Autor: Jana Bobošíková | Publikováno: 1.4.2009 | Rubrika: Zamyšlení
Dlouho jsem nechápala, proč předseda ODS, strany, která nám v minulosti nabízela smlouvu s občany, prosperitu a ochranu národních zájmů, najednou dělá přesný opak. Jako by šlo o úplně jiného Mirka Topolánka a úplně jinou stranu. Patolízalové, kteří se plazí před evropskými celebritami, se původním vzorům liberálně konzervativních politiků nepodobají ani za mák. A národní zájmy berou za své, jakmile se na Topolánka usměje německá kancléřka Angela Merkelová nebo když dostane manžetové knoflíčky od francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho.
Začne-li se někdo chovat nepochopitelně, může být diagnostikován jako choromyslný. Někdy je ale vysvětlení mnohem prostší. Dlouho jsem nechápala, proč předseda ODS, strany, která nám v minulosti nabízela smlouvu s občany, prosperitu a ochranu národních zájmů, najednou dělá přesný opak. Jako by šlo o úplně jiného Mirka Topolánka a úplně jinou stranu. Patolízalové, kteří se plazí před evropskými celebritami, se původním vzorům liberálně konzervativních politiků nepodobají ani za mák. A národní zájmy berou za své, jakmile se na Topolánka usměje německá kancléřka Angela Merkelová nebo když dostane manžetové knoflíčky od francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho.
Teď už se věci jeví poněkud v jasnějším světle. Nejde o úsměvy ani o knoflíčky. Ale o stříbrňáky pro Jidáše Mirka Topolánka, kterému je ČR a její občané ukradená. V listopadu se uvolní křeslo šéfa evropské komise za 620.000,-Kč měsíčně. A v současné době premiér pobírá „pouhých“ 164.900,-Kč. Mluvčí naší vlády tuto změnu Topolánkovy funkce rozhodně nevyloučila a Angela s Nicolasem mu to místo prý ze srdce přejí. Vždyť se jim přece zavázal, že u nás zajistí schválení Lisabonské smlouvy. Smlouvy pro ně historicky výhodné, která jejich zemím zajistí rozhodující vliv v evropském prostoru „na věčné časy“ a to včetně rozhodování o způsobu a kvalitě života občanů úplně jiných a hlavně menších zemí. Konkrétně možnosti naší země skryté v lidském, znalostním i energetickém potenciálu už pro ně nebudou představovat nebezpečí v podobě vážnější konkurence.
Pokud Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, nepůjde o mezinárodní spolupráci na bázi „já pán, ty pán“. Budeme smět dělat jen to, co nám Brusel dovolí. Ztratíme suverenitu v energetické, bezpečnostní, dopravní i imigrační politice. Lidé v pohraničí budou čelit nové vlně útoků potomků nacistických kolaborantů na své domy a pozemky. Poradit si s důsledky ale budeme muset sami. Bez hospodářské prosperity a tedy bez peněz, bez kompetencí. S nevýhodným smluvním balvanem na krku. A to všechno kvůli jednomu křeslu pro bigamistu, který kvůli svému netradičnímu životnímu stylu potřebuje i netradiční příjem.
psáno 9. března 2009