Jinými slovy- úkolem armády už není bránit naši republiku, ale válčit v cizině za pofidérní (a jak se ukázalo v Iráku i lživé) zájmy někoho jiného. Kdo nevidí posun významu NATO od kolektivní obrany ke světovému „četnictvu“, ten možná naivně věří, že půlku minimálně ozbrojených členských zemí by druhá polovina (zejména USA) šla nějak ochotně bránit. Obzvlášť kdy se mezinárodní vztahy našeho demokratického světa netvoří na platformě dohody uvnitř Severoatlantické aliance, ale na bilaterálních jednáních prezidentů USA a Ruska nebo Číny, resp. na různých elitních G 8, G 20 setkáních.
Výsledkem je Patriot Act povolující špehování občanů bez povolení soudů apod. Ostatně už forma jeho schválení, kdy na Kongres byl činěn obzvlášť silný nátlak včetně znemožnění jeho prostudování před hlasováním, stojí za pozornost. Jak analogické s přijetím zákona v rámci reformy zdravotnictví, kvůli němuž bylo některým členům Kongresu dokonce vyhrožováno vyhlášením výjimečného stavu, nebude-li schválena! Připomínám, že se v tomto případě už jednalo o Obamovu administrativu, kdyby si někdo myslel, že snad dochází ke změně...