví preventivní a odplatná opatření. Téměř zcela chybějící odstupňování trestů podle závažnosti zločinu nejenže neodrazuje zločince od páchání trestných činů, ale nesouznění veřejného mínění s vyneseným trestem podkopává i víru v právní řád a stát jako takový. Dnes už je totiž skoro jedno, jestli pedofil znásilní a zabije jedno nebo devět dětí, jelikož se to u soudu stejně svede na jeho úchylku. Daňoví poplatníci mu pak ještě zaplatí léčbu a pěkný pokojík na nějakém zámečku, jelikož „za svou přirozenost přece nikdo nemůžeme“. A to mi prostě nepřijde normální.
Jako správní intelektuálové (tedy lidé, kteří umí číst, psát a cítí se neustále společností nedocenění pro svou jedinečnost) si přisvojují status celospolečenských morálních arbitrů, kteří mají tu “správnou” pravdu. Při prosazování svých vlastních sobeckých zájmů se neostýchají brát si za rukojmí obyčejné lidi, kteří jsou v nouzi kvůli nemoci či zranění. Doufám, že jim takovou neúctu společnost spočítá a nenechá si příště od lékařských odborářů líbit všechno, co si zrovna zamanou!
Žijeme na počátku jednadvacátého století. Étos, se kterým byly odbory před sto padesáti lety v období průmyslové revoluce zakládány - zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců nebo zrušení dětské práce, je už v Evropě dávno překonán. Troufám si tvrdit, že odbory v současné české ekonomice mají málo co společného s pozitivním přínosem. Hospodářství by se velmi ulevilo, kdyby samovolně zanikly a došlo k liberalizaci odvětví, která jsou nyní svázána striktními odborovými předpisy a regulacemi.
Návrh na zavedení progresivních pokut zapadá do nově vznikajícího folklóru ministrů za VV/ABL, kteří se předhání ve vymýšlení co nejkurióznějších populistických socialistických nesmyslů, jako jsou náborové příspěvky pro učitele, rétorika o otevírání kauzy Kajínek těsně před premiérou stejnojmeného filmu, či vnášení postupů investigativní žurnalistiky do politiky a spekulování o “tunelech za miliardy” bez důkazů.
Z toho pro nás plyne, že v tom jsme zase sami. Stejně jako v Mnichově před 71 lety jsou Češi opět za “rozbíječe” Evropy a Francie a Německo nás opět musí vyzývat, abychom se dobrovolně vzdali suverenity pro vyšší zájem evropanství. Tehdy jsme se nechtěli podvolit Hitlerovi, dnes se nechceme podvolit Barrosovi.