Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Již reakce pana Posselta, který “považuje Klausův požadavek za omezování lidských práv sudetských Němců a za cynickou hru s osudy milionů lidí, zbavených práv, vyhnaných a mnohdy zavražděných a jejich potomků" svědčí o tom, že jde opravdu o hodně, a že bychom měli bedlivě vážit své další kroky.
Pokud jde o způsob, jak toto rozhodnutí vzniklo, je přímo varující… kdosi cosi kdysi v „Bruselu“ podepsal. Chápu že se k tomu dnes raději nehlásí. A takový postup bude po případné ratifikaci Lisabonské smlouvy daleko jednodušší – vetovat nepůjde již téměř nic. Lze tedy jen doufat, že k ní, i díky usílí našich senátorů, nedojde.
Mezi tyto oblasti patří například azylová a energetická politika.
Mnohokrát bylo, nejen zde, upozorňováno na rizika plynoucí z těchto plánovaných posunů a stejně tak mnohokrát byla všechna rizika šmahem odmítána a bagatelizována “eurooptimisty” s tím, že k ničemu takovému, jako je povinné přerozdělování imigrantů přece nemůže nikdy dojít.
A ejhle – první vlaštovka je zde.
Na vážkách v té chvíli byl na jedné straně osud premiéra a na druhé straně pro stát nevýhodná smlouva s časovým horizontem známým pod termínem “dočasně”. Výsledek známe.
Tím zrazeným je v tomto případě ČR a její občané, těch 30 stříbrných bylo pokračování vlády o 24 měsíců a víme také, kdo je Jidáš.
Tento posun fakticky likviduje možnost nekonat dle výsledků hlasování, a tak likviduje v těchto oblastech suverenitu naší země a činí z ní závislé území pod správou vyšší moci.
Vám, co tomu nevěříte, velice doporučuji si přečíst, jak jednala včera delegace EP s prezidentem České republiky. A to jsme ještě LS nepodepsali. Jak s námi všemi budou jednat poté, co podepíšeme?
Občas se samozřejmě děsně servou o zákon, který zcela vyjímečně nepřiputuje z Bruselu – třeba zda ten a ten den bude dnem památným či přímo státním svátkem....
Tématem voleb jíž nebude celkové směřování státu, změna zákonů, postavení občana vůči státu či energetická politika.... mediálně tvarovaní manekýni budou občanům slibovat kolik peněz získají z Bruselu (tedy z peněz které tam občané napřed poslali) a jak budou v Bruselu prosazovat v zájmu občanů to či ono – například snížení kvoty afrických přistěhovalců které musíme dle „společné přistěhovalecké politiky“ přijmout (jak to dopadne bude ovšem předem jasné každému, kdo ovládá trojčlenku).
Musím se nepokrytě přiznat, že úvaha M. Topolánka mne, jak jako člena ODS tak především občana ČR, tak říkajíc “nadzvedla ze židle”. Obsahuje totiž řadu nejen sporných, ale i, slušně řečeno, ne zcela pravdivých tvrzení. Jsem totiž naprosto přesvědčen, a nejen já, že volba nezní “Lisabon, či Moskva”..
ale “Lisabon nebo svoboda volby – pro nás a pro naše děti”
O další prohloubení příkopu mezi Hradem a Strakovou akademií se ve čtvrtek postaral předseda vlády a ODS Mirek Topolánek. Zopakoval, že Česko nemá jinou možnost než ratifikovat Lisabonskou smlouvu.
Chystá se proto požádat prosincový kongres, kde bude s pražským primátorem Pavlem Bémem bojovat o předsednické křeslo, aby zavázal poslance a senátory k hlasování pro ústavní smlouvu EU.
„ProEvropští“ voliči ODS prostě nechtějí, aby jim někdo mluvil do „jejich věcí“... a je jim jedno jestli to „mluvení“ bude pocházet z Prahy (proto nechtějí vládu levice) nebo z Bruselu (a proto nechtěli Evropskou ústavu a nechtějí ani Lisabonskou smlouvu).
Jejich postoj by se dal asi nejlépe shrnout výrokem Irského voliče, hlasujícího v referendu proti LS, který byl citován v MfD.
„Mám Evropu rád - ale proč nám do p…e chtějí pořád mluvit do NAŠICH věcí“….
Není pochyb o tom, že i v České republice existují zájmové skupiny a jednotlivci, pro které by bylo přijetí Lisabonské smlouvy z jejich zcela soukromých a sobeckých důvodů výhodné - tento fakt je svým významem nicméně zcela nesouměřitelný s národními zájmy ČR tak, jak je pojímáme a jak byly definovány i v mnoha politických materiálech ODS za posledních 10 let.
I proto je nezbytné Lisabonskou smlouvu odmítnout - jinak totiž ODS popře sama sebe a stane se nedůvěryhodnou stranou nejen pro své voliče, ale i pro většinu svých členů se všemi důsledky, které z toho vyplynou.
Měli bychom si uvědomit, že pokud bude tato pro náš stát nevýhodná smlouva ratifikována, stane se to díky hlasům našich poslanců a senátorů a vlastně díky souhlasu celé ODS. A já opravdu nechci, aby se mne mé děti a vnuci ptali stejně jako já se ptal svého táty – co jste to proboha v roce 1948 připustili. Vždyť k čemu nám budou, mimo jiné, naši brilatní ministři, když se po podpisu této smlouvy stanou je převodní pákou bruselských direktiv?
11 článků (1 stránka, 20 článků na stránku)