Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Euro je jeden velký mýtus. Už od vzniku EMS (a umělé měnové jednotky ECU) politici sázeli na to, že když se bude stále dokola omílat a opakovat, že Evropa má svou měnovou jednotku, že to začnou lidé přijímat za své a bez problémů euro akceptují. To se také stalo. Bez veřejné debaty, bez znalosti ekonomických souvislostí.
Nově tak činí francouzský státní dluh dva biliony eur. Z čista jasna se toti zjistilo, e by bylo dobré, kdyby se k oficiálnímu státnímu dluhu připočetl schodek na důchodovém účtu ve výi 900 miliard eur. Protoe loňský rok (2004) dosáhl francouzský hrubý domácí produkt úrovně 1,625 bilionu eur, činí nově poměr státního dluhu k HDP 123,1%. Francie tak postoupila, či snad dokonce zasprintovala, na ebříčku nejzadluenějích států z 31.místa a na pěkné 6. místo.
Francie i Německo nadále lpí na svých sociálních modelech a neviní je z neúspěchů. Nová koalice v Německu už oznámila, že hodlá ještě zvýšit fiskální výdaje. Navíc, lidé ve Skandinávii své modely ve většině podporují. Ať tak či onak, reformám se žádný stát nevyhne. Lidé totiž nemají v oblibě stagnaci. Nutně časem dojde k reformám veřejných financí či odstranění regulací, alespoň částečně, které umožní rychlejší hospodářský růst. V tu chvíli dojde i k empirickému potvrzení omylu teoretického konceptu státu sociálního blahobytu. Sociální stát není cestou k prosperitě, ale k chudobě.
Čínský daňový systém se v mnohých ohledech značně odlišuje od moderních systémů v Evropské Unii nebo ve Spojených státech. Postupně se přenáší důraz na nepřímé daně s tím, že přímé daně by měly být co nejnižší, aby stimulovaly hospodářskou aktivitu. Myšlenka je to dobrá, avšak problémem zůstává, co si kdo pod nízkými přímými daněmi představuje. Je evidentní, že v Číně si pod nízkými daněmi představují něco zcela odlišného.
Evropská komise už toho má dost. Chce skoncovat s ochranou národních monopolů! To je konečně zpráva hodná pozornosti. Bohužel to kazí zbytek informací, až se dostáváme do stavu, kdy nám informace zkazí čtvrteční oběd. „Průmyslový“ guru Evropské komise Verheugen se rozhodl, že EU musí mít jednotnou průmyslovou politiku.
Zatímco Čína od regulací upouští, EU těží z dobře fungující
byrokracie. Snad v každém odvětví existují standardy výroby, které říkají,
jak se co má vyrábět. EU jasně vede v regulaci pracovního trhu, o
zemědělství nemluvě.
Odmítnutí euroústavy s sebou údajně nese i signál pro Evropskou
centrální banku (ECB). Ta by prý měla více dělat pro hospodářský růst.
Vyslovili se tak mj. prezident Eurochambers (sdružení evropských obchodních
a průmyslových komor) Christoph Leitl, ale i OECD či neměcký ministr
hospodářství Clement. Takové apely však z úst kritiků ECB slyšíme už poměrně
dlouho. Opakují stále dokola zásadní ekonomický mýtus.
EU si velmi pečlivě hlídá, která země má kolik zásob té či oné
komodity a jakmile je překročí, zaplatí pokutu. Proč? Protože by se na trh
dostalo příliš mnoho komodity a to by srazilo její cenu a to nikdo nechce.
Takový systém jsme tu již měli, kdysi se mu říkalo socialismus.
Nepřijetí euroústavy by bylo naopak dobrým krokem, který by nasměroval Evropu ke skutečné práci na potřebných reformách. Snaha dramatizovat případné neschválení euroústavy a strašení rozpadem Evropské měnové unie, zánikem eura či snad ekonomickým kolapsem je důkazem strachu politiků o svou moc. Ve skutečnosti by bylo nepřijetí euroústavy jednou z nejlepších ekonomických zpráv od vzniku Evropské Unie.
“Revolucionáři” Barrosovi došla trpělivost a představil světu, a zejména EU, svou cestu změny, způsob jakým EU konečně dožene tu zpropadenou Ameriku (USA). Lisabonská strategie (obsahovala na 120 priorit!!!) byla přijata jako soustava opatření, která měla Evropskou unii ekonomicky pozvednout a dokonce do roku 2010 předehnat USA. Tato dětinská snaha skončila totálním fiaskem, kdy se dnes EU potýká s vážnými ekonomickými a sociálními problémy.
Po přečtení článku na eu.eportalu od renomovaného prof.Miroslava Tučka jsem zrudl a nabral tak barvu tolik typickou pro takovýto způsob uvažování. Autor se dopouští mnoha zásadních omylů, které bych rád uvedl na pravou míru.
Vlády používají prostředky daňových poplatníků ke svým mocenským hrám, neboť případ Boeing/Airbus je ukázkovým příkladem soutěžení EU vs.USA. Tím, že vlády USA a států EU dotovaly podstatnou část vývoje nových letounů, zcela zničily jakoukoli konkurenci, protože dotace v takové výši odpovídají svými důsledky zamezení vstupu konkurence do odvětví.
12 článků (1 stránka, 20 článků na stránku)